Harmonická okupace muslimů: statisíce kádrů učí Ujgury, jak milovat Komunistickou stranu Číny
- Ve jménu „společenské stability“ a „etnické harmonie“ okupují statisíce Číňanů domovy Ujgurů v Sin-ťiangu, aby slovy vlády „společně žili a jedli pod jednou střechou“.
- Nezvaného hosta musí muslimské rodiny strpět i 14 dnů do měsíce, přičemž kádr pracuje po jejich boku a zároveň o nich sbírá informace, kontroluje jejich smýšlení a vštěpuje jim ideologii Komunistické strany Číny.
- Násilná asimilační politika Pekingu tak proniká i do těch nejintimnějších sfér života v Sin-ťiangu. „Harmonická okupace“ už dopadla na nejméně milion rodin.
- Podrobnosti o kampani ve prospěch „boje proti třem zlým silám“ shrnuje zpráva lidskoprávní organizace Human Rights Watch z letošního května.
Co uděláte, když k vám kamarád přijde na návštěvu? Pojď dál a posaď se, řeknete nejspíš. Dáš si něco k pití? Udělej si pohodlí.
Návštěvník vás možná poprosí, aby mohl zůstat přes noc; prý mu tím moc pomůžete a o peřiny si starost dělat nemusíte, přinesl si vlastní. Rádi mu vyjdete vstříc, a když padne večer, pomůžete mu ustlat.
Mrtvé duše: Souostroví Gulag po čínsku
Číst článek
Jenže ráno kamarád neodchází. Místo toho si zčerstva protáhne ruce a požádá vás, abyste si s ním zazpívali státní hymnu. A pořádně nahlas, od plic! Zpíváte, vždyť toho člověka přece znáte. Ale maličko vás to znervózní.
A nijak vám nepomůže, když vám kamarád začne vyprávět o nesobecké a moudré politice vládní strany. Divný pocit ještě zesílí, když vám začne kontrolovat osobní doklady. Pak ale přiběhnou vaše děti, a tak si sednete ke stolu, abyste se společně najedli.
Kamarád si bere vašeho synka na klín a sám ho krmí, načež vám pomůže sklidit nádobí; během umývání se zajímá o ledacos, od vašich názorů na politiku a víru přes to, jak se vám daří v práci, jestli dobře vycházíte s rodinou nebo zda si večer náhodou rádi nedáte o sklenku navíc. Pak vyrazíte ven, abyste kolektivně propleli zahradu a pak si zasportovali. A kamarád si celou dobu všechno fotí: vás, vaše děti, sebe s vámi všemi. Než se nadějete, je tady večer, jste zpátky doma a kamarád automaticky zamíří ke „své“ posteli. Příští ráno tu on i hymna budou zas, a to další zase. Z návštěvníka vašeho domova se stane jeho okupant.
A teď si představte, že místo kamaráda vám na dveře zaklepe úplně cizí člověk. Neznáte ho, a přitom s ním máte tímhle vším projít, poslouchat ho a strpět od něj zásahy do soukromí. Protože zastupuje vládu. Co uděláte?
Jestliže jste Ujgur a žijete v Ujgurské autonomní oblasti Sin-ťiang v Čínské lidové republice, tak ty dveře otevřete dokořán. Nic jiného vám totiž nezbývá.
City a srdce lidu
Říká se tomu různě, ale vždycky ve jménu vzletných sloganů, typických pro politické kampaně v Číně. Asi nejčastěji uslyšíte termín fang-chuej-ťü. Je to zkratka, odvozená od prvních slov trojramenného hesla „Fang min-čching, chuej min-šeng, ťü min-sin“, které lze přeložit jako „Navštěvovat city lidu, prospívat lidu a spojit srdce lidu“.
