Bílý lev pro Kryla? Příběh ‚největšího ze všech bardů‘, který měl o zlu jasno

Praha 4. července 2024 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Kundera ano, Mašíni ne. Pro Alici Masarykovou řád Tomáše Garrigua Masaryka, pro Karla Kryla Bílého lva. Sněmovnou prošly návrhy na státní vyznamenání. Proč by měl Karel Kryl podle poslanců dostat další vyznamenání? 
Zdá se, že je to nadbytečné. To první mu bylo uděleno Václavem Havlem už v roce 1995, ale to už bylo in memoriam, rok po jeho smrti. To bylo za zásluhy druhého stupně. Další mu udělil tuším v roce 2013 nebo 2014 Miloš Zeman. To byl právě řád TGM prvního stupně, teď Bílý lev, což je samozřejmě významné vyznamenání. Myslím, že si ho Karel Kryl zaslouží. Ale i kdyby k tomu nedošlo, tak se také nic nestane, protože je oceněný dvěma hlavami státu. Václav Klaus už neměl potřebu, ale teď to vypadá, že téměř každý český prezident dá Karlovi Krylovi nějaké vyznamenání. 

Z jakého důvodu? 
Nevím, do hlav navrhovatelů nevidím. Asi mají dojem, že by bylo dobré Karla Kryla ocenit právě tímto vyznamenáním, protože to je člověk, který byl celých dvacet let, takzvaně normalizačních, po okupaci v 1968 až do roku 1989, hodně podstatný. 

Stal se symbolem odporu proti komunistickému režimu. Jak k tomu došlo? 
Jednoduše tím, že jeho písně byly velmi politicky zaměřené, ať už ta nejslavnější Bratříčku, zavírej vrátka, která vznikla po srpnové okupaci, ale i ty ostatní. Způsob, jak to Kryl zpíval, jasně naznačoval, že to je vyjádření odporu vůči sovětské totalitě.

Osudný rok

Zmínil jste jeho nejslavnější píseň, protestsong Bratříčku, zavírej vrátka. Prý vznikl spontánně, hned po invazi, v řádu desítek hodin. Je to pravda?
Asi ano, ale přiznám se, že jsem u toho nebyl. Karel Kryl byl nejspíš někde s kytarou, ale to už nám neřekne. Evidentně ta písnička ale vznikla krátce potom. I když byla taková verze, že je starší než okupace. Je možné, že byl hotový fragment, a proto to třeba vzniklo tak rychle, že na něj Karel Kryl narouboval nějaké aktuální řádky. To těžko říct. Ale je to rozhodně píseň, která i kdyby vznikla dřív, tak by byla takzvaně profetická nebo prorocká. Protože pasáž „Tato noc nebude krátká“ je proroctví. A opravdu – ta noc trvala 21 let. 

Takhle on skládal? Že si sedl s kytarou a v návaznosti na nějakou událost něco vymyslel?
To se mě zase ptáte na věci, které nemohu vědět. 

Byl to velmi politický člověk, ne?
Politický rozhodně byl. Byl z rodiny, která po roce 1948 trpěla různými příkořími. I on sám tím pádem, jako člověk z rodiny živnostenské, neměl zrovna na růžích ustláno. Postoj ke komunistickému režimu byl jednoznačný v rodině i u něj, takže v tomto smyslu ano. Ale že by se nějak živě zajímal o politiku, to asi ne. Bylo mu jasné, kde je zlo, a víc o tom vědět nepotřeboval. Samozřejmě se zajímal o to, co se dělo v roce 1968, o výbuch svobody, zejména tedy od března, kdy byla zrušena cenzura. Těch několik následujících měsíců to bylo něco neuvěřitelného, a to samozřejmě Karla Kryla oslovovalo. Tehdy jsem se s ním setkal, respektive o něco málo později. Tehdy politikou žil, zejména po srpnu 1968.

Rok 1968 byl pro něj zlomový i v tom, jak se dostal do hlav a myslí Čechoslováků. Právě v ten moment si začali uvědomovat, že tu je někdo, kdo se jmenuje Karel Kryl…?
To bylo prostřednictvím Československého rozhlasu, Jiřího Černého a pořadu Dvanáct na houpačce. Tam se objevily Krylovy písničky, což je proslavilo. Pak se v éteru začaly objevovat stále častěji. Původně to byly nahrávky z ostravského rozhlasového studia a z nich je sestavené album, které potom vyšlo na jaře roku 1969 – album Bratříčku, zavírej vrátka. Cenzura se ještě nevrátila v plné míře a kohoutky ještě nebyly utaženy. 

