Běloruská revoluce není na mrtvém bodě. Klíčové je zhroucení dvou hlavních pilířů režimu, míní expertka
Odhodlání Bělorusů, volajících po odchodu Alexandra Lukašenka, neutichá. Ukazuje to i nedělní demonstrace v centru Minsku, které se zúčastnilo přes 100 tisíc lidí, další lidé přitom protestovali i v dalších městech. Dva týdny po volbách ale prezident u moci stále zůstává. Přestože se dění může zdát zadrhnuté na mrtvém bodě, uvnitř země probíhá skrytá dynamika, míní analytička Tereza Soušková. Scénářů dalšího vývoje je podle ní víc.
Vzkaz vyslaný běloruskému prezidentovi během nedělní demonstrace na minském náměstí Nezávislosti zněl jasně: „Lukašenko, odejdi!“.
Patnáctý den protestů se v centru běloruské metropole sešlo na 100 tisíc lidí vybavených bílo-červenými vlajkami, které se staly symbolem odporu proti 26letému vládnutí Lukašenkova režimu.
Bělorusko na rozcestí. Bouřlivé dění napjatě sledují i české firmy, které v zemi působí. Co je v sázce?
Číst článek
Za pomoci tlampačů se úřady snažily demonstranty přimět k rozchodu a varovaly před možným nasazením policejních jednotek, nakonec se ale protest obešel bez násilí.
„Režim změnil taktiku a na základě toho se protesty trochu proměnily. Viděli jsme, že v týdnu po volbách policie nastoupila na demonstranty velmi radikálně a represivně. Mělo to ale přesně opačný účinek, než úřady předpokládaly. Protesty neutichly – naopak to byla ještě větší pohnutka, aby se demonstrace ještě více rozjely. Úřady tedy zaujaly jinou taktiku, přestaly zatýkat, bít demonstranty a někteří byli z vězení propuštěni,“ popisuje pro iROZHLAS.cz analytička Asociace pro mezinárodní otázky (AMO) Tereza Soušková.
Během dvou uplynulých týdnů, které následovaly po prezidentských volbách, se změnila i forma protestů v běloruských ulicích. Zatímco těsně po hlasování, které označují za zfalšované nejen protestující, ale i mezinárodní organizace včetně Evropské unie, byly protesty vyhrocenější a radikálnější, nyní je odpor proti režimu vyjadřován poklidně, říká Soušková.
Navzdory protestům Lukašenko stále zůstává u moci a do „řešení“ situace se výrazněji nezapojuje ani Rusko, které je navzdory řadě komplikací ve vztazích s Minskem stále nejsilnějším spojencem Běloruska. Podle analytičky se nicméně nedá říct, že by bylo povolební dění v zemi ovládané autoritářským režimem zaseknuté na mrtvém bodě.
„Revoluci si možná představujeme jako něco akčního, ale revoluce tohoto typu funguje tak, že lidé pokojně stojí v ulicích a snaží se tím vyvinout tlak na režim. Rusko sleduje situaci, analyzuje to ze všech stran a vyčkává – to je jeho běžná taktika. Moskva vyčkává na další krok a snaží se pojistit proti jakémukoliv scénáři, který může nastat,“ míní Soušková.
Skrytá vnitřní dynamika
Jaké faktory tedy mohou situaci rozhýbat a případně přimět Lukašenka k odchodu z čela Běloruska?
Kromě formy protestů a odpovědi bezpečnostních složek se v minulých dvou týdnech proměňovala také rétorika samotného Lukašenka. Politik označovaný jako „poslední diktátor Evropy“ nejprve hovořil o organizaci masových protestů ze zahraničí a hrozbě jednotek NATO poblíž běloruských hranic, varoval protestující před vojenskou pomocí Moskvy, a minulý týden dokonce připustil konání nových voleb.
Cichanouská doufá v brzký dialog s běloruskými úřady, chce, aby propustily politické vězně
Číst článek
„Lukašenko je v koncích, odráží se to i v jeho výrocích,“ říká Soušková, podle které se režim nyní snaží natahovat čas a spoléhá na to, že demonstranty jejich snažení „přestane bavit“ a vrátí se z ulic zpátky do práce.
„Počítá s tím, že lidé potřebují příjmy, nemohou proto několik měsíců stát na náměstí. Z druhé strany ale vidíme, že protesty neutichají, že lidé už jsou skutečně nastavení na to, že už si to nechtějí nechat vzít a že se nevrátí do režimu, který tam byl předtím,“ popisuje náladu mezi demonstranty odbornice na politiku východní Evropy.
Zatímco jsou běloruské ulice stále plné demonstrantů odhodlaných bojovat za změnu režimu, probíhá jistá „vnitřní dynamika“, která podle Souškové nemusí být na první pohled tolik viditelná. Minulý týden vznikla koordinační rada, kterou vytvořila opozice kvůli hladkému předání moci. K výsledku voleb a následnému policejnímu násilí se zároveň vyjadřují mezinárodní hráči v čele s Evropskou unií, kteří vyzývají k opakování voleb a jednají o situaci s Lukašenkem i ruským prezidentem Vladimirem Putinem.
„V současnosti probíhají vyjednávání mezi režimem a ostatními aktéry mezinárodního prostoru. A to jsou věci, které se na veřejnosti tolik neobjevují, ale určitě probíhají. Je tam tedy jistá dynamika, která je zároveň jiná než na začátku,“ tvrdí analytička AMO.
Dva hlavní pilíře
Aby současná situace v Bělorusku neustrnula, je podle Souškové nezbytné zhroucení hlavních pilířů Lukašenkova režimu. Tím jsou především státní podniky, které v Bělorusku tvoří zhruba 75 procent. Do probíhajících protestů se mimo jiné zapojily tisíce stávkujících dělníků včetně těch z minského traktorového závodu MTZ, jednoho z největších podniků v zemi. To je ale zatím stále málo.
„Pokud by byla vyhlášena generální stávka všech hlavních podniků, byl by to velký krok kupředu pro vytvoření nějakého nátlaku na režim. Už k tomu částečně dochází, ale jsou to spíš jednotlivé podniky. Zatím je to stále v začátcích,“ míní odbornice na Bělorusko.
Za druhý hlavní pilíř označuje silové složky, které jsou – až na výjimky – režimu také zatím loajální. Na to Lukašenko spoléhá. K zástupcům bezpečnostních složek také promluvil během nedělních demonstrací poté, co se zbraní v ruce a neprůstřelné vestě dorazil k hlídkujícímu zástupu policistů. Za své poděkování si u ozbrojenců vysloužil potlesk.
„Je otázka, do jaké míry to bylo zinscenováno a vypuštěno do éteru schválně, aby bylo vidět, že má podporu ozbrojených složek. Ale zatím se ukazuje, že ji doopravdy má. Byli jsme svědky toho, jak příslušníci pálili uniformy a strhávali si výložky, ale to jsou pořád jen jednotlivci. Represivní aparát jako celek se zatím nebortí. To je další pilíř režimu, u kterého je zapotřebí, aby se začal rozpadat a s režimem to nějakým způsobem hnulo,“ vysvětluje analytička, podle které bude třetím klíčovým faktorem také postoj Ruska.
Další možné scénáře?
Jak pro Český rozhlas Plus v pondělí uvedl publicista a politický geograf z Fakulty sociální věd Univerzity Karlovy a Metropolitní univerzity Praha Michael Romancov, postoj Moskvy vůči dění v Bělorusku je pro něj zatím „velkým překvapením“.
„V okamžiku, kdy protesty propukly, byla Moskva velice zdrženlivá. Oficiální vyjádření Kremlu nebo ministerstva zahraničních věcí byla v zásadě klidná. Včera ale došlo k zajímavé změně, když ministr zahraničních věcí Lavrov na setkání s ruskými mládežníky pronesl výroky, o kterých jsem se upřímně řečeno domníval, že zazní už mnohem dříve. Řekl, že Bělorusko čelí zahraničním pokusům o vyprovokování krveprolití, tím měl samozřejmě na mysli Západ,“ podotýká Romancov.
Lukašenko volá Moskvu o pomoc, sám si už neporadí. Jak reálné je nasazení ruských tanků v Bělorusku?
Číst článek
V neděli Sergej Lavrov zároveň uvedl, že Moskva podpoří jakékoliv kroky legitimní běloruské vlády v pokusu o uklidnění situace a dialogu s opozicí, dodává Romancov s tím, že jde o zatím nejdůraznější vyjádření podpory současné běloruské moci.
Role Ruska, které je s Minskem výrazně ekonomicky a obchodně propojené a které už minulý víkend přislíbilo Bělorusku „podporu při řešení vzniklých problémů“, přitom bude pro další vývoj v zemi zcela klíčová.
„Kromě zhroucení dvou pilířů to bude záviset i na tom, zda se Rusko postaví za Lukašenka, případně na jakou stranu se postaví. Rozhodně to není tak, že by Rusko určovalo, co se bude v Bělorusku dít, ale to spojenectví je opravdu silné. Je vidět, že Lukašenko je nyní zoufalý a snaží si za každou cenu udržet pozici v čele státu. Jak moc se stane jeho pozice neudržitelná a zda bude muset odejít, je určitě předmětem uvažování nejen Lukašenka, ale i jeho aparátu a Ruska,“ tvrdí analytička AMO.
Dodává, že budoucích scénářů nicméně může být víc – Lukašenko může zůstat v čele země, kdy se mu podaří protahovat současnou situaci až do doby, než nastane zima a demonstrace ochabnou. Nebo lidé ve svém úsilí naopak přetrvají a „nastane válka nervů, kdo to položí dřív“, jestli demonstranti, nebo Lukašenko. Do situace může promluvit i zmíněné Rusko, případně zahájení dialogu s opozicí v čele se Svjatlanou Cichanouskou, která byla nucená po volbách odejít do Litvy, odkud nyní promlouvá k protestujícím v Bělorusku.
„Zatím nevidím příliš prostor k tomu, aby Lukašenko začal s opozicí reálně vyjednávat o svém odstoupení, nevíme ale, co se může stát v příštím týdnu a jestli nedojde k nějaké dohodě vnitřních aktérů. Scénářů je tam hodně, v tuto chvíli nicméně nevidím jeden nejpravděpodobnější,“ uzavírá Soušková.
