Historik: Slovenská společnost je stále vesnická. V Česku by cesty kandidátů na Blaník a Říp nefungovaly
Před druhým kolem prezidentských voleb se kandidáti Ivan Korčok a Peter Pellegrini vydali na vrcholy spojené se slovenskou historií. „Historie se na Slovensku dostává do veřejného prostoru a manipuluje se s ní,“ upozorňuje v pořadu Jak to vidí... na Dvojce historik Michal Stehlík. V českém prostředí to zdaleka tolik nefunguje. „Představa našich prezidentských kandidátů, jak se pohybují mezi Řípem a Blaníkem, nám přijde zvláštní,“ srovnává.
Ivan Korčok vystoupal na Bradlo, kde je Mohyla Milana Rastislava Štefánika, a Peter Pellegrini na Velkou Javořinu, kde se od 19. století konají setkání Čechů a Slováků.
Host: historik a slovakista Michal Stehlík, ředitel Památníku národního písemnictví. Moderuje Zita Senková
„Historie se dostává do veřejného prostoru a manipuluje se s ní. Ať už pozitivně, nebo negativně – ať už vymezováním se vůči špatné historii, nebo přikláněním se k pozitivním postavám, jako byli právě Štúr a Štefánik,“ shrnuje historik a slovakista Michal Stehlík, který je ředitelem Památníku národního písemnictví a také spoluautorem podcastu Přepište dějiny.
V českém prostředí takové vztahování se k minulosti zdaleka tolik nefunguje, připomíná Stehlík. „Představa našich prezidentských kandidátů, jak se pohybují mezi Řípem a Blaníkem, nám přijde zvláštní,“ srovnává.
Korčok je v klidu, panikaří Pellegrini? Vládní tábor vsadil před druhým kolem volby prezidenta na strach
Číst článek
Hlásit se k Štefánikovi, zakladateli Československa, je na Slovensku podobné, jako když se v Česku často zmiňuje Tomáš G. Masaryk. „Ke Štefánkovi jako k velkému Slovákovi se dokáže obrátit Slovenský štát po roce 1939 stejně jako nacionalisté nebo demokraté,“ připomíná Stehlík s tím, že historie hraje i v těchto slovenských volbách jistou roli.
Část Slováků se ovšem generalizaci brání a tvrdí, že ona tyto symboly nevyužívá.
„Kdyby některé věci ve veřejném prostoru nefungovaly, tak je politika nezneužívá. Když tyto paralely fungují, tak jsou zneužívány. Něco v té společnosti musí být, když se hraje na tuto strunu historie,“ namítá historik v pořadu Jak to vidí... na Dvojce.
Uznává ale, že k historii se častěji obracejí ti, kteří dávají přednost konzervatismu a nacionalismu. Podle Stehlíka jde převážně o voliče Roberta Fica, Andreje Danka – a prezidentského kandidáta Pellegriniho.
Postsedláci
Slovenskou společnost, ještě víc než českou, rozděluje přístup k Rusku. „Nám v Česku to může připadat zvláštní, ale ve slovenské společnosti se hraje s kartou Východu a Ruska. Takové to obecné pomrkávání: Musíme zajistit mír, nebudeme válčit,“ upozorňuje Stehlík.
Remíza Korčoka a Pellegriniho. Modely druhého kola voleb prezidenta naznačují nejtěsnější souboj historie
Číst článek
To má podle něj zčásti oporu i v tom, jak se historicky vyvíjela slovenská společnost. Stehlík proto doporučuje knihu Postsedliaci od antropologa Juraje Buzalky.
„Slovenská společnost je zjednodušeně řešeno stále tak trochu ‚vidiecká‘. Je vesnická. Mají rádi konzervatismus – pro některé slovenské konzervativní katolíky je Západ prostě špatný, zdegenerovaný,“ soudí historik.
„A není to cesta do ruské náruče,“ zdůrazňuje zároveň Stehlík. „Ale je to naopak cesta od západní náruče – v tom smyslu, že co se děje na Západě progresivistického a genderového, to prostě není naše, konzervativní a správně.“
Česká společnost se podle něj utvářela kolem měšťanů. „Naopak venkov byl vždy konzervativnější a jistým způsobem nedůvěřivý ke světu. To postsedláctví tam hraje svou roli, i když je to samozřejmě redukce a problém je vždy komplexnější,“ uzavírá Stehlík.
Poslechněte si celý rozhovor, audio je nahoře v článku.