Novinářka Rahimi: Afghánské ženy dosáhly velkého pokroku a nechtějí se ho vzdát
V Afghánistánu pokračují boje. Tálibán se chce zmocnit provinčních metropolí Kandahár, Herát a Laškargáh. Podle české novinářky afghánského původy Fatimy Rahimi povstalci nyní útočí v místech, kde dříve neměli větší podporu, postupují ale spíše nekoordinovaně tam, kde vidí příležitost. „Když se bavíte s pěšáky, kteří válčí, tak jsou často zmatení. A když čtete rozhovor s mluvčím Tálibánu z jeho katarské kanceláře, tak říká něco jiného.“
Tálibán skrze své oficiální komunikační kanály odmítá, že by při jeho ofenzívách docházelo ke znásilňování a loupení, místní média ale popisují opak. A dokonce i chudí lidé musí povstaleckým bojovníkům odevzdávat jídlo.
Na twitteru se také od místních obyvatel a novinářů objevují neověřené fotografie oblastí pod kontrolou Tálibánu, na nichž jsou lidé oběšení na ulici, zraněné děti nebo plakáty zakazující ženám vycházet bez doprovodu, upozorňuje Rahimi.
„Tálibán není homogenní skupina, která by vládla pevnou rukou někoho shora. Oni mohou něco jiného říkat a pěšáci něco jiného dělat,“ podotýká novinářka.
„Tálibán není homogenní skupina. Oni mohou něco jiného říkat a pěšáci něco jiného dělat.“
Fatima Rahimi
Katarská kancelář nyní jedná s Čínou, Indií a Pákistánem, protože bez těchto států by se Tálibán v budoucnu nemohl udržet u moci.
Jeho vládu by mohl uznat také Írán nebo Rusko, protože Tálibán se v mírové dohodě se Spojenými státy zavázal, že nebude podporovat teroristické skupiny, které by nyní mohly začít působit ve středoasijských republikách.
Ženy to nechtějí vzdát
Přestože afghánská armáda prý disponuje asi 300 tisíci muži, což je třikrát více, než má Tálibán, povstalce podle novinářky žene velká euforie a pomáhají jim i média, která šíří zprávy o jejich vítězstvích.
Povstalci také mají podporu některých místních velitelů, kteří raději spolupracují s nimi než s nefungující centrální vládou. Například policisté a vojáci na jihu země jsou prý několikanásobně lépe placeni než ti na severu, kteří mnohdy peníze vůbec nedostanou a jsou ochotní spolupracovat s Tálibánem.
„Vidím, že to ženy nechtějí vzdát. Ale když přijde válka, asi jim nezbyde nic jiného než emigrovat, nebo to přestat dělat.“
Fatima Rahimi
„Tálibán je jeden z velkých problémů, kterých má Afghánistán více. Je tam velká nezaměstnanost, chudoba,“ upozorňuje. V zemi prý také sílí nacionalistické tendence mezi Paštuny, kteří tvoří přes polovinu obyvatel, a dalšími etniky, jako jsou Tádžikové, Uzbekové a Hazárové.
Velké nebezpečí nyní hrozí lidem, kteří spolupracovali se západními armádami, i lidskoprávním aktivistům a novinářům, kteří se stávají terčem útoků.
I přes zhoršující se situaci ale Rahimi spatřuje velký pokrok, například pokud jde o postavení žen.
„Za posledních dvacet let ve velkých městech vyrostla liberálnější generace, zároveň další tam odešli za studiem. V Kábulu jsou větší možnosti, kdežto na vesnici se pořád žije tradičním způsobem,“ vysvětluje Rahimi.
„Afghánské ženy využily možnost se realizovat. Nejen v byznysu a v politice, ale dokonce mají svou televizi, největší novinářské osobnosti jsou ženy. Působí v umění, ve filmu i v robotice, je to neuvěřitelné. Vidím, že to ženy nechtějí vzdát. V tom vidím, že by to nemuselo dopadnout špatně, ale když přijde válka, asi jim nezbyde nic jiného než emigrovat, nebo to přestat dělat,“ uzavírá.
Je Tálibán liberálnější než před 20 lety? Poslechněte si v záznamu Interview Plus.
