Polsko čeká další vzrušená debata o protipotratových zákonech. Do parlamentu zamíří dva návrhy, které mezi občany nasbírají nejméně 100 tisíc podpisů. Jeden navrhuje zostření už tak velmi přísného zákona, druhý zase jeho liberalizaci. O uvolnění předpisů se snaží mimo jiné inciativa Zachraňme ženy. Server iROZHLAS.cz mluvil s její zmocněnkyní Barbarou Nowackou.

Rozhovor Varšava 10:30 7. října 2017 Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Až stovky tisíc lidí loni na podzim donutily vládnoucí stranu Právo a spravedlnost (PiS) couvnout od podpory návrhu zákona, který v Sejmu navrhla konzervativní iniciativa Ordo Iuris. Zatímco projekt liberalizace zákona se nedostal ani do prvního čtení, od podpory restriktivního návrhu ustoupila strana PiS až po černém protestu.

Ústupek polské vlády znamenal impulz pro ženská hnutí. „Byla to jedna z nejdůležitějších událostí také pro chápání práv žen v Polsku,“ řekla mimo jiné v telefonickém rozhovoru se serverem iROZHLAS.cz aktivistka Barbara Nowacká.

Iniciativy, za kterými stojí, podle ní jen chtějí v Polsku „normálnost“. Jmenovala třeba také důvody, proč v polském parlamentu není zastoupena levice a proč nemá Kaczyńského Právo a spravedlnost ani po dvou letech vlády reálného politického konkurenta.

Při tzv. černém protestu proti kriminalizaci potratů loni iniciativy, ve kterých také figurujete, zaznamenaly úspěch. V úterý se protest v menším měřítku opakoval. Co znamenalo loňské „černé pondělí“ pro inciativy hájící práva žen?
Podle mě byl loňský protest jednou z nejdůležitějších událostí ženského hnutí a také pro chápání práv žen v Polsku. A svědčí o tom i data. V roce 2013, 2014 a 2015 podpora liberalizace potratové legislativy činila 20 %. Po černých protestech vyskočila na 42 %. Zpřísnění současné úpravy chce jen malá skupiny fanatiků, do 10 %. Bohužel, část těch fanatiků sedí v Sejmu a ti budou zkoušet zákon změnit.

Černé protesty také daly sílu hnutím. Netýkaly se jen práva na potrat, ale vypovídaly o celém systému útlaku žen – od vzdělávání, po trh práce, zdravotnictví, domácí násilí, sociální politiku a důchody. Skutečně mnoho žen si uvědomilo, že jsou to věci, o kterých stojí za to mluvit a za které stojí za to bojovat.

O zásahu čtěte více ZDE

Číst článek

Ve středu ráno zasahovala policie v kancelářích Nadace Centra práv žen ve Varšavě, Lodži a Gdaňsku. Den po letošním černém protestu. Má jít o vyplácení dotací státem v letech 2012-2015.
Jsem si jistá, že to datum není náhoda. Podle toho, co vím, měla policie souhlas s tou prohlídkou od poloviny července, ale o organizace se nezajímala. Den po černém protestu najednou jdou do všech kanceláří, to opravdu není náhoda. Je to prostě důkaz, že mohou a budou zastrašovat.

Ty organizace nejsou obviněny ani podezřelé, jsou v pozici svědků (případ se týká pochybení při vyplácení dotací ze strany státu v letech 2012-2015, pozn. red.), ale ten signál je dost jasný: Protestujete? Budeme vás sledovat, kontrolovat a hledat na vás věci. A především vám znemožníme činnost.

Do Sejmu míří další občanský návrh zákona zpřísňující zákon o potratech, ale také návrh, který legislativu liberalizuje. Pro ten sbírá podpisy iniciativa Zachraňme ženy. Vy jste její zmocněnkyní. Co chcete změnit?
Chceme normálnost. Chceme jen to, co mají ženy ve většině zemí Evropy. Legální a bezpečnou interrupci do 12. týdne těhotenství, přístup k moderní levné antikoncepci, neideologizovanou sexuální výchovu ve školách, pilulky „den po“ dostupné bez receptu.

A pak jsou tu dvě takové polské zvláštnosti – tzv. klauzule svědomí, kdy lékař v Polsku může odmítnout interrupci na základě přesvědčení. Ale žena neví, k jakému konkrétnímu lékaři jde, neví, jestli jde k lékaři, který používá tuto klauzuli.

A zadruhé, v Polsku mohou klauzuli svědomí s tichým souhlasem státu použít i veřejné instituce – nemocnice jako celek, a to i pro ženy po znásilnění. Ale týká se to také odmítání předepisování a prodeje antikoncepce, což je protiprávní. My to chceme regulovat. Chceme také zakázat lživé výstavy protipotratových organizací u škol a nemocnic.

A má takový projekt v současné politické i společenské situaci šanci na úspěch?
V parlamentu absolutně ne. A to je podruhé, co takový projekt navrhujeme. Ale víme, že v Sejmu bude návrh zpřísňující zákony o potratech. Nemůžeme dopustit, že by náš hlas nebyl slyšet a aby bylo na výběr jen mezi přísnějším zákazem o potratech a ještě více restriktivním zákazem interrupcí.

Musí být také slyšet ten hlas volající po normálnosti. Takže sběrem podpisů děláme také velkou společenskou kampaň.

Figurujete i v „Iniciativě Polsko“. Co je jejím cílem?
Je to sdružení lidí, platforma, která vznikla po volbách 2015 po prohře levice. Pozůstatek po tom, co byla Sjednocená levice (volební koalice levicových stran a hnutí na podzim 2015) a těch, kteří spolu chtěli spolupracovat, a ne se hádat. Spoluorganizujeme protesty, máme vliv i na lokání politiku.

Už jste zmínila volební prohru v roce 2015… Vy jste byla lídryní levicové koalice, ale bez úspěchu – do Sejmu jste se nedostali. V parlamentu žádná levice nesedí a podle aktuálních průzkumů by tam nezasedla ani teď. Proč? Kde je polská levice?
Ano, chybělo nám půl procenta (koalici chybělo 0,45 % pro překročení nutného osmiprocentního prahu, pozn. red.) Strany se mezi sebou celou dobu hádají, celou dobu žijí vnitřními konflikty místo toho, aby pracovaly. Proto jsme založili sdružení, abychom se do stranických hádek nezapojovali.

V Polsku jsou teď největší levicovou stranou postkomunisté, kteří podle mě nikdy neprošli transformací a její lídři jsou odpovědní za zapojení Polska do války v Iráku, což se jim nezapomnělo. Obzvlášť teď jsou polské strany národně pravicové a vedou takovou historickou válku o tom, kdo byl komunista… To mě vůbec nezajímá, mě zajímá to, co bude zítra a pozítří.

Vláda Práva a spravedlnosti má rekordní podporu a chlubí se úspěchy: program 500 zlotých měsíčně pro rodiny s více dětmi, od tohoto týdne je také možný dřívější odchod důchodu – pro ženy v 60 letech, pro muže v 65… Českou optikou se zdá, že Právo a spravedlnost prosazuje výsostně levicová témata.
Má sociální programy, které ale svojí povahou nejsou levicové. Záleží, komu z nich jdou peníze. A ty Právo a spravedlnost rozděluje do svého modelu světa. Například v programu 500+ nejdou rodičům samoživitelům, směřují jen rodinám s dvěma a více dětmi. Samotná matka s jedním dítětem, i ta sebeubožejší, nemá šanci na to 500 zlotých získat, ale bohatý poslanec PiS s dvěma dětmi šanci má. Je to sociální program, ale není levicový.

Právo a spravedlnost si z ekonomického programu levice část věcí vzalo, ale nerealizuje je. Rozdělení věku odchodu do důchodu je při našem důchodovém systému nesmysl. Ženy mají důchody i tak nižší než muži o jednu třetinu. A po té reformě budou dostávat o polovinu nižší důchod, ale déle. Je to nevýhodné.

V této chvíli má PiS všechny nástroje. Berou část našich levicových programů a upraví je k obrazu svému. Navíc jsou v této chvíli schopni dělat velké přesuny peněz, ekonomice se daří a lidé jsou spokojení.

Z mnoha průzkumů vyplývá, že ano. Vládnoucí strana má vysokou podporu kolem 40 % a žádná z opozičních stran jí nemůže konkurovat. Proč je na tom polská opozice tak, jak je?
Opozice se rok a půl zabývala tím, kdo je jejím lídrem, místo toho, aby řešila program. PiS plní svoje předvolební sliby a jen kritikou PiS vyhrát volby nedokážeme. Nemusíme pořád dělat všechno společně, proto jsem dočasně ze stranické politiky vycouvala. Měli bychom formulovat naše odpovědi na politiku PiS.

Proto není projekt Zachraňme ženy proti politice PiS, ale pro normálnost v reprodukčních právech. Čím víc bude takových pozitivních aktivit, tím víc šance opozice roste. Na druhou stranu na ulici dokážeme dostat stovky tisíc lidí.

Deník Rzeczpospolita ve středu informoval o tom, že na černý protest ze zahraničních zdrojů zamířilo přes milion zlotých. Jak jsou vaše iniciativy financované? Zdrojem informací deníku byl váš ideologický odpůrce – konzervativní inciativa Ordo Iuris.
Ano, oni lžou a budou lhát. Různé organizace spolupracují se zahraničními organizacemi, což je normální, i Ordo Iuris se zahraničními organizacemi spolupracuje. Ale ne, černé protesty nebyly sponzorovány pane Sorosem, který je takovou oblíbenou rétorickou postavou, do níž se promítají i různé polské fobie a antisemitismus.

Polsko má už třetí premiérku v historii od roku 1989, druhou v řadě. Česko v historii premiérku nemělo. Mají Češi Polsku politicky co závidět?
Ale možná jste měli nějaké muže, kteří mysleli na ženská témata. U nás žádná z premiérek nikdy úplně nestála za právy žen, nejvíc z nich to byla Ewa Kopaczová. Ale mohla víc. Podobně to má Velká Británie, taky tam měli dvě ženy, velmi silné, ale ani jedna neprosazovala proženskou politiku. My čekáme prostě na někoho, kdo bude feministkou nebo feministou. A to přejeme také Češkám a Čechům. (smích)

Filip Harzer Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít