Krajní pravice má v Británii desetitisíce příznivců. Politici problémy s migrací zneužívají, míní expert
Velká Británie podniká kroky ve snaze předejít obnovení nepokojů. O víkendu mobilizovala 1000 speciálně vycvičených policistů. Britská policie v souvislosti s nepokoji zatkla už 500 lidí, přes 100 obvinila a někteří už byly i odsouzeni, dokonce i k několikaletým trestům vězení. „Protestů se účastnila celá řada různých lidí. Specificky lidé, kteří pochází z prostředí krajní pravice,“ říká Českému rozhlasu Plus odborník na extremismus Jan Charvát.
Dá se říct, že situace v Británii se přece jenom začíná uklidňovat?
Víkend teď může přinést nějaké změny, ale myslím si, že tendence byla celkem zřetelná k poklesu počtu útoků.
Myslíte si, že na uklidnění mělo vliv, že soudy reagovaly a v některých případech výtržníky dokonce i odsoudily?
Částečně ano. Je dobré si uvědomit, že protestů nebo srážek s policií se účastnila celá řada různých lidí. Specificky lidi, kteří pochází z prostředí krajní pravice, a viděli jsme celou řadu fotografií lidí, kteří mají vytetované hákové kříže a podobné věci, tak na ně to může působit poměrně velmi rychle. Řada z nich má potíže se zákonem dlouhodobě a znamenalo by to pro ně velké nepříjemnosti.
Co je to vlastně za prostředí? Vy jste zmínil hákové kříže. Platí to pro velkou část této scény, nebo to je jenom její krajní část?
Jsou to v zásadě spíše okraje protestů, které jsme viděli. Zejména proto, že hákové kříže jsou symbolem krajní pravice, která velmi silně rezonovala v 80. a v 90. letech, možná do roku 2000.
Ale po roce 2000 je postupně nahrazovaná novou. Starší krajní pravice velmi zjednodušeně vnímala jako klíčový problém „židovská spiknutí“. Po roce 2000 vidíme změnu a krajní pravice nyní tvrdí, že klíčovým problémem je Islám. Je tam velký posun k lidem, kteří s neonacistickou krajní pravicí mnoho společného nemají. Ale na těchto protestech se evidentně potkávají jaksi společně.
Anglické město Sunderland se vyrovnává s následky protestů. Místní jsou násilím zděšeni
Číst článek
Kolik má tento směr, vy jste to nazval novou krajní pravicí, která tematizuje především Islám, přívrženců v Británii? Dá se to odhadnout?
To bychom se určitě bavili o desítkách tisíc lidí. Respektive záleží na tom, co všechno bychom do tohoto proudu chtěli zařadit. Poslední volby, které v Británii proběhly, přinesly poměrně výrazný zisk pro Nigela Farage. To je jedno ze jmen, které bývá často zmiňováno v souvislosti se současnou situací. Hlasy, které získal, už se počítaly na miliony. To znamená, tato scéna je v Británii poměrně silná.
Ale je potřeba říct, že samotný Farage, který vede pravicovou stranu, která se poprvé dostala do britského parlamentu, se distancuje od označení krajní pravice.
Samozřejmě. To ale platí pro všechny lidi, kteří bývají tímto způsobem označovaní. Je to termín, který rezonuje spíš v médiích a v akademické scéně. Má to nějaké důvody, ale samozřejmě pořád to na veřejnosti působí velmi nepříjemně. Je snahou těchto politiků, aby se od takového označení distancovali.
Dezinformace o vrahovi
Připomeňme, že to násilí spustila na začátku minulého týdne vražda tří malých dívek v taneční škole v Anglii. Vraždu má na svědomí sedmnáctiletý mladík, o kterém se okamžitě začala šířit na internetu dezinformace, podle které se jednalo o imigranta, muslima či žadatele o azyl. Nic z toho se ale neukázalo jako pravdivé tvrzení. Přesto nepokoje pokračovaly. Jak si to vysvětlujete?
Já si myslím, že v tomto momentu vidíme v Británii, ale ono to není jenom otázka Británie, takové sepětí tří proudů nebo momentů.
Jedním z nich jsou reálné problémy, které jsou spojené s migrací, což je věc, která není pro Británii nová. Británie má s mimoevropskou migrací zkušenost v podstatě od 17. století. S velkou migrací pak od roku 1945. Od té doby probíhají snahy to různým způsobem legislativně řešit. Na druhé straně je ale problém, který si ne vždycky uvědomujeme, specificky my z východní Evropy ho ne vždycky vnímáme.
Při eurovolbách se ukázalo, že v celé řadě zemí byly tím klíčovým problémem, který voliče donutil jít k volbám, spíš otázky sociální a otázky chudoby. Eurovolby se samozřejmě netýkaly přímo Británie, ale ona se tomu nijak nevymyká.
Třetím momentem jsou pak politické strany, které si od 70. let velmi dobře uvědomují, že právě narůstající migraci je možné propojit rétoricky s problematikou chudnutí. Vlastně využívají téma bezpečnosti a migrace ve svůj prospěch. Průsečíkem těchto tří momentů je pak situace, kterou vidíme teď.