Emigrace

Kdy odešel? Kdy byl donucen odejít?
Na přelomu září a října roku 1969. Krátce předtím jsem se s ním sešel. Tehdy jsem začínal publikovat o hudbě, takže při nějaké příležitosti došlo k setkání, které se protáhlo. Večer jsme šli do takového soukromého muzikantského klubu ve Vršovicích, kde jsme seděli poměrně dost dlouho. Karel Kryl tehdy napsal několik písniček pro hru, která se měla hrát v Divadle na Vinohradech. Někdy po půlnoci pak vzal kytaru, začal hrát a jedna z nich byla Rakovina. To představení se nakonec zrušilo, už ani nevím, o jakou hru šlo. Píseň působila hrozně depresivně, ale zároveň hodně aktuálně. To bylo jenom několik týdnů před tím, než Karel Kryl odjel.

Takové věci, jako když nám tehdy hrál, by samozřejmě nemohl dělat. Myslím, že by byl zcela odříznutý od možnosti živě vystupovat, a to okamžitě, na rozdíl od jiných písničkářů, kteří se dříve nebo později také dostali do konfliktu s mocí – Hutka, Třešňák, Merta… Někteří nakonec museli odjet, ale u něj by se to odehrálo okamžitě. 

Kam směřovaly jeho první kroky?
To už si přesně nepamatuji, ale velmi brzy se dostal do Mnichova. Měl zájem o spolupráci s rádiem Svobodná Evropa, byť se jeho zaměstnancem stal až podstatně později. Když jsem byl od roku 1973 na dva roky na vojně u tankového pluku ve Slaném, poslouchával jsem pod peřinou na tranzistorovém rádiu Svobodnou Evropu. Šlo ji tam dobře chytit, bez rušení. Karel Kryl tam míval svůj hudební pořad, tuším, že vždycky o víkendu. Tam samozřejmě hrál i svoje písničky, dokonce někdy i naživo s kytarou. Pouštěl, co se mu líbilo a volně povídal. Ale to byl, myslím, jediný pořad, který tam měl, a zároveň to dělal jako externista. Nicméně kontakt s Radio Free Europe byl navázán a později se stal i zaměstnancem.

To byl s mladými Čechoslováky, kteří Svobodnou Evropu poslouchali, asi dobrý kontakt, byť to nebylo hudební rádio. 
To samozřejmě nebylo, ale hudební pořady tam byly, a to už od šedesátých let. Byly tam celé bloky, kde si lidé psali o písničky. Bylo to velmi populární a hudební pořady rušené nebyly. Rušené byly jen desetiminutové zprávy na začátku hodiny, protože kdyby měly rušičky běžet celé odpoledne, tak by to bylo drahé. Režim je tedy vypínal, navíc se zdálo, že ho hudební pořady neohrožují. Nicméně popularita těchto pořadů byla tak obrovská, že na to konto vznikl v Československém rozhlase blok, který jim měl konkurovat. To bylo Mikrofórum, které běželo přesně ve stejných časech, tedy od tří do pěti. To byla odpověď na popularitu rádia Svobodná Evropa. Čili sice to nikdy nebyla hudební stanice, ale hudba se tam hrála. I Karel měl tedy možnost tam mít svoji hodinku, kde pouštěl desky a hovořil. 

Jak se Karlu Krylovi skládalo, když byl mimo domov? 
Myslím, že to pro něj byl problém. Ne, že by přestal, ale vyjadřovat se zvenku k tomu, co se děje tady, to bylo asi dost nemožné. Také se uchyloval spíš k žertovným písničkám. I jeho básnická múza, jak se říká, nemohla spát, neustále veršoval. I když jste s ním jen tak mluvil někde v hospodě, tak každou chvilku z něj vypadl nějaký vtipný rým. Čili to se nemohlo zastavit, jen nepsal písně o tom, co se děje jeho národu, když s ním nesdílel osud. Respektive sdílel, ale v emigraci. 