Vyhostit nežádoucí cizince a trestat 'zrádce vlasti'. Státní bezpečnost v Číně posílila svou moc
Číst článek
Právě tato slova čínská vláda používá, když mluví o praxi, kterou v Sin-ťiangu zavedla před čtyřmi lety ve jménu dalšího zvučného sloganu: boje proti „třem (zlým) silám“ neboli separatismu, terorismu a extremismu. Zároveň s ním totiž na autonomní oblast Sin-ťiang dopadá také rozšířená „Kampaň tvrdého úderu proti násilným aktivitám a terorismu“.
Jejím cílem jsou původní muslimští obyvatelé Sin-ťiangu: 11 milionů Ujgurů a další, méně početné muslimské menšiny. Fang-chuej-ťü znamená, že čínský režim vysílá statisíce kádrů z vládních úřadů, státních společností a veřejných institucí, aby vstupovaly do domovů místních, zjišťovaly podrobnosti o jejich životě a zároveň je patřičně politicky vzdělávaly. Děje se tak ve jménu „ochrany společenské stability“ a „pěstování etnické harmonie“.
Od října 2016 spustili zástupci Pekingu v Sin-ťiangu doprovodnou kampaň, která tyto „harmonické návštěvy“ zavedla v pravidelném rytmu a postupně jejich rozsah rozšiřovala. To už byl tajemníkem komunistické strany – a tedy nejvyšším vládním představitelem v Sin-ťiangu – Čchen Čchüan-kuo, který před svým jmenováním v srpnu 2016 úspěšně „stabilizoval“ Tibet.
14 dnů do měsíce
Na sklonku loňského roku už bylo k domovním pobytům mobilizováno přes milion kádrů a letos se čas, který u sinťiangských rodin stráví, ještě prodloužil. Vyžaduje se minimálně pět dní každé dva měsíce, v některých oblastech je však povinný delší pobyt, jako například minimálně šest dní měsíčně pro kádr a celých čtrnáct dní pro hostitelskou rodinu v autonomní mongolské prefektuře Bayangolyn (Pa-jin-kuo-leng).
„Harmonické pobyty“ se ve vyjádřeních čínských médií nesou v duchu „pomoci místnímu lidu“, „plného rozvoje“ a harmonického splynutí kádrů a místních prostřednictvím „čtyř prací v jedné“:
- jíst společně
- žít společně
- pracovat společně
- učit se spolupráci
Kádry mají za úkol svůj pobyt u rodin – většinou jde o rodiny muslimské, ale jsou mezi nimi i Chanové neboli etničtí Číňané – řádně zdokumentovat a sepsat o něm zprávu. Snímky a videa z jejich spolužití s hostiteli se objevují i na internetu.
A tady se objevuje odvrácená strana proklamované harmonie, konstatuje zpráva vyšetřovatelů Human Rights Watch (HRW): nejsou to hostitelské rodiny, které tyto mnohdy intimní záznamy svého života zveřejňují.
Strana o vás pečuje
Nejdůležitějším úkolem kádrů totiž není spolupracovat, ale asimilovat. Sin-ťiang je pro čínskou vládu zásadní oblastí, zaprvé pro svoji strategickou polohu a zadruhé pro bohatou pokladnici zdrojů, kterou v sobě ukrývá: ropa, zemní plyn, nerosty. Proto je pro Peking nezbytné, aby ho měl pevně pod kontrolou. Jeho politika sinizace (počínšťování) je tam tudíž velmi důkladná. A bohužel také nesmírně násilná a tvrdá.
Spolupráce během „harmonického pobytu“ neznamená jen sbližování prostřednictvím předepsané společné práce v domácnosti i na polích a povinné účasti bok po boku na kulturních (rozuměj chanských) festivalech či sportovních událostech.
Čtečky obličejů dobyly Čínu. Umožňují platit díky selfie, cepují a udávají narušitele pořádku
Číst článek
Znamená také to, že čínský režim prostřednictvím kádrů sbírá o sinťiangských rodinách informace. Kontroluje jejich zařazení v systému chu-kchou čili povinné registrace všech členů domácnosti, zjišťuje jejich politické názory, monitoruje to, zda, případně jak, praktikují své náboženství. Jakoukoli nesrovnalost, která vybočuje z úzké povolené linie, kádry předávají na vyšší místa a zároveň zasahují, aby situaci uvedly do nastavené normy.
Provádějí také politickou indoktrinaci. V každodenních rozhovorech se členy domácnosti zdůrazňují nesobeckou péči Komunistické strany Číny o lid Sin-ťiangu, což podporuje společný zpěv čínské hymny a dalších písní k poctě čínských komunistů. Objasňují také rizika panturkismu, panislamismu a pankazachismu. V protikladu k těmto nebezpečným ideologiím podle nich stojí Si Ťin-pchingovo myšlení – neboli politická filozofie současného generálního tajemníka KS Číny, jež je od letošního jara součástí čínské ústavy.
„Hostitelské“ rodiny tak pozbývají práva na soukromí. A zdaleka nejen to. „Muslimské rodiny napříč celým Sin-ťiangem teď ve svých vlastních domovech doslova jedí a spí pod bdělým okem státu. Nucené a invazivní asimilační praktiky Číny vůči muslimům nejenže porušují základní lidská práva, ale také s velkou pravděpodobností prohloubí roztrpčení v regionu,“ varuje Maya Wang z čínské sekce Human Rights Watch.
KLDR, apartheid a špehování v jednom
Naráží přitom na vzdor Ujgurů vůči vládě a hrozbu další radikalizace. Protivládní opozice se v Sin-ťiangu neprojevuje jen mírumilovnými protesty a kritikou, ale bohužel také výbuchy násilí včetně teroristických útoků.
„Je to mix severokorejského úsilí o totální kontrolu myšlenek a činů s apartheidem JAR a čínskou umělou inteligencí a sledovací technologií. “
Historik a mnohaletý výzkumník Sin-ťiangu Rian Thum po svém loňském pobytu v regionu. (Citováno v Globe and Mail)
Problém je, že vláda mezi nimi nerozlišuje – obojí pokládá za projev již zmíněných „tří sil“, které je třeba nelítostně potírat. Kromě toho, za trestuhodný projev nesouhlasu se považuje už i to, když se Ujgurové otevřeně hlásí ke své kulturní identitě. A cílem totalitní politiky, kterou Peking v Sin-ťiangu uplatňuje, je vykořenit jakýkoli disent.
Sinizace ruku v ruce s tvrdými represemi jsou v Sin-ťiangu dlouhodobou normou. Podle sčítání obyvatel z roku 2010 si Ujgurové proti Chanům stáli v poměru 45,8 % vůči 40,5 %, jenže to je osm let zpátky a vzhledem k vládou podporované imigraci loajálních Chanů lze předpokládat, že dnes už jsou Ujgurové ve „své“ autonomní oblasti faktickou menšinou.
Zdokumentováno je také odebírání orgánů ujgurským vězňům, a to i zaživa – včetně svědectví lékařů, kteří ho dříve prováděli a dnes se za to kají.
V poslední době drakonická opatření ještě přitvrdila. Posilování bezpečnostních složek po tisících, neustálé sledování prostřednictvím moderních technologií. Zákazy cestování, prosazování standardní čínštiny do škol a útlak menšinových jazyků. Restrikce v pojmenovávání dětí. Povinné odebírání DNA a biometrických údajů lidem od 12 do 65 let. Znovuobnovený systém kolektivní odpovědnosti, kdy za sebe vzájemně ručí deset rodin.
A když už je řeč o vězněných Ujgurech: není to tak dávno, kdy vyšlo najevo, že desítky tisíc Ujgurů podstupují nedobrovolnou politickou nápravu v převýchovných táborech. Těchto politických vězení je v Sin-ťiangu nejméně čtyřicet a čínský režim do jejich výstavby investoval více než 680 milionů jüanů (v přepočtu skoro 2,5 miliardy korun).
Den za dnem pochodování, politické slogany, sledování propagandistických videí, výuka čínštiny a čínského zřízení; oholená hlava, hlad. (Podrobněji o tématu čtěte například zde.) A žádný kontakt s rodinou. Dny, měsíce i celé roky.
