ÚSTR je lákavé politické sousto. Pomohlo by, kdyby v Radě byli lidé z odborných kruhů, říká senátor Krsek
Senát zvolil dva nové členy Rady Ústavu pro studium totalitních režimů. Ne všichni jsou ale s novými jmény spokojení. Pro historika a senátora Martina Krska je problematický třeba Michal Klíma. „Myslím, že bude pokračovat trend, který už Rada nastavila před dvěma lety, trend politické instrumentace výkladů historie, hlídání její ideové formy,“ uvedl senátor za hnutí SEN 21 v pořadu Dvacet minut Radiožurnálu.
Senát ve středu zvolil dva nové členy Rady Ústavu pro studium totalitních režimů, zkušené mediální manažery Michala Klímu a Jana Mrzenu. Jste s volbou spokojen?
Přinejmenším v případě Michala Klímy spokojen nejsem, protože si myslím, že bude pokračovat trend, který už Rada nastavila před dvěma lety, trend politické instrumentace výkladů historie, hlídání její ideové formy.
Historie totalitní doby nesmí být zúžena jen na hrdiny a oběti perzekuce. Musíme hledat i příčiny idey komunismu, abychom zabránili opakování, uvažuje senátor Martin Krsek
Vy jste s touto výtkou vystoupil ještě před volbou. Z čeho vycházíte?
Myslím si, že nominace Michala Klímy vycházela z dopisu, který napsal Michalu Pullmanovi, historikovi a děkanovi z Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, kde kritizoval jeho způsob prezentace dějin, konkrétně období komunistické diktatury v Československu, a obvinil ho z toho, že relativizuje zločiny komunismu.
Podle něj se snaží dívat na dějiny méně zatíženým pohledem, čímž občas přináší i méně příjemná zjištění pro společnost.
Myslíte si, že Michal Klíma neměl pravdu?
Neměl pravdu. Historikové musejí historii posuzovat maximálně objektivně, s odstupem, s nadhledem, komplexností a nemohou si selektivně vybírat historické události podle toho, jaká je společenská objednávka.
Historie totalitní doby, která rozhodně stojí za to, abychom se jí zabývali a jejím připomínáním zabránili jejímu opakování, není jenom o hrdinech a obětech perzekuce. Je také o tom, jak se společnost s režimem sžila.
V Radě po dvou volebních obdobích končí historik Eduard Stehlík, který jí předsedal. Jak vy osobně, jako zákonodárce, který se Ústavem pro studium totalitních režimů zabývá, hodnotíte jeho působení?
Já si myslím, že má velký podíl na tom, jaký směr Rada nabrala a jaký trend dneska zastává sám ústav. Myslím si, že patří ke spolutvůrcům politické instrumentace ústavu. Je to jakási tendence zabránit renesanci obliby komunistů tím, že budeme dějiny vykládat černobíle zjednodušujícími obrazy.
ÚSTR v krizi není. Nikdo nebyl vyhozen a obvinění nejsou podložená fakty, tvrdí šéf rady ústavu Stehlík
Číst článek
Podle čeho se vybírali noví kandidáti do Rady ústavu? Netajíte se tím, že podle vás by se měl ÚSTR více otevřít historikům. Žádní historici o práci v Radě nemají zájem?
Spíše bych řekl, že by se více měli objevit nominanti z odborných kruhů. Oba dva pánové jsou ale kandidáti Poslanecké sněmovny, což je čistě politická volba.
Podaří se někdy Ústavu pro studium totalitních režimů zbavit se reputačních problémů?
Zatím to k tomu nespěje. Za dobu, co je ve vedení ředitel Ladislav Kudrna, došlo k obrovským personálním proměnám, k opětovnému poškození mediálního obrazu a vlastně se znevěrohodňují i jeho výstupy.
Jak si vysvětlujete, že od svého založení je tato vědecká instituce permanentně kontroverzní, protože ani Zdeněk Hazdra nebyl přijímán jednoznačně?
Je to dáno tím, jak velký vliv chtějí mít politici na fungování ústavu. Je tady neustále se opakující tendence ovládnout ÚSTR a nastavit ho tak, jak si představuje politická reprezentace.
Dnes vidíme Pavla Žáčka, jednoho ze zakladatelů ÚSTR, ve funkci poslance, který samozřejmě využívá své politické moci k tomu, aby ústav prostřednictvím politického tlaku nastavil do té podoby, v jaké si ho asi představoval.
Kdyby byl ústav klasickou vědeckou institucí, která by byla prosta politických ataků, fungoval by mnohem lépe jako akademický prostor.
Ústav pro studium totality dostal další penále. Výše pokut už přesáhla původní investice na opravu sídla
Číst článek
Jak nahlížíte na druhého člena Rady Jana Mrzenu?
Přiznám se, že jeho nominace pro mě nebyla úplně čitelná. Vzbudil ale ve mně pocit, že by mohl být zajímavým oživením Rady. Ptal jsem se, co by udělal s nepříjemným faktem, že od loňského roku jsou jednání Rady uzavřená a nepořizují se ani zvukové záznamy.
On odpověděl, že mu to v pořádku nepřipadá, je to přece jenom veřejná instituce, oprávněně podrobně sledovaná, a že se tedy pokusí z pozice člena Rady toto změnit. Je to zejména manažer a ekonom, tudíž si myslím, že by nemusel mít tolik ambicí. Nejde ani o pamětníka z ranku disidentů, takže by nemusel být tak zatížen, že by se nedokázal povznést nad ideové spory a dokázal instituci vést trochu precizněji po stránce provozní.
Proč by mělo být sídlo ÚSTR mimo Prahu? A mají podobné problémy i příbuzné instituce v zahraničí? Poslechněte si celých Dvacet minut Radiožurnálu, audio je v úvodu článku.
