„Na povrchu žížaly vidět nejsou, musíme zahrabat trošku dolů, protože žížaly jsou světloplaché,“ otevírá Šárka Jakešová z firmy Florium vermikompostér, v němž žijí tisíce žížal.

Přehrát

00:00 / 00:00

Firmu, která vyrábí žížalí čaj, navštívila Jitka Cibulová Vokatá

„Tady máme biologický odpad, odkrojky z domácnosti, saláty, slupky od brambor, od jablek, ale můžeme použít i kávovou sedlinu, zbytky bylin nebo čaje. Žížaly se v tom pohybují, takže je slyšet takové čvachtání,“ popisuje.

V těchto boxech žijí tisíce žížal, které dokáží ročně vyrobit zhruba 8500 litrů žížalího čaje. „Je to tekutina, která vytéká běžně z vermikompostéru, a v ní louhujeme kompost. Takže k louhování kompostu nepoužíváme vodu, ale už něco, co je výživné,“ líčí David Kuchta.

Velkoobjemové kompostéry

Šárka Jakešová založila společně se svým partnerem Davidem Kuchtou firmu na výrobu žížalího hnojiva před osmi lety. V průběhu let přišli s vlastními nápady, jak produkci zdokonalit.

Vyvinuli vlastní kompostéry z běžně dostupných přepravek z hygienického plastu. Dále udělali velkoobjemové zemní kompostéry, které můžou sloužit pro firmy a zemědělce s větším množstvím odpadu i větší mechanizací.

„Díky těmto velkým kompostérům jsme se dostali k tomu, že se nám podařilo kompostovat kaly z čistíren odpadních vod a sleduje se, jak žížaly odbourávají těžké kovy a chemikálie v těchto kalech,“ vyjmenovává David Kuchta.

A právě tento žížalí čaj zaujal i vedení Botanického ústavu Akademie věd. Díky spolupráci se box se žížalami dostal až na Expo do Dubaje. „Zaujal je z toho důvodu, že žížalí čaj, respektive výluh z kompostu, dokáže sám o sobě vyživovat písek v pouštích. Toto bylo zjištěno při pokusech, které se dělají na simulované zahrádce,“ doplňuje David Kuchta.

O zařízení, které může oživit i písečná místa bez života, projevili zájem zákazníci ze Saúdské Arábie a Ománu.

Jitka Cibulová Vokatá Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít