Únosů dětí přibývá. Ožívá debata o jejich čipování
Česko už druhý týden sleduje pátrání po zmizelé devítileté dívce z Prahy. Je přitom jen jedno z tisíce dětí, které se každoročně v Česku ztratí. Její případ ale oživil debaty o možnostech zabránění únosům a mizení dětí.
Opatření mohou být různá, některá mohou mít i kuriózní nádech. A do této kategorie patří na veřejnosti v posledních dnech zmiňované čipování dětí.
Myšlenka na čipování dětí není nová, už se o ní Česku debatovalo, ovšem jen tak na okraj a nikdy ne na oficiální a odborné úrovni. Úvahy ale vždy záhy zanikly, protože myšlenka nasadit dítěti čip je rozporuplná. Argumentuje se mimo jiné tím, že dítě není pes, který se čipuje.
O chipování dětí mluvili na Rádiu Česko Ivan Kytka, Dana Votýpková, Roman Joch a Zuzana Baudyšová
Nebo také tím, že čip pod kůží člověka je porušením lidských práv a svobod. Ale úvahy o tom, co kdyby se dítě podařilo ochránit, zachránit ho před únosem, jsou stále živé. Nově je oživila ředitelka nadace Naše dítě Zuzana Baudyšová. Míní, že než aby rodiče o dítě přišli, bylo by čipování možnou, i když krajní cestou.
„V kritické situaci, kdy by třeba hrozil únos nebo nějaké ublížení, to vidím jako nejlepší řešení,“ uvedla Baudyšová
Zuzana Baudyšová je asi jediným člověkem, který o čipování dětí v Česku mluví. Žádná země na světě však zřejmě k čipování ještě nepřistoupila. Ve Spojených státech mají čipy vězni. Nicméně v Británii byly před osmi lety pokusy o čipování dětí.
V Británii myšlenka čipování neuspěla
S myšlenkou implantace počítačových čipů přišel v roce 2002 přední britský expert na kybernetiku profesor Kevin Warwick z Readingu krátce po brutálních vraždách dvou jedenáctiletých dívek. Nápad se ale neujal. Odmítli ho jak zastánci lidských práv, tak dětské charitativní organizace.
Británie nicméně testuje zákon, který by rodičům umožnil zjistit, zda v sousedství žije osoba odsouzená za sexuální obtěžování či útok na dítě. Experiment umožňuje přístup do databáze pedofilů, je ovšem teprve v počátečním stádiu a testuje se v několika málo hrabstvích. Není jisté, zda se rozšíří celostátně.
Čipování má své nesporné výhody i nevýhody. Pokud by fungovalo podobně jako čipování psů, jakkoli by bylo záhodno se vyhnout srovnávání psů a dětí, tak by se ztracené dítě našlo během pár minut či hodin. V databázi české policie by pak nebyly tisíce zmizelých dětí.
Nevýhod čipování je ale hned několik, ať už jsou etické, právní či medicínské. Čipování by nejspíš znamenalo porušení lidských práv a svobod, protože by narušovalo soukromí dítěte. Zločinec by se také třeba mohl chtít čipu na těle dítěte zbavit a vyříznout ho. Otázkou také je, kdo by měl přístup do databáze očipovaných dětí, jak by celý systém fungoval.
„Z historického hlediska vyvolává to, že je někdo nějak označen a sledován, velice špatný dojem. Chápu, že ti, co to navrhovali, to myslí dobře. Já bych ale byl velice opatrný. Rozhodně by musela proběhnout dlouhá celospolečenská diskuze. Zásadní je tu také názor rodičů,“ uvedl poradce premiéra Petra Nečase pro lidská práva Roman Joch.
Ani Úmluva o právech dítěte se nestaví k možnému čipování jednoznačně. Čipování explicitně nezmiňuje, uvádí se v ní ale, že pro bezpečí dětí se musí udělat maximum.
Článek 35 říká, že státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, přijímají všechna nezbytná vnitrostátní, dvoustranná a mnohostranná opatření k zabránění únosů dětí, prodávání dětí a obchodování s nimi za jakýmkoli účelem a v jakékoli podobě.
