Česká škola T. G. Masaryka v Chicagu oslavila sto let. Ředitelka odhalila původní základní kámen
V roce 1921 si Masarykovu školu v Chicagu založili tamní Češi naprosto přirozeně. Ve čtvrti Cicero jich žily desetitisíce. Teď tam zbyla jako osamocený maják české kultury v prostředí, které ovládla hispánská komunita. Stále ale chicagské Čechy spojuje, dojíždějí i z daleka. Přitom nechybělo mnoho a na místě školy už mohlo stát parkoviště. Místo toho ale právě zakončila stý školní rok.
Čím jiným než Masarykovou oblíbenou písní – tady jí říkají Masarykova hymna – oslavit sto let výuky ve škole TGM v Chicagu. Zároveň ředitelka Klára Moldová před českou senátní delegací a před kolegy z ostatních českých škol v Severní Americe odhaluje kámen s vyrytým číslem 1921, rokem založení této školy.
Česká škola T. G. Masaryka v Chicagu ve Spojených státech oslavila sto let své existence
„Kámen jsem našla minulý rok, když jsem uklízela místnost, kde máme kotel a pračky. Za těch deset let, co tady působím, se nám podařilo tu školu víceméně vyčistit od nánosů generací, ale zbývala tato poslední místnost a ten kámen byl tak šikovně otočený ke zdi, že nebyl vidět. Já jsem ho vyndala a chtěla jsem ho nejprve vyhodit, protože je v půlce prasklý, ale pak jsem ho otočila a všimla jsem si, že je na něm napsán rok založení školy. Následně také pasoval do rohu venkovní části naší budovy, kde byl původně. Takže víme, že to je náš základní kámen. Dnes se mě ale i sám náš pan prezident ptal, kde jsem ke kameni přišla, že o něm vůbec nevěděl,“ popisuje nález Moldová.
Prezidentem s reprezentativní funkcí je Andrew Bultas z generace dávných přistěhovalců a jejich potomků. Narodil se českým rodičům v nedaleké čtvrti Plzeň v roce 1935.
Během zahradní slavnosti vzpomíná, jak zásadním momentem byl před deseti lety právě příchod současné ředitelky. Budova se rozpadala a jeho předchůdci ve funkci ji chtěli prodat městu, které tu plánovalo zbudovat parkoviště.
Volba posiluje zodpovědnost, zdůvodňuje ministerstvo návrh na zrušení povinného druhého jazyka
Číst článek
„Ten první dojem byl velice špatný. Vůbec mi to tady nevonělo, ve školním bytě byli švábi, měli jsme tady myši,“ vzpomíná na své začátky ředitelka.
S nástupem Kláry Moldové na českým státem nově zřízenou pozici učitelky a vlastně i manažerky na plný úvazek se začaly věci měnit. Bultas za to chválí i její kolegyni Irenu Čajkovou.
Škola vzkvétá
„On pochopil, že když nám dá volnou ruku, tak my tu školu můžeme vést a přivést ji tam, kde dnes ta škola je. Je mezi námi naprostá důvěra. Například shánění peněz je ale opravdu zásluha Kláry. Ta tím, že tady působí na plný úvazek jako učitelka, tak má možnost spolupracovat s ostatními spolky a dokázala něco, co já bych tady jako učitelka, která přicházela jenom v sobotu, nikdy nedokázala – propojit naší školu s těmi starými spolky. Od Přátel českého národního hřbitova, po Českoamerický kongres, od těchto spolků, které si relativně brzy uvědomily, že jsme jedna z mála funkčních českých organizací tady, začala přicházet finanční podpora,“ říká Čajková.
Ruku v ruce s penězi na rekonstrukci školy přibývali i žáci. Před deseti lety jezdila začínající ředitelka Moldová na akce českých krajanů rozdávat letáky, teď se zájemci hrnou. Počet učitelek se rozrostl na šest, ze školy se stalo i jakési komunitní centrum s českými kulturními akcemi a kromě dětí se sem chodí učit češtinu třeba i dospělí, co se chtějí domluvit při cestě do vlasti svých předků.
Masarykova česká škola v Chicagu dostala medaile. ‚Cítila jsem velkou pýchu,‘ popisuje ředitelka Moldová
Číst článek
Oslavy sta let české školy v Chicagu tu spojili s výroční konferencí českých škol v Severní Americe. A delegace z Česka ocenila tým Masarykovy školy medailemi Jana Amose Komenského a Za zásluhy o diplomacii.
„Musím se přiznat, že když jsem tady stála na pódiu, tak jsem cítila velkou pýchu a také pocit zadostiučinění. Řekla bych, že celá ta škola a s ní i Masarykova osobnost tak nějak utvářely celých těch mých deset let tady ve Spojených státech,“ říká Klára Moldová, ředitelka Masarykovy školy, která svého syna pojmenovala Tomáš, psa Gariggue a teď po deseti letech ve funkci končí, ale ve městě zůstává a se školou bude dál spolupracovat.
