Prezident může ignorovat koalice a pověřit sestavením vlády předsedu vítězné strany, říká ústavní právník
„Jestliže si nějaká poměrně silná strana na sebe navěsí dva nebo tři pětiprocentní prťousky, tak je to podvod,“ prohlásil v nedělní Partii na TV Prima prezident Miloš Zeman. Vysvětloval tak, proč hodlá po volbách pověřit sestavením vlády předsedu vítězné strany, nikoliv představitele předvolební koalice. Jeho oznámení kvitoval premiér Andrej Babiš (ANO). „Prezident to může udělat,“ komentuje záměr pro iROZHLAS.cz ústavní právník Jan Wintr.
Prezident Zeman označil předvolební koalice za podvod, sestavením vlády pověří předsedu vítězné, ve volbách samostatně kandidující strany. Existuje pro takový krok opora v právu?
Ústava říká jenom to, že prezident republiky jmenuje předsedu vlády a na jeho návrh ostatní členy vlády. Ta procedura tedy vychází z toho, že to je na prezidentu republiky, koho jmenuje předsedou první vlády, případně i té druhé. Pokud první ani druhá vláda nezíská důvěru sněmovny, předsedu třetí vlády už musí prezident jmenovat na návrh předsedy sněmovny. Tohle říká Ústava.
K tomu říká, že je vláda odpovědná sněmovně, nikoliv prezidentovi. Z toho plyne, jak by asi měl prezident při jmenování vlády po volbách postupovat. Může sice jmenovat předsedou vlády kohokoliv, měl by ale jmenovat tu osobu, která má nejvíce reálnou šanci sestavit vládu, která získá důvěru sněmovny.
Prezident tedy může své plány uskutečnit, ignorovat koalice a sestavením vlády pověřit předsedu vítězné strany.
Může.
Jak by se takový krok dal číst? Respektoval by v tu chvíli výsledek voleb?
Ústava říká, že prezident republiky jmenuje předsedu vlády. Je tedy na něm, koho si vybere. Účelem sestavování vlády je co nejhladčeji dospět k sestavení vlády, která bude mít většinovou podporu ve sněmovně. Záleží tedy na okolnostech.
Po volbách to klidně může být tak, že předseda nejsilnější samostatné strany bude mít nejlepší vyhlídky na to, aby vládu sestavil. Pak je jen rozumné ho jmenovat. Kdyby ale bylo evidentní, že se v Poslanecké sněmovně už rýsuje jiná většinová koalice, jevilo by se jmenování předsedy vítězné strany jako nevhodné.
Jevilo by se to jako nevhodné, ale nešlo by o porušení Ústavy?
Nebylo by to protiústavní, záleželo by ale na dalším vývoji. Pokud by se ukázalo, že smyslem jmenování nějaké osoby je bránit tomu, aby se moci ujala nějaká politická formace s většinou ve sněmovně a sestavování by trvalo dlouho, tak tam lze už shledávat určité rysy protiústavnosti. Takový postup by bránil tomu, co Ústava chce: vytvoření vlády odpovědné sněmovně.
Zeman: Budu volit hnutí ANO. Koalice jsou podvod, sestavením vlády pověřím šéfa nejúspěšnější strany
Číst článek
Kdyby k tomu došlo, existují nástroje, jak tomu zamezit?
Prezident má v podstatě volnou ruku. Nástroje jsou zatím nevyzkoušené a spíše takové, že by se musely dovozovat výkladem. Například v případě, že by byl někdo pověřen sestavením vlády a dlouhou dobu by ji nesestavil. Bránil by tím pádem tomu, aby se sestavila vláda, která by většinu mít mohla. Pak je otázka, zda nemůže takovému předsedovi vyslovit sněmovna nedůvěru. Ta sice vyslovuje nedůvěru vládě jako celku, tedy až té jmenované, ale jestli nemůže minimálně přijmout usnesení o tom, že tohoto premiéra nechce a jeho vládě důvěru nevysloví.
Potom jsou tu právně k dispozici různé konstelace kompetenčních sporů. Pokud bychom konstatovali, že způsob výkonu pravomoci prezidenta republiky brání Poslanecké sněmovně v plnění její ústavní role, lze si představit i nějakou kompetenční žalobu.
Prezident Zeman má za sebou několik politických kroků, které jsou podle odborníků na hraně i za hranou Ústavy. Má jeho plán přehlédnout předvolební koalice a pověřit sestavením vlády předsedu vítězné strany nějakou obdobu? Stalo se něco podobného?
Se sestavováním vlád prezidentem Zemanem je dlouhodobý problém. Konkrétní sporné případy jsou shrnuty v ústavní žalobě, kterou podal Senát. Nebyla ale splněna podmínka souhlasu sněmovny, takže Ústavní soud žalobu nedostal.
Zahraniční výbor Senátu se usnesl, že prezident Zeman není schopen vykonávat funkci
Číst článek
Nejpodobnější je asi konstelace v roce 2013, kdy prezident Zeman jmenoval bez větších konzultací s parlamentními stranami Rusnokovu vládu. I když to vypadalo, že se rýsuje sněmovní většina pro pokračování dosavadní koalice. Bývalo kritizováno i sestavování Sobotkovy vlády, které prezident různými kroky natahoval a zdržoval. A taky tu byla situace v roce 2018 s Babišovou vládou, která poměrně rychle nezískala většinu ve sněmovně. Prezident ji i tak poměrně dlouho držel u moci.
Pro prezidenta komplikace povolební situace ale nikdy neměly žádný následek.
Neměla. Záleží ale hodně na konkrétní politické konstelaci. V situaci, kdy existuje kompaktní a ne úplně křehká sněmovní většina, která je dostatečně odhodlaná, je to trošku jiné. V parlamentní republice by se odhodlaná sněmovní většina měla prosadit. V případech, o kterých jsem mluvil, to tak nebylo.
