S Baníkem aktuálně prožíváte velmi úspěšné období, co myslíte? Už nyní, deset kol před koncem ligy, máte o dva body více než za celou minulou sezonu.
Jsme za to rádi a moc si toho vážíme. Víme, že to není samozřejmost, protože ve fotbale se ta období často střídají. Náš tým musí dělat vše pro to, abychom si to co nejvíce užili a aby trvalo co nejdéle. Jsme rádi i vůči fanouškům, kteří nás opravdu silně podporují. Věřím, že poslední zápasy zvládneme co nejlépe a lidé z nás budou mít co největší radost.

Přehrát

00:00 / 00:00

Poslechněte si rozhovor s kapitánem Baníku Ostrava Michalem Frydrychem

Aktuálně jste na čtvrtém místě. Cítíte, že se k té nejlepší trojici - Slavii, Spartě a Plzni - blížíte i herně?
Určitě jsme na stejné úrovni. Bodově jsou sice nad námi a přímé konfrontace úplně nevychází v náš prospěch. Na Spartě jsme ale vyhráli, odveta nás ještě čeká a já věřím, že se nám konečně podaří ji porazit i doma. S Plzní nám vždy schází jen kousek, domácí duel jsme nezvládli, ale teď jedeme do Plzně s větším sebevědomím.

Je ale vidět, že jsou od zbytku ligy odskočení. Je to tím, že hrají evropské poháry, mají silné majitele a zázemí a nůžky se tak pomalu rozevírají. Snažíme se jim vyrovnat, protože se vždy chcete rovnat s těmi nejlepšími a věřím, že do budoucna se to povede. I co se týče zázemí, nový stadion bude další vrchol pro celý klub a alespoň v tomto se můžeme dotáhnout.

Vraťme se na začátek vaší kariéry. Vy jste s fotbalem začal v Hustopečích nad Bečvou, ale v Baníku jste od čtrnácti let. Považujete se za odchovance Baníku? Podobným příkladem je Matěj Šín a oba jste považování za lídry kabiny. Jaká je v ní atmosféra?
Já si to užívám. Jsem v kabině nejstarší, dokonce jsem zažil zápasy na starých Bazalech, ale jsem rád, že se s mladšími kluky můžu měřit a porovnávat. Je to jedna z největších motivací, pořád chci týmu nějak pomáhat. Mladší kluci jsou dravější, chtějí pořád hrát a dosáhnout na nějaký úspěch. Já jim k tomu přidám zkušenosti, stejně jako Dan Holzer nebo Honza Juroška.

Chci s Baníkem ještě zažít nějaký úspěch. I to byl jeden z důvodů, proč jsem se vrátil ze zahraničí, z Polska. Od posledního titulu Baníku je to už 21 let a pro mě je to opravdu silný motor. Pořád nám sice něco chybí, ale třeba domácí pohár by byl pro celou Ostravu super, ještě více bychom se zviditelnili na fotbalové mapě.

Zajímá mě záložník Matěj Šín a jeho chování v kabině. Je mu 20 let a prý po zápasech rád zpívá fanouškovské chorály. Sám říkal, že má vůdcovství v krvi. Jak to vidíte vy?
Bavili jsme se o tom, v juniorce si vymysleli i nějaký svůj. Koluje to z generace na generaci, jde to už od mládeže. Prezentují se tím kluci, kteří ke klubu mají vztah, už tady něco zažili, třeba právě Matěj byl kapitán snad ve všech mládežnických kategoriích. Člověk do pozice lídra musí dorůst a získat zkušenosti. Já si tím taky musel projít, ale to nebylo tak šťastné období jako teď. Já byl kapitánem poprvé snad ve 22 letech, ale to byly sezony, kdy jsme skoro bojovali o záchranu a nebylo to vždy jednoduché. Ale do života mi to dalo strašně moc a tohle přesně by mohlo pomoct i Matějovi.

Na ty sezony si sám pamatuji, takovým sebevědomím jako teď jste rozhodně neoplýval.
To asi vychází z toho, že já v dorostu a juniorce žádný velký talent nebyl, ale cestu jsem si musel vybojovat sám. Postupně jsem se dalším klukům začal vyrovnávat, zesiloval jsem a postupně jsem přešel do hlavního týmu. To mě potkalo ve správnou chvíli, mohl jsem dostat šanci. Jsem rád, že jsem se dokázal prosadit vedle takových legend, jako je René Bolf, Fernando Neves, Marek Jankulovski nebo Václav Svěrkoš.

Přestup do Slavie

V roce 2015 jste z Ostravy odešel do Slavie. Poté vyvrcholilo období, kdy se blížil krach klubu a Baník sestoupil z první ligy. Vy jste ale ve Slavii zažíval krásné časy - tři tituly nebo památné zápasy v Lize mistrů.
Tím, že jsem v Ostravě hrál čtyři roky o záchranu a poté měl šanci si šáhnout na ty nejvyšší příčky, jsem měl další přidanou motivaci do života. Do každého zápasu jsme šli s tím, že ho vyhrajeme a nespokojíme se s remízou. Když jsem tam přesouval, tak jsem ani netušil, jak skvělé období to bude. Například první titul, tehdy ještě na Strahově, je pro mě jeden z nejsilnějších momentů kariéry.

Rád vzpomínám i na zápas v Barceloně, to byl asi jeden z největších zážitků. Měli jsme možnost si sebou vzít i rodinu. A když proti vám hraje Messi nebo Dembelé, tak si opravdu vážíte toho, že to skončí 0:0. Barcelona sice tehdy nebyla úplně v nejlepším rozpoložení, ale my jsme to dokázali využít a dokonce si myslím, že jsme byli nebezpečnější. Messimu po zápase nebylo moc do řeči, ale i to jsou zážitky, které mi zůstanou.

Do Baníku jste se vrátil z Wisly Krakov v létě roku 2022. Jak jste se v té době cítil?
Po delší době už to umím ohodnotit lépe. Myslím, že na mě dolehl sestup s Wislou, kdy ta sezona byla opravdu těžká. Já tam dělal kapitána, takže ta zodpovědnost ležela částečně i na mně. Vzpomínám si, že na nás po posledním zápase čekalo asi tisíc fanoušků před stadionem. Házeli po nás dělobuchy a chtěli si to s každým vyříkat, to nebylo úplně příjemné.

Další věc byla, že jsem přišel v období, kdy v Baníku probíhaly obrovské změny. Přišel trenér Vrba, měnil se sportovní ředitel. Změny člověka můžou znervóznit, krátce poté přišlo i větší zranění a už se to vezlo. Časem jsem se cítil lépe, vybojoval jsem si místo a jsem za to období vlastně rád.

Nedávno jste s Baníkem prodloužil smlouvu o další rok.
Pořád se cítím dobře. Fotbal chci hrát, dokud si nevyhodnotím, že už to nebude ono. Ve fotbale bych ale chtěl pokračovat i po kariéře, chtěl bych pomáhat s rozvojem hráčů a být takový mentor. Dokud to ale půjde, tak budu válčit za Baník

Na začátku jarní části sezony vás postihla rodinná tragédie. Přijměte ještě opožděně upřímnou soustrast. Vy jste přesto dokázal poté nastoupit do zápasu s Olomoucí. Jak těžké to pro vás bylo?
Po osobní stránce to bylo, a vlastně pořád je, nejtěžší období v životě. Člověk si nikdy příliš nepřipouští určité věci, dokud se nestanou. Maminky stav se zhoršil 8. ledna, takže mě to potkalo na začátku přípravy. Věřili jsme, že se to zlepší, ale bohužel se tak nestalo, 5. února bohužel zemřela.

Už zápas v Liberci 1. února byl složitý, ale fotbal je něco, co vám pomáhá nemyslet na těžké situace života. Ráno jsem mohl trénovat a nemyslet na to, odpoledne jsem za maminkou jezdil. Pořád ale nejsem v úplném pořádku.

Doufám, že vám bude fotbal a Baník nadále pomáhat v těžkých situacích.
Kluci mi opravdu pomohli. I trenér Hapal. Musím říct, že to bylo opravdu těžké, ale fotbal hrajeme, protože ho milujeme, a může pomoct člověku v nejtěžších chvílích.

David Procházka, rej Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít