Nejmladšímu řečníkovi 13. mezinárodní konference o AIDS bylo 11 let. Jihoafričan Nkosi Johnson se s HIV narodil. Kvůli diagnóze ho později odmítli přijmout i do školy. „Chodíme, mluvíme, máme potřeby jako kdokoliv jiný. Nebojte se nás, jsme všichni stejní,“ řekl na závěr vystoupení, ve kterém mluvil o smrti matky a adoptivní mámě Gail. To se ale psal rok 2000, o rok později zemřel. Nkosi je dodnes tváří boje za práva pacientů s HIV/AIDS.

Kapské město 12:19 10. ledna 2022 Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Prvního nakaženého jihoafričtí zdravotníci zaznamenali v roce 1982. V roce 2019 už v zemi žilo s virem HIV asi 7,5 milionu lidí. JAR je tak epidemií nákazy nejpostiženější zemí světa.

Zároveň má největší program na prevenci a léčbu HIV/AIDS. Ten zahrnuje mimo jiné vzdělávání dětí a mladistvých, práci se sexuálními pracovníky nebo třeba testování obyvatel. Do programu se zapojují i soukromý a neziskový sektor.

„Máme problém s testováním lidí, kteří ještě test nepodstoupili. Proto máme nový program, zatím je ve formě pilotu. Chceme mít komunitní zdravotní pracovníky, kteří by obstarávali taková malá centra nebo kanceláře umístěné v komunitách. Nutně by to přitom nemuseli být doktoři nebo zdravotní sestry,“ plánuje lékař z Lékařů bez hranic Manny Thandrayen, který působí v jihoafrickém Eshowe.

4:34

Každý pátý HIV pozitivní v Česku neví o své nemoci. Světový den boje proti AIDS nabízí bezplatné testování

Číst článek

„Kanceláře by byly otevřené každý den a byly by v docházkových vzdálenostech. Lidé by se tam nechali testovat, chodili by si tam pro své léky, ale mohli by si tam taky nechat změřit tlak nebo hladinu cukru v krvi,“ popisuje lékař pracující pro neziskovou organizaci, která v zemi působí od roku 2000.

Prezident, který varoval před lékem

Na přelomu tisíciletí ale přístup úřadů a společnosti k pacientům s HIV nebyl tak vstřícný. Být HIV pozitivní znamenalo stigma. Pacienti byli okolím souzeni, znevažováni, mnohdy zesměšňováni a očerňováni.

Mezi lidmi, zvláště obyvateli venkova, panovaly pověry. Například že pohlavní styk s pannou nákazu vyléčí nebo že jako prevence funguje sprcha. Tyto nebezpečné řeči často přiživovali vlivní Jihoafričané, mezi které patřili i prezidenti.

Například Thabo Mbeki, který zemi vládl od roku 1999 do roku 2008 a dřív působil jako zástupce prezidenta Nelsona Mandely, odmítal distribuci léku zidovudin, známého jako azidothymidin (AZT). Lék označoval za škodlivý a podle něj byl zodpovědný za několik nevysvětlených úmrtí.

„Naši zaměstnanci pracující v centru tehdy museli léky schovávat v kufrech svých aut zaparkovaných daleko od střediska. Policie totiž pořádala časté prohlídky, při kterých hledala AZT,“ vzpomíná Sean Christie z Lékařů bez hranic, který působí v Kapském městě, na zažité nepříjemnosti v prvních letech nového milénia.

První lék na AIDS vznikl ještě dřív, než vědci virus imunitní nedostatečnosti poprvé odhalili, přitom ale vyvíjeli lék proti rakovině. Sloučenina se měla vložit do DNA rakovinné buňky a narušit její schopnost replikovat a tvořit víc nádorových buněk. Testy ale nebyly přesvědčivé.

O dvacet let později vědci rozpoznali virus HIV a začali hledat vhodné léky. Mezi hodnocenými látkami se objevil taky Compound S, přepracovaný zidovudin. Testy léčiv ale tehdy trvaly osm až deset let. Tolik času vědci ani pacienti neměli. Uspíšení schvalovacího procesu vyvolalo nevoli i sepsání několika žalob. FDA dala léku zelenou 19. března 1987, po pouhých 20 měsících od podání žádosti o schválení.

Cíl 90-90-90

Od doby schválení prvního léku na HIV/AIDS uplynula více než tři desetiletí a proces léčby se výrazně zjednodušil. Pacienti i jejich lékaři můžou volit z několika dostupných přípravků, které dokážou množství viru v krvi snížit na nedetekovatelnou úroveň.

Přestože v Jihoafrické republice je HIV pozitivní asi 19 procent dospělé populace, naděje na dožití vzrostla z necelých 54 let v roce 2004 skoro na 67 let (2020).

JAR ale zatím stále nesplnila takzvaný Cíl 90-90-90, vytyčený Organizací spojených národů. Ten znamená, že by 90 procent nakažených znalo svou diagnózu, z nich by se léčilo 90 procent a u 90 procent pacientů by virus v krvi nebyl zjistitelný. Podle charitativní organizace Avert je Jihoafrická republika na úrovni 92-75-92.

Lékaři bez hranic jsou na tom ale líp. „Pokud se podíváme na data MSF, tak 90 procent našich pacientů v Jihoafrické republice zná svou diagnózu, 94 procent z nich bere léky a 95 procent léčených má v krvi nezjistitelné množství viru,“ doplňuje lékař Manny Thandrayen.

Pacienti, lékaři, spolupracovníci, ale taky celý systém léčby musí stále čelit několika výzvám. Situaci teď zkomplikovala i pandemie koronaviru, která v nejjižnější zemi Afriky znamenala přísná cestovní omezení. Mnoho pacientů taky přestane s léčbou, protože se cítí dobře.

Jihoafrická vědkyně v oblasti veřejného zdraví Mbali Paduzová varovala, že pro rok 2022 vláda snížila rozpočet na boj s HIV/AIDS v přepočtu o osm miliard korun. Snižování částky na projekty přitom začalo už v roce 2017 a financování dobrovolnými dárci stagnuje už léta.

Celý pořad Za obzorem Kateřiny Havlíkové najdete v audiozáznamu.

Kateřina Havlíková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít