S použitou rouškou na kompost? Liberečtí vědci navrhli nanovlákenné roušky, které se rychle rozloží
Roušky a respirátory pohozené na silnicích, na zastávkách autobusů i v lesích jsou teď běžnou záležitostí. Bude trvat desítky let, než se rozloží a zmizí. Změnit by to chtěli liberečtí vědci, kteří na jejich výrobu navrhli speciální textilii z ekologického materiálu. Vědci z Technické univerzity věří, že jejich kompostovatelné roušky nebudou zatěžovat přírodu a rozloží se v řádu let.
Při výrobě využívají nanovlákna a jeden z chemických řetězců kyseliny mléčné. Chtějí tak bojovat proti znečištění planety, na které se teď vyrábějí miliony roušek a respirátorů denně. Současné roušky a respirátory jsou většinou z polypropylenu, v přírodě tak zůstanou desítky let v nezměněné podobě.
„Přístroj pro poloprovozní výrobu nanovláken, takzvaný nanospider, vznikl na základě patentu, který jsme vyvinuli u nás na Katedře netkaných textilií a nanovlákenných materiálů,“ vysvětluje Jakub Erben. „Nanovlákna vznikají z kyseliny polymléčné, která je rozpuštěna v organických rozpouštědlech a působí na ni elektrické síly.“
Právě díky použití kyseliny polymléčné by nanovlákenné roušky neměly zatěžovat přírodu. „Biodegradabilní polymer má oproti syntetickým, ropným polymerům výhodu, že v přírodě výrazně rychle zdegraduje. Riziko, že zavalíme svět použitými rouškami, se tak snižuje,“ říká Petr Louda, vedoucí Katedry materiálu Fakulty strojní.
Takto vyrobené jednorázové roušky by měly být dobře prodyšné a mít záchyt virových částic na úrovni FFP2. Vědci v současnosti testují, jak rychle se použité roušky rozloží. V přírodě tomu značně pomáhá sluneční záření a mikroorganismy.
„Značka ideál je použitou roušku dát na kompost a očekávat, že se o ni biologické procesy postarají. Dobu degradace ještě nemáme přesně změřenou, ale zatímco syntetické polymery v přírodě vydrží desítky let, my bychom rádi, aby naše rouška do roka a do dne přestala existovat,“ uzavírá Petr Louda.
