JAR má poprvé koaliční vládu. ‚Snad vzpamatuje ekonomiku a zničí korupci,‘ doufá místní novinářka
Po 30 letech od prvních zcela svobodných voleb se v Jihoafrické republice změnilo politické prostředí. V letošních volbách strana Africký národní kongres, jejímž hlavním představitelem byl Nelson Mandela, nezískala většinu v parlamentu a musela vytvořit koaliční vládu. Ekonomika země přitom neroste a lidé i firmy bojují s výpadky elektřiny nebo se zásobováním vodou.
„Asi 80 procent populace jsou černoši. Jsou to původní obyvatelé této části kontinentu, byli tu odjakživa. Pak je tu asi sedm procent bělochů. To jsou lidé, kteří sem přišli jako kolonisté – z Velké Británie a také z Nizozemska,“ popisuje jihoafrická novinářka Carol Patonová.
Dodává, že bělošská populace sice pochází z Evropy, ale svůj původ už dnes nevnímá, protože se po vyhlášení nezávislosti na koloniálních mocnostech považuje za Jihoafričany. JAR se také liší od jiných afrických zemí v tom, že původní africké obyvatelstvo zůstalo, kolonialisté je tehdy nevysídlili ani nezlikvidovali. To dohromady dává jihoafrické politice specifický ráz.
Soužití bělošské menšiny a původních obyvatel nebylo ve 20. století příliš idylické. V zemi fungoval takzvaný apartheid, tedy zřízení, které zajišťovala bílé menšině absolutní moc ve státě, a původní obyvatele výrazně znevýhodňovalo.
„Ekonomická aktivita černošských obyvatel byla omezená, takže nemohli dělat nic jiného než si třeba otevřít malý obchůdek. Nemohli pořádně podnikat, nemohli farmařit, protože zemědělskou půdu jim sebrali,“ říká Patonová.
Státy G20 do bloku přizvou Africkou unii, uskupení tak zastoupí i dalších 54 afrických zemí
Číst článek
Právě proti tomuto se už od přelomu 50. let obrátila organizace Africký národní kongres, jehož nejznámějším představitelem je Nelson Mandela. Ten strávil za svůj boj proti apartheidu celkem 27 let za mřížemi.
Až v roce 1990 pod tlakem zvnějšku i uvnitř země nechal Mandelu propustit tehdejší prezident Frederik Willem de Klerk. Spolu pak dojednávali konec apartheidu i první svobodné volby. Oba za mírumilovnou tranzici země dostali Nobelovu cenu míru a Mandela se v roce 1994 stal prezidentem.
Z organizace Africký národní kongres (ANC) se tak stala politická strana, která je v zemi mimořádně úspěšná. Ve všech volbách od roku 1994 zvítězila s nadpoloviční většinou hlasů. Letos sice vyhrála, ale získala jen 40 procent, takže musela vytvořit koaliční vládu.
Ekonomika stagnuje, korupce roste
Proč se podpora Afrického národního kongresu propadá? Zemi se objektivně nedaří, ekonomika neroste. Podle Patonové firmy nechtějí v zemi investovat.
„Hlavní příčinou problémů ekonomiky je, že nikdo neinvestuje. Pokud chcete, aby ekonomika rostla, potřebujete, aby jí firmy důvěřovaly, aby věděly, že jejich investice jsou v bezpečí,“ uvádí novinářka a pokračuje: „Tato důvěra je podkopána řízením státu. O základní infrastrukturu, jako je voda, elektřina, železnice se nikdo nestará – a i to je nadnesené vyjádření. Jsou ve stadiu rozkladu, z mnoha politických důvodů.“
25:38
‚Nebojte se nás.‘ V Jihoafrické republice má pětina dospělých HIV, boj s virem komplikuje i pandemie
Číst článek
Nedostatek elektřiny se podle Patonové v poslední době zlepšuje, ještě loni ale bylo běžné, že domácnostem nešel proud i šest hodin denně. Nedostatek vody se ale zhoršuje. Novinářka tvrdí, že za vším je neschopnost státu a pak i korupce.
„Aby mohli rozdělovat státní zakázky, museli mít nad státem kontrolu. Takže dosadili své lidi do jednotlivých pozic ve státě a ti zas ty své do státních firem, které mají na starosti zásobování elektřinou, vodou a podobně,“ říká.
Korupce začala podle Carol Patonové bujet zejména za bývalého prezidenta Jacoba Zumy, který se podle ní obklopil mafiány „a otevřel dveře korupci a drancování. Symbolicky jim tak předal klíče od národní pokladny“. Ve funkci skončil předčasně v roce 2018.
Proč je lidé pořád volí?
Proč ale přesto tolik lidí stále Africký národní kongres volí? Může za to historická zkušenost. ANC je stále vnímaná jako strana-osvoboditelka. I přes problémy se s ní většina voličů stále ztotožňuje.
Zatím se tu neobjevila žádná další strana, která by dokázala převzít roli strany-osvoboditelky, být partají pro celou černošskou populaci nebo stranou pro všechny.
Důvodem k optimismu byl i Zumův nástupce Ramaphosa, původem politický aktivista, který se ale v době mimo politiku stal miliardářem. S ním přišla naděje.
„Když nastoupil v roce 2019, v zemi zavládl velký optimismus mezi firmami, i lidé byli nadšení. Tím Ramaphosova vláda začala, pak, bohužel, Ramaphosa očekávání nenaplnil. Místo naslibovaných pět let růstu ekonomiky, nových investic, zvýšení počtů pracovních míst a důvěry podniků ve stát se nestalo nic,” uzavírá novinářka.
Podle Patonové za to může nerozhodnost Ramaphosy i velký rozklad státní správy z předchozího období. Ten se totiž dotkl třeba i státních zastupitelství a v zemi je proto velký problém stíhat korupci. Ale nová a druhá vláda Cyrila Ramaphosy má podle ní naději být lepší.
Už je jasnější, jaké kroky je v zemi potřeba udělat. Ramaphosa a Africký národní kongres se na nich musí dohodnout s koaličním partnerem, kterým je Demokratická aliance.
„Demokratická aliance je primárně bělošská strana, ale bílých je v JAR menšina. Takže je to menšinová aliance, které se ale nedaří získat podporu původní africké populace,“ popisuje Patonová. Pro Ramaphosu je to podle novinářky ale dobrý partner, protože s ním sdílí názory na reformy ekonomiky.
V případě rasových otázek ale mohou být vztahy napjaté. Nová koalice má čas obrátit směr jihoafrické ekonomiky do roku 2029, kdy zemi čekají další volby. Pokud se lidé nezačnou mít lépe, hrozí podle Patonové nástup populismu.
Víc se dozvíte v audiozáznamu pořadu Za obzorem Jakuba Luckého.
