Pět případů ale bylo odloženo, ačkoliv policie i státní zastupitelství daly za pravdu obětem, že činy, které na nich Feri spáchal, se skutečně staly, a že jeho chování bylo jak predátorské, tak společensky nepřijatelné. 

Přehrát

00:00 / 00:00

Apolena Rychlíková: Česká republika změnu definice znásilnění potřebuje

V textu, který první květnový týden zveřejnil Týdeník Respekt, konkrétně redaktorka Andrea Procházková, se z usnesení o odložení dokonce cituje.

„Jednalo se o naprosto nechtěné a nevítané setkání s typem muže, který ženy využívá pouze jako sexuální objekt, jako prostředek k sebeuspokojení, bez jakéhokoli ohledu na jejich pocity,“ konstatují prokurátoři.

Jenže problém je v tom, jak takové jednání definovat. U znásilnění, jednoho z nejvíc traumatizujících trestných činů, stále pohybujeme v rovině, kdy za něj považujeme okamžik, kdy někdo násilím nebo pod jeho hrozbou někoho jiného donutí k pohlavnímu styku nebo využije jeho bezbrannosti.

To však podle mnohých dnes už nestačí. Právě i proto, že to státní zástupce a policii staví do náročné pozice, především u komplikovaných případů, kdy oběti jasně deklarují, že verbálně a často i tělesně vyjádřily jasný nesouhlas, ale stejně došlo – z jejich pohledu – k nekonsensuálnímu sexu, tedy znásilnění.

Až 70 procent obětí se totiž nedokáže v kritickou chvíli nijak bránit, jejich přirozená psychologická reakce je „zamrznutí“ a pak jen těžko dokazují, že před samotným znásilněním jasně řekly, že si sex nepřejí. 

Deficit, které stávající definice a „právní mezery“ obnáší, může pro řadu obětí znamenat trauma. A to si nyní uvědomuje i ministerstvo spravedlnosti.

„Někteří pachatelé se dokáží z té trestné činnosti v uvozovkách vymluvit, což není správné,“ říká ke stávající podobě definice ministr spravedlnosti Pavel Blažek (ODS). Proto se nyní navrhují změny, po kterých různé organizace – Konsent nebo Amnesty International – volají už více než rok. 

Není na co čekat 

Zákon by nyní měl pracovat buď s tím, že k sexuálnímu kontaktu došlo přes odpor oběti, nebo naopak bez jejího jasného souhlasu – ať už slovního, nebo třeba neverbálního. Většina odborníků i neziskových organizací se kloní k tomu, že lepší by byla druhá zmíněná varianta.

V neposlední řadě je třeba dodat, že redefinici znásilnění si přeje většina žen – celých 69 procent. Naopak mýtům, které se některým dezinformátorům na takzvaný „souhlas“ podařilo nalepit, věří jen minimum lidí. Podle dat zhruba 13 procent. Navíc je vyvracejí zahraniční praxe. 

A tak není na co čekat. Česko totiž změnu definice znásilnění potřebuje – a to jak kvůli obětem sexuálního násilí (těm především), tak i kvůli těm, na jejichž bedrech leží posuzování těchto trestných činů. 

Autorka je komentátorka serveru A2larm

Apolena Rychlíková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít