„Já jsem Julie, je mi šestnáct let a jsem ve druháku střední školy, studuju fotografii,“ představuje se mladá slečna, která před chvilkou vystoupila z autobusu s českou poznávací značkou v centru Varšavy.

„Můj taťka byl ve vězení a mamku oslovila nezisková organizace Mezinárodní vězeňské společenství. To plánuje a vede různé projekty. Já se do jednoho zapojila, jmenuje se Dream Academy a tam máme mentorky. Jedna mentorka mi volala, že je možnost jet na výlet do Litvy, jestli chci,“ popisuje Julie, jak se ve Varšavě ocitla. 

Patnáctiletý Jakub je z Teplic. Žije v dětském domově, kde má s kamarády kapelu. „Jsem muzikant, hraju na šest hudebních nástrojů. Jinak se rád věnuji fotografii a grafice a teď taky právu, protože chci studovat bezpečnostně právní činnost a být policistou.“

Jakub se dobře učí, dětský domov ho v tom podporuje a jak sám dodává, má díky němu i možnosti jezdit na výlety. „Jeli jsme akorát z lékařské prohlídky a teta se na mě otočila a zeptala se: ‚Nechceš jet do Vilniusu?‘ To byla hrozné náhlá otázka, já ani nevěděl, co odpovědět. Ani jsem pořádně nevěděl, co je Vilnius, neznal jsem Litvu. Ale byl jsem nadšený.“

Děti s náročným životem

Jakub a Julie přijeli do Varšavy společně s dalšími asi patnácti dětmi v rámci programu Celostátní vzájemné výměny zkušeností. Varšava je první zastávkou na cestě do Litvy, a tak se tu děti vydávají s místním průvodcem Maciejem, jinak studentem práv, na prohlídku města.

Zastavují se pod nasvíceným Palácem kultury a vědy. Děti se dozvídají, že palác tu postavili před sedmdesáti lety a býval nejvyšší budovou v Polsku. A taky, že býval bílý, ale dnes je na něm usazeno hodně špíny. Nejvyšší budova nejen Polska, ale i Evropské unie, stojí naproti.

Zatímco se děti o Varso Tower dozvídají víc, ptám se spoluorganizátorky výletu Beaty Zemanové na to, odkud děti pochází. „Sešla se nám tady velmi zajímavá skupina dětí. Většina je z dětských domovů anebo znevýhodněných rodin. Spolupracujeme s domovy v Býchorech u Kolína a Tuchlově u Teplic a také s Mezinárodním vězeňským společenství.“

„Ty děti často žijí v dětských domech a jejich rodiče jsou ve vězení. Nemůžeme je rozdělit půl na půl. Každopádně jsou to děti, které si zažily nebo zažívají hodně náročný život. Proto jsem hrozně ráda, že se nám je podařilo spojit a dát jim příležitost něco vidět,“ dodává.

Návštěva i v NATO

Varšava je první zastávkou na cestě do Litvy, kde děti čeká další program. „Ve Vilniusu si prohlédneme stejně jako tady město. Provede nás místní průvodce – student, díky studentské organizaci Erasmus Student Network. Ale setkáme se tam taky se skauty, kteří nám povědí něco o tom, jak vypadá skauting v Litvě. Taky si s nimi zahrajeme nějaké hry,“ popisuje.

„Třešničkou na dortu ale bude pondělní návštěva základny Severoatlantické aliance v Rukle. Podařilo se nám tam domluvit nejen prohlídku, ale i setkání s českými vojáky, kteří tam teď působí. To se jen tak civilistům nepoštěstí, takže je skvělé, že se nám tam podaří dostat tak velkou skupinu. Myslím, že to bude pro děti zážitek na celý život,“ těší se Beata, kterou k pořádání takového výletu dovedly i její zkušenosti ze studia a zahraničních pobytů v rámci Erasmus.

„My těm dětem chceme ukázat nejen sousední země, ale taky to, že je možné cestovat, že je možné někde v zahraničí studovat, ale i pracovat,“ vysvětluje smysl projektu předseda Rady dětí a mládeže Středočeského kraje Martin Paclík. Pro mnohé z dětí je to první cesta do zahraničí. Bez spolupráce několika různých organizací by možná jen těžko měly příležitost podívat se za hranice České republiky.

„Ale chceme jim ukázat i tu českou stopu v zahraničí, třeba i v bezpečnosti. Proto jedeme za českými vojáky.“ I to má podle Paclíka ukázat dětem, že to, co se dotýká Česka, se nutně nemusí dít jen v rámci hranic státu, ale i v zahraničí. Navíc, Litva není úplně častou výletní destinací, a zároveň je to země s komplikovanou historií, kvůli událostem do roku 1989 podobnou té české.

Další zastávku zařizují dva živí reklamní pierogi. Ti dosud stáli před restaurací nabízející tradiční polskou kuchyni, ale po chvíli přebíhají na druhou stranu ulice k české skupince a fotí se s nimi. Evidentně si rádi povídají, děcka také.

Pak už následuje plánovaná zastávka u Koperníkovy sochy před polskou Akademií věd na třídě Krakovské předměstí. Na zemi jsou tu kružnice, na nichž jsou umístěné jednotlivé planety sluneční soustavy. A tak se tu děti dozvídají víc o heliocentrismu. Mikuláš Koperník byl totiž tvůrcem heliocentrické teorie. Informace, které se tu děti dozvídají, jim možná pomůžou při vyplňování pracovních listů plných obrázků, spojovaček a doplňovaček.

Víc už o aktivitě vypráví další z organizátorů Sofie Hajnová. „Chceme děti taky rozvíjet. K tomu slouží listy, kam vyplní, co se na prohlídce od průvodce dozvěděli. Kdo vyplní listy správně, dostane odměnu. Ale nikdo to neznámkuje, neposíláme výsledky do škol. Zkrátka jde o to, aby to nebylo jen suché poslouchání výkladu, ale aby měly i nějakou aktivitu. 

Překonaná očekávání

Zastavujeme se i u kampusu Varšavské univerzity, kde je pamětní deska skladatele Fryderyka Chopina. Zajímavost, že zatímco Chopinovo tělo je pohřbené ve Francii, srdce je uložené v nedalekém kostele, má úspěch. Ale vzhledem k tomu, že jsou děti hladové, ještě větší úspěch má zastávka na kebab a místní bagety zapiekanky.

Tu tradiční se sýrem a žampiony si dal i Jakub a pochvaluje si, že byla výborná. „Myslel jsem, že to bude suché, ale byla fajn.“ Když se ho ptám, co se mu nejvíc na prohlídce města líbilo, odpovídá, že architektura. „A taky ty ulice, jak září. Taky že na každém rohu je nějaký hezký obchůdek. A taky lidi mi tu přijdou hrozně milí, tedy zatím. Uvidím, jak to bude dál.“

O Varšavě si prý předem nic nezjišťoval, na rozdíl od Vilniusu, ale nečekal, že ho nadchne. „Čekal jsem to horší. Byl jsem ohromený, když jsem přijel. Ještě jsme byli v autobusu, všichni jsme stáli a koukali jsme, jak je to tu krásný.“

A Varšava se líbí i Julii. I ona jako první jmenuje architekturu. „Ty historické stavby jsou krásné. Jsem tu poprvé a líbí se mi tu. Chtěla bych určitě cestovat víc.“

Když se jí ptám na vysněnou destinaci, usmívá se a odpovídá, že už ji navštívila. „Mamka mě tam vzala na desáté narozeniny. Do Paříže.“ Tam navštívila i Eiffelovu věž, i Louvre. „I Disneyland!“ směje se. Od Varšavy prý nečekala nic, ale byla rozhodnutá, že výlet si užije.

Kateřina Havlíková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít