Polsko slavilo Den nezávislosti. ‚Bůh, čest a vlast,‘ volali lidé na krajně pravicovém pochodu ve Varšavě
Podle polské policie 90 tisíc, podle organizátorů varšavského Pochodu nezávislosti 250 tisíc. Tolik lidí prý prošlo ulicemi hlavního města a průvod to byl podle magistrátu nebývale poklidný. Pochod je už 15 let nejznámější oslavou polského Dne nezávislosti. Svátku, který ovládli polští nacionalisté a pravice, včetně té krajní. Mnozí Poláci se s tím nechtějí smířit, a tak hledají vlastní cestu, jak vznik samostatného Polska oslavit.
Už z dálky je slyšet skandování jednoho z hesel Polska: „Bůh, čest a vlast.“ Provolávají ho tisíce lidí, kteří se shromáždili odpoledne 11. listopadu nedaleko velkého kruhového objezdu pod Palácem kultury a vědy v centru Varšavy.
Poslechněte si reportáž z varšavského pochodu v Den nezávislosti. Natáčela zpravodajka Kateřina Havlíková
Potkávám tu i dvě dámy s vlajkami – Miłosławu a Ilonu. Právě ta mi říká, že na pochod přišly z lásky ke své vlasti a Pánu Bohu. Dál ale dámy mluvit nechtějí, dokud jim neukážu novinářský průkaz. Až pak se Miłosława rozpovídá, čím je pro ni Den nezávislosti důležitý.
„Je to svátek znovuzrození naší domoviny, našeho Polska. Víc než 123 let Polsko na mapách světa neexistovalo. Ale náš duch přežil. Náš stát má historii a tradici a jsou události, za které by nám měla Evropa děkovat,“ říká pro Radiožurnál.
Ilona přitakává a zmiňuje hned bitvu u Vídně: „Tu vedl náš Jan třetí Sobieski a uchránil Evropu před jinověrci. Nebo bitva nad Vislou, která zastavila komunisty. Ti chtěli zbavit Evropu Pána Boha. Ale ten vděk nevidíme. Naopak. Evropa nás chce zničit. Představitelé Evropské unie – Němci – nás chtějí zničit,“ myslí si a dodává, že současná vláda Donalda Tuska se německé Evropské unii podřizuje.
Miłoslawa a Ilona pojaly Pochod nezávislosti také jako protest proti současné vládě. Dotklo se jich například, že premiér Tusk v neděli večer absolvoval lékařský zákrok, a tak se žádných vzpomínkových akcí spojených se Dnem nezávislosti neúčastní. „Nestojí v tak vážný den po boku svého národa!“ rozčiluje se Miłosława.
Národní jednota a vzdor
Z reproduktorů zaznívá hlas jednoho z organizátorů, že i tento rok se varšavský magistrát pokoušel pochod zastavit. Ale nepodařilo se mu to. Paní Ilona mi po těch slovech tvrdí, že je magistrát odstřihl od mobilních dat. Já v tu chvíli signál i data mám. Argumentují mi tím, že jsem cizinka. Nevěří mi, když jim říkám, že na skoro všech shromážděních v centru Varšavy, na kterých jsem byla, byly problémy s mobilní sítí. Když jim vyjmenovávám dotčené akce, reagují pouze na zemědělské protesty. Duhový pochod rovnosti a loňský pochod milionů srdcí přechází mlčením.
Polsko zahájí výcvik Ukrajinské legie, hlásí se do ní přes 500 lidí. Austrálie dá Kyjevu 14 člunů
Číst článek
Pochod každoročně svolávají krajně pravicové a nacionalistické organizace včetně Všepolské mládeže či Konfederace a velmi hlučnými účastníky jsou i fotbaloví ultras. Mají částečně zakryté obličeje černými látkovými tunely. Nechtějí se mnou mluvit. Odkazují mě na svého kolegu stojícího opodál. Jmenuje se Jarosław. Není zahalený, má jen na hlavě čepici s logem fotbalového klubu. Sebe a ostatní popisuje jako patrioty, pro které je svátek připomínkou národní jednoty a vzdoru.
Naše rozprava končí ve chvíli, kdy vedle nás padá na zem mladík. Nadýchal se kouře ze zapálených červených dýmovnic a na chvíli ztratil vědomí. Okamžitě k němu přiskakují kolem stojící lidé, kontrolují, jestli si nezranil hlavu. Nakonec mu pomáhají vstát a dávají mu vodu. Je bledý, zmatený, ale odchází s kamarády po svých hlouběji do davu. A za chvíli se do pohybu dává i ta část průvodu, ve které stojím já. Uběhla necelá hodina od začátku průvodu.
Jak slavit vznik státu?
Pochod nezávislosti letos prošel Varšavou už popatnácté. Podle policie se ho účastnilo 90 tisíc lidí, podle organizujícího sdružení Pochodu nezávislosti 250 tisíc lidí. Ať přijmeme jedno nebo druhé číslo, jedno je jisté, za patnáct let se pochod stal nejstěžejnější hromadnou akcí spojenou s polským 11. listopadem.
Přitom ve třicátých letech byl Den nezávislosti svátkem hlavně levice. V době Polské lidové republiky se svátek propojil s církví, která za komunistické vlády nabízela lidem určitou svobodu, morální základ, intelektuální prostředí a oporu.
„Ale v 90. letech a na začátku milénia ho převzala polská pravice. Od té doby nabyl Den nezávislosti charakter demonstrací krajní pravice a nacionalistických skupin. Jsou to demonstrace protiunijní, ale objevují se i nálady antisemitské, v poslední době dokonce protiukrajinské,“ přibližuje profesor historie Varšavské univerzity Marcin Zaremba.
Kromě nacionalistů a příznivců krajní pravice se ale pochodu účastní i lidé, často rodiny, které zkrátka chtějí nějak oslavit vznik Polska. Tak jako paní Pamela, která přišla na pochod s přítelem.
„Pro nás je ten den takový symbol. Je to jediný den v roce, kdy všichni Poláci potkávají s jediným cílem, a sice připomenout a oslavit volnost a nezávislost,“ míní. Je navíc věřící a podle ní už není v Polsku moc civilních svátků, které by měly tak silné propojení s křesťanstvím.
Anna přišla se manželem a švagrem. Prý je na pochodu proto, že Polsko je nejlepší země na světě. Ráda cestuje po zahraničí, ráda potkává nové lidi, ale čím dál raději se prý vrací domů.
Štědrý den jako nový polský státní svátek? Návrh má podporu napříč politickými stranami i prezidenta
Číst článek
Jenže ne všichni Poláci chtějí jít v průvodu, z jehož čela zaznívají slova proti Evropské unii, proti současné vládě a dřívější opozici, proti obyvatelům sousedních zemí i vlastním obyvatelům například z řad sexuálních menšin.
Podle historika Zaremby má část obyvatel Polska s dnešním 11. listopadem problém. „Lidé levicových a liberálních pohledů mají problém, jak ten svátek uchopit. Jaký rituál s ním spojit. Jestli nějaké konkrétní jídlo, jako je tomu ve Spojených státech s Dnem díkuvzdání. Nebo založit oslavu na rodinném setkávání? To se ještě neustálilo,“ podotýká Zaremba.
Mnozí tak našli dočasnou alternativu v návštěvách koncertů, které radnice různých měst po celém Polsku pořádají zdarma. Jiní protínají cílovou čáru v každoročním Běhu nezávislosti. Další například tančí na ulici polonézu. A někteří se setkávají u Zikmundowa sloupu u varšavského Královského paláce, kde skupinově bubnují a tančí. Na téhle akci Rytm jedności potkávám i Dawida. Má u pasu buben, chodí mezi lidmi a usmívá se.
Dáváme se do řeči. Líbí se mu, že Rytm jedności spojuje lidi a ukazuje, že mezi nimi není rasových ani kulturních rozdílů. Dřív prý ale chodil v Průvodu nezávislosti.
„Bylo to před dvanácti lety. U mě se to pojilo s hlubokou národní identitou, s domněním že příslušnost, národovost nám dodá pocit bezpečí v těchto nejistých dobách. Dnes se spíš řídím srdcem, nechci myslet, čím se lišíme a jak nás to rozděluje, ale jak se naopak spojit. Tam na tom pochodu jsem se cítil dobře, tady ale taky,“ dodává Dawid. Zatím kolem nás prochází dvojice dětí, které v rámci Rytmjedności zvou přihlížející na kakao.
