Česko připravuje novou definici trestného činu znásilnění. Ministerstvo spravedlnosti představilo dvě varianty novely, které čelí kritice odborné veřejnosti. Podle právničky specializující se na domácí a sexuální násilí je navrhovaný zákon zhoršením současné situace. „Celý systém by se měl změnit od základu,“ říká v rozhovoru Tereza Otavová. Domnívá se, že oběti znásilnění často nic nenahlašují kvůli bagatelizaci ze strany policie i společnosti.

Rozhovor Praha 15:00 17. června 2023 Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

O tom, že Česko potřebuje redefinici znásilnění tak, aby zahrnovalo nejen násilný sex, ale také sex bez souhlasu, se diskutuje již roky. Minulý týden ministr spravedlnosti Pavel Blažek (ODS) představil dvě varianty novely zákona, které by zahrnovaly i sex bez souhlasu. Obě varianty čelí kritice. S čím přesně mají odborníci problém?
V první řadě je zde stanovená hranice bezbrannosti, respektive znásilnění z podstaty, na věku dítěte mladšího pěti let. Tato hranice již platí delší dobu a byla judikována Nejvyšším soudem.

Vychází z předpokladu, že dítě ve věku šesti let již ví, co je sex. Od této hranice se potom odvíjí, zda se u dítěte bude posuzovat, zda vědělo, co je sex, nebo ne. Všechny děti mladší pěti let, které se stanou obětí sexuálního napadení, budou automaticky považovány za znásilněné.

U dětí starších šesti let se zjišťuje, zda věděly, co se s nimi děje a zda se mohly proti tomu násilí bránit či ohradit. Pokud se nebudou bránit, bere se to jako souhlasný styk a celá situace je považována za sexuální zneužití, nikoli znásilnění. Za zneužití jsou pak podstatně mírnější tresty.

Avšak tento přístup nebere v úvahu mentální vyspělost dětí, které si zpravidla neuvědomují, co se děje, nereagují, zamrznou nebo se tyto věci dějí od lidí, kteří jim jsou blízcí jako rodiče, učitelé, prarodiče, strejda, starší kamarád a podobně. Tudíž děti ani nepřichází na to, že by se proti tomu měly bránit.

Děti se zdržují reakce a nechají si to líbit, nijak se nebrání a pak je to považováno za pohlavní zneužití, nikoli znásilnění. To je první problém. Znásilnění z podstaty by mělo být na vyšší věkové hranici. Odborníci se shodují, že ta hranice by měla být 12 let, nikoli pět. Toto stanovení je šokující.

Také z definice znásilnění vypadl první odstavec o pohlavním styku, který není souloží ani stykem srovnatelným se souloží, tedy vynucené líbání, osahávání či tření o intimní partie.  Nic z těchto věcí není podle nových návrhů považováno za znásilnění, což se jeví jako chyba, která nám může scházet při posuzování případů malých dětí a znásilnění z podstaty.

Kde se vzala hranice pěti let? Existují jiné státy, které mají nastavenou podobnou hranici, nebo vychází z vědeckých poznatků, že zatímco pětileté dítě neví, co to je sex, šestileté dítě už to chápe?
O žádném takovém vědeckém podkladu nevím. Hranice vychází z jednoho rozhodnutí Nejvyššího soudu, podle kterého šestileté dítě, které jde do školy, už má rozum z toho, co se děje, a předpokládá se, že v tomto věku už s ním někdo probral dané téma.

Většina států má tu hranici nastavenou například na patnácti letech. My budeme mít hranici na pěti letech.

A jak je to nastavené teď?
Momentálně to není legislativně upraveno. Neexistuje znásilnění z podstaty. Máme judikát, který předpokládá, že děti mladší pěti let neví, co se děje, a proto se u nich k uznání znásilnění nemusí brát v úvahu jejich schopnost se bránit. U ostatních dětí se posuzuje, zda měly, nebo neměly rozum. Jakmile dítě řekne, že ví, co je sex, pak to není považováno za znásilnění.

Co dalšího zaznívá v kontextu navrhované novelizace?
Ve spojitosti s novelizací se objevuje kritika nového znění definice znásilnění, kde se mezi možné tresty přidává kromě odnětí svobody také peněžitý trest. Problém tkví v tom, jak je to tam výslovně uvedeno, když je použito slovo „nebo“.

Tento výraz je problematický, protože výklad mnoha lidí, bez ohledu na to, jak tvůrci skutečně zamýšleli či nezamýšleli podobu trestů, umožňuje použití jen peněžitého trestu bez uložení trestu odnětí svobody.

V extrémním případě se může stát, a už se to stalo i bez toho, aby peněžitý trest byl součástí zákona o znásilnění, že soudce bude mít oprávnění vybočit při tomto trestání a potrestat znásilnění pouze peněžitým trestem. Pokud ministerstvo chtělo přidat peněžitý trest, jak tvrdí, za účelem snadnějšího odškodnění pro oběti, je potřeba to tam výslovně zmínit.

24:28

Sex bez souhlasu je prostě znásilnění, varianta nesouhlasu nestačí, míní advokátka

Číst článek

Toto „nebo“ je velmi spekulativní a dá se vyložit různě. Norma tak není jasná ani přesná. V tomto formulovaní by se mohla zneužít.

Chápu správně, že teoreticky by mohlo nastat, že pachatel by se mohl ze znásilnění vyplatit, pokud by měl finanční prostředky? Že by si tím mohl nahradit několik let vězení?
Pokud by mu soud určil pouze peněžitý trest a on ho ve lhůtě stanovené soudem zaplatil, tak ano. Poté by byl považován za potrestaného a věc by se dále neřešila. Může nastat situace, kdy pachatel navrhne zaplacení vyššího finančního obnosu, avšak bez uložení trestu odnětí svobody. Teoreticky se tedy člověk může ze znásilnění či pohlavního zneužití vykoupit.

Vnímáte tyto dvě navrhované varianty jako zlepšení současného stavu?
Ne. Zlepšením by to bylo pouze za předpokladu, že by návrh byl jasně stanoven tak, že peněžitý trest lze uložit pouze společně s trestem odnětí svobody, jak tvrdí ministerstvo, aby se oběti snáze dostaly k odškodnění.

Problematičnost tedy spočívá nikoli ve peněžitém trestu jako takovém, ale v konkrétním znění navrhované legislativy, která umožňuje pachateli být potrestán buď odnětím svobody „nebo“ peněžitým trestem.
Ano.

Novelizace spočívá jak v redefinici trestního činu znásilnění, tak v ukládání trestu. Jsou podle vás nějaké další změny, například procesní změny, které by se měly zavést?
Ano, myslím, že by se celý systém měl změnit od základu. Mám na mysli hlubší proškolení policie, která sice absolvuje školení, ale stále nastávají situace, kdy se policie chová neprofesionálně a věci bagatelizuje. Zhruba před měsícem nám psala slečna, že podle policie znásilnění ve vztahu neexistuje a tudíž znásilněná nebyla. Nebo že nelze znásilnit bez lubrikačního gelu, když žena sex nechce.

Taková prohlášení jsou sotva měsíc či dva stará. Určitě si myslím, že je potřeba více školit policii, znalce, státní zástupce, povinně školit i soudce. Je potřeba změnit metodiku pro výpočet odškodnění obětí, protože odškodnění je v současné formě směšné, neboť za znásilnění se v průměru odškodňuje 100 až 150 tisíci korunami, což je naprosto nedostatečná částka vzhledem k psychickým následkům, které mohou trvat celý život.

Nepotřebujeme zásadně zvedat trestní sazby. Ty jsou poměrně přísné, ale často jsou aplikovány s argumentem, že máme přeplněná vězení a prvopachatel má mít možnost věci napravit a přeci těm lidem nebudeme ničit životy.

Ukládáme v obrovské míře podmínky, ale trest má plnit několik funkcí. První je preventivní, a pokud se budou v médiích objevovat příběhy, že soudci za znásilnění udělují podmínky, tak oběti nebudou dostatečně motivovány za policií vůbec jít.

Další věc je, že oběti se shodují na tom, že oběti nepovažují podmínku za trest. To je jeden z hlavních důvodů, proč pak znásilnění nenahlásí. V současné době se stále potýkáme s bagatelizací znásilnění jak ze strany státních orgánů, tak ze strany společnosti.

Toto, spolu s nízkým odškodněním a ukládáním podmínek, vede k tomu, že si oběti pak řeknou, že se s problémem raději samy vyrovnají, budou chodit na terapii a třeba jednou bude vše v pořádku, než aby podstoupily všechny patálie a stále zůstalo podezření, že si to vymyslely. Bylo by tedy potřeba změnit celý tento proces.

Je třeba změnit způsob, jakým jsou oběti znásilnění chráněny?
Každá oběť je brána jako zvlášť zranitelná a má právo na právní pomoc zdarma. Tu mohou využít u advokáta, kterého znají, anebo pokud neznají, tak si o to mohou požádat. Problém je, že policie oběti na tohle často neupozorní.

Zároveň by oběti měly mít právo na psychologickou a psychiatrickou pomoc zdarma, ale v realitě to moc nefunguje, protože psychologové chybí. Když se snažím obětem sehnat pomoc, tak často dostáváme odpověď, že máme počkat čtyři nebo pět měsíců, jenže ty dívky často potřebují pomoc hned.

Oběť má právo mít u všech úkonů přítomného důvěrníka, třeba kamarádku nebo někoho z rodiny, komu věří. V realitě se ale stává, že policie u výslechů omezuje přítomnost důvěrníka.

Guru Jára neuspěl se stížností u Ústavního soudu. Odpykat si má přes pět let vězení za znásilnění

Číst článek

Další věc je, že spousta advokátů nechce tuto agendu přebírat, protože advokátní tarif, tak jak je nastaven, není výhodný, takže to advokáti dělat nechtějí, protože se jim to ekonomicky nevyplatí. Čas, který stráví nad případem, není dostatečně kompenzován ze strany státu.

Je na nové legislativě něco pozitivního?
Ano, to, že ministerstvo konečně začíná pracovat s konceptem bezbrannosti, i když ta definice by byla potřeba udělat jinak. Alespoň se odstraňuje podmínka využití nebo pohrůžka násilím, která je v té současné právní normě. Je potřeba, aby za znásilnění bylo považováno všechno, co nebyl styk se souhlasem.

Je prokázáno, že pokud se k tomu dopracujeme, tak se nahlašování znásilnění rapidně zvýší, protože teď mají oběti pocit, že pokud je někdo nesvázal, tak to nenaplňuje podstatu znásilnění.

Anna Košlerová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít