Na balkóně stojí maďarský hudebník s bílou lebkou na hlavě a na housle vyluzuje dramatické tóny. Kousek od něj do těchto zvuků krouživě tančí Češky v širokých sukních, ze kterých se před chvílí vylíhly. O patro pod nimi pak polská umělkyně loupe na lavici řepu. To jsou jen některé výjevy z představení v bruselském uměleckém prostoru Bozar ke stému výročí Československa a sousedních zemí.

„Tahle akce má od začátku právě za cíl zprostředkovat specifickou, ale také velmi heterogenní zkušenost středo- a východoevropských států s rokem 1918, ale také s celým tím stoletím, které následovalo,“ vysvětluje pro Radiožurnál vedoucí Českého centra v Bruselu Jitka Pánek Jurková.

Avantgardu pro tuto připomínku zvolila se spolupracovníky záměrně. „Meziválečné umění bylo stejně jako tehdejší společnost v Československu i v dalších zemích takovým výrazem ambic společnosti, která se chtěla přebudovat, vytvořit se znovu, možná lépe. To umění to velmi dobře reflektovalo, ať už to byla architektura, nebo třeba meziválečný tanec.“

Představení tvoří osm uměleckých projektů, které se odehrávají zároveň a někdy se prolínají. Návštěvníci mezi umělci chodí a mohou se k nim i připojit, jako k loupání polské řepy, která symbolizuje polské ekonomické migranty v Evropě.

„Vidíme jenom tím, jak se akce překrývají, že vznikají zvláštní souvislosti. Vidíme v několika patrech umělce, jak dělají něco nad sebou, aniž by se navzájem viděli. Divák je ale vidí a skládá se mu to v takový širší obraz,“ doplňuje režisér Tomáš Procházka.

A proč je doprovází houslista s lebkou? „Tahle maska je symbolem těch sta let. Válek, které je poznamenaly, ale také duchů, které ta doba vyvolala a kterým čelíme dodnes,“ tvrdí maďarský umělec Zsolt Sörés.

Filip Nerad Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít