Neděle, pondělí, úterý. Tři dny byli uvěznění v patře svého domu, teď sčítají škody, které voda napáchala
Nová kuchyně, elektrické spotřebiče, dveře, okna... všechno poničené či zcela zničené vodou. Takovou škodu napáchala povodeň v domě Jana L. a Evy J. z bohumínské části Šunychl. Osadu přívalová vlna zcela zaplavila v neděli. Voda opadla až ve středu, kdy mohli místní teprve sejít z vyšších pater svých domů, obhlédnout způsobené škody a začít s úklidem.
Na příjezdové cestě z centra Bohumína do části Šunychl stojí policejní hlídky. Není divu, ještě v úterý protékalo osadou vody po kolena, den předtím pak byla hladina vody vyšší než metr. Valila se nejen zahradami, ale i přímo domy. Policisté cesty uzavřeli a nikoho mimo záchranné složky do oblasti nepouštěli.
Teď už se dá projet celou osadou až k budově Dětského diagnostického ústavu, kde průjezd blokuje jedna z mála zbylých lagun, kterou už ale začínají hasiči také odčerpávat.
Nedaleko od ní bydlí i Jan L. se svou družkou Evou J. Jejich dům stojí hned u říčky Šunychelská stružka, která se stejně jako nedaleká Odra, do které se vlévá, rozlila ze svého koryta do okolí.
„Tak se pojďte podívat,“ zve Jan na zahradu, kde omývá zrovna hadicí nanesené bahno ze zničené lednice. „Hladina přes noc opadla, tak to začínáme vyklízet. Voda byla až tady ve výšce oken a dostala se i dovnitř. Máme barák vytopený,“ dodává a ukazuje dovnitř.
Dřevěné dveře do domu nejdou zavřít – zvedla se podlaha. Hned za dveřmi je povalený mrazák, ze kterého voda vytáhla dříve zmražené maso. Dnes je ho už možné tak akorát vyhodit. Na chodbě za rohem jsou všude drobné kamínky a bahno, které s sebou přinesla voda. V koupelně pak je povalený nábytek a zničené elektrospotřebiče. „Podívejte se, tam máme záchod. Úplně vytržený, zničený,“ upozorňuje Jan.
Jeho družka pak ukazuje na vedlejší místnost – kuchyni. „Nechali jsme si udělat novou kuchyňskou linku. Koupili jsme si novou troubu... všechno bylo zalité vodou,“ říká s povzdechem Eva.
Čekání, až voda opadne
Stejně rychle jako voda přišla, pak také opadla. „Včera tady ještě bylo vody po kolena, dnes už vidíte, že je voda pryč,“ upozorňuje Jan. Z prvního patra svého domu, kam se snažili na poslední chvíli přestěhovat některé věci, sešli do přízemí až dnes. Po třech dnech.
„Neděle, pondělí, úterý. Tři dny jsem se nemyla, ani zuby jsme si vyčistit nemohli, protože prostě nebylo jak. Nebylo kde,“ popisuje Eva. Po celou dobu byl dům bez elektřiny, protože voda vyplavila i okolní rozvodny. Partneři tak museli společně čekat, až se voda přežene.
Teď, když už můžou ven, nastává další fáze. Stejně náročná jako sledování, jak voda ničí všechno okolo. Sčítání škod uvnitř domu a představování si, co všechno bude třeba v domě udělat a opravit.
„Čekáme, až nám sem přistaví kontejnery. Postupně to začneme s rodinou z domu vyklízet, vyhazovat přes okna. Před hodinou nám zapnuli elektrický proud, takže to snad už půjde lépe. Budeme muset uvnitř oklepat omítky... Máme co robit,“ dodává Jan s tím, že než začal s úklidem, musel všechno nafotit pro pojišťovnu.
Dům pojištěný má, s pojišťovnou se mu ale zatím spojit nedaří. „Pořád mají obsazeno, asi to chce najednou řešit velká spousta lidí,“ říká s pokrčením ramen. Peníze přitom bude rodina potřebovat. „Pračku nemám, myčku nemám, troubu nemám... nemůžu vařit, nemůžu nic,“ říká Eva.
Naštěstí jsou tady ale příbuzní. „Máme rodinu. Děvucha (dcera – pozn. red.) je taky vytopená, ne ale tak moc jako my. Přinesli nám jídlo a pomůžou nám i s úklidem,“ dodává optimisticky.
