Evropa se otevírá Gruzíncům. Výkladní skříň Sovětského svazu ale nemá na cestu peníze
Evropská unie od konce března ruší vízovou povinnost pro obyvatele Gruzie. Možnost volného cestování se ale mnohým Gruzíncům otevírá jen teoreticky. Na nákladné cesty po Evropě totiž nemají v tomhle kdysi nejbohatším koutu bývalého Sovětského svazu peníze. Jsou rádi, když doma zaplatí za vodu a elektřinu.
Gruzínská důchodkyně Marie Ivanovna ukazuje na svůj dům a vinohrad, který se začíná zelenat. V malebném horském městečku Signagchi prožila celý život, ale jeho lepší část zůstala v minulosti.
„Signachi bylo kdysi krásným městem s příjemnými a normálními lidmi. Všichni pracovali a měli se dobře. Podniky ale rozprodali a zavřeli. Zůstaly tu jenom restaurace a hotely. Ženy s vysokoškolským vzděláním pracují jako uklízečky, protože jiná práce tu není. Moje dcera ukončila tři vysoké školy. V dubnu otevřeme kavárnu a budeme čekat turisty. Teď ale sedíme o hladu,“ říká paní Marie.
Na náměstí prodává aromatické gruzínské koření, ale dnes nevydělala ještě ani jeden lari. Jediným zdrojem příjmů jsou turisté, jenže sezona ještě nezačala a nádherné horské městečko je poloprázdné.
13 betonových přízraků. Podívejte se na brutální pohrobky komunistické éry
Číst článek
„Dřív jsme tu měli dobrou pětipatrovou textilní továrnu, fotbalový klub pro mládež a dokonce i lanovku. Noví majitelé ji ale zdevastovali a zavřeli. Vyráběly se tu ponožky – a teď kupujeme turecké. Dřív si lidé mohli z výplat postavit domy. Žilo tu hodně bohatých lidí hlavně Arménů, ale ti už vymřeli,“ dodává Ivanovna.
Správním centrem této oblasti ve východní Gruzii je město Telavi. Ani tady ale sociální situace není o mnoho lepší. Pět továren zkrachovalo a pan Tariel Pchovelišvili se vrátil k tradičnímu způsobu obživy svých předků.
„Tady žiju a jsem včelařem jako můj otec, děd a praděd. Mám asi 60 úlů, které vozím do hor nebo na podhorské louky, takže mám různý med. Hlavně ale pronajímám pokoje turistům – přijíždějí z celého světa. Měli jsme tu hosty z Japonska, Francie, Anglie, samozřejmě z Ruska, z Íránu, zkrátka z celého světa. Od vás z Česka a Slovenska taky,“ vypráví.
Za osobu a noc si účtuje asi 300 korun. V létě a v zimě má své tři pokoje plně obsazené. Jaro a podzim musí nějak přežít. V Gruzii si ale místní lidé hodně pomáhají.
'K čemu to je?'
Integraci Gruzie s Evropskou unií Pchovelišvili sice vítá, ale zatím praktický dopad zrušení vízové povinnosti pro Gruzínce nevidí.
„V čem je smysl, že můžeme jet do Evropy? Nemám peníze na to, abych tam mohl jet na dovolenou. Krást neumím. Radši budu sedět doma. Obecně vzato jsem pro ale Evropu, protože s Ruskem se žít nedá. Jeden den vám něco slíbí, a druhý den už to neplatí. V Evropě je kultura, pořádek, čistota a dané slovo se dodržuje,“ uzavírá včelař.