A kdybyste měl některou skladbu vypíchnout? 
Myslím, že žádné zvláštní skladby nejsou. Jsou tři desky – Bratříčku, zavírej vrátka, Rakovina a Maškary, a to už jsme v roce 1970 nebo 1971, a to je to podstatné. Některé jednotlivé kusy jsou sice výrazné, ale s písničkami, které jsou na těchto třech deskách, dnes nejsou srovnatelné. Podle mě to jsou dokonce hlavně ty první dvě, to znamená Bratříčku, zavírej vrátka a Rakovina. 

Jak velkým trnem v oku komunistickému režimu Karel Kryl byl? A lišilo se to v momentě, kdy byl ještě v Československu, a když už byl v exilu? 
Určitě trnem v oku byl. Písničky, jak už jsem říkal, byly naprosto jednoznačné, především Bratříček, kde líčil ten příjezd, tu spřátelenou, bratrskou pomoc, jak se tomu oficiálně říkalo… To si komunistický režim rozhodně nepřál. Zcela jednoznačně mu bylo během krátké doby zakázáno vystupovat, tak jako se to stalo potom třeba Martě Kubišové. On emigroval, ona tady zůstala, ale oba byli režimem příliš vnímaní jako symboly, ke kterým se lidé upínají. To rozhodně nebylo něco, co by si normalizační husákovský režim přál. 

Polistopadová zahořklost

Když byl v jeho životě velkým zlomem rok 1968, tak stejně velkým milníkem byla i sametová revoluce 1989…?
To určitě. Když se Karel vrátil, byl tu za naprostého boha. Z jeho vystoupení byli lidé fascinovaní. Mezitím, co byl pryč, totiž vyrostla nová generace, která se s jeho tvorbou sice trochu seznamovala, ale neznala ho jako živě vystupujícího. Ani mnoho Krylových vrstevníků ho tak nezažilo, protože do svého odjezdu příliš nekoncertoval a nebyl součástí folkové scény, to znamená blízko trojici Jaroslav Hutka, Vladimír Merta a Vlastimil Třešňák. Nebyl s nimi v žádné partě, ani nevystupoval. Hrávali třeba na Karlově mostě nebo na všelijakých veřejných místech, kde byl Karel Kryl de facto neznámý. 

Když nepočítám setkání těsně před jeho emigrací, tak jsem ho viděl živě hrát a zpívat jenom jednou. Nebyl to koncert pro veřejnost, týkalo se to vystoupení během stávky na Filozofické fakultě po upálení Jana Palacha, kde tehdy Kryl hrál. To bylo, několik dnů po Palachově smrti, hodně silné.

Když se po sametové revoluci Karel Kryl vrátil do svobodného Československa, byl to jiný Karel Kryl, než který z něj odjížděl? 
Myslím, že v první chvíli ani ne. Když nepočítáme to, že se člověk za dvacet let všelijak mění, byl nadšený z toho nadšení, které vzbuzoval. To byla doširoka rozevřená náruč publika po celé republice. Všichni byli bez sebe, že se vrátil zrovna ten největší ze všech bardů a že je navíc s tím jeho břitkým humorem ohromně zábavný. Toho jsem si podle mě užíval naplno. Potom ale jako by trochu zahořknul. Dokonce se obrátil vůči Václavu Havlovi, kterého si předtím velmi vážil. To byla taková docela nepříjemná písnička o tom, s jakou pakáží se král Václav přátelí, což bylo podle mě hodně přehnané. Osobně na to mám teorii, že Václav Havel si sice Karla Kryl vážil a uznával ho, ale nenabídl mu například post ministra kultury, ani ho nepozval na Hrad na večeři. To si myslím, že Karel těžce nesl. 

To bylo to jediné, co mu na polistopadovém vývoji vadilo? K čemu všemu byl kritický? 
Chtěl být kritický trochu ze zásady, protože se to od něj očekávalo. Byla to jeho role, toho satirika, drsného kritika. Možná tedy trochu hledal, v čem by mohl najít něco negativního. Bylo to ale podle mého skoro trochu zbytečné. Nakonec to zašlo tak daleko, že se jeho písně hrály v rámci volební kampaně KSČM. To Karel Kryl původně nezamýšlel. Ale jak říkám, byl tam ten pocit, že je třeba zůstat ostrým kritikem. Jako cíl si vybral právě novou modlu, Václava Havla, což se mu asi zdálo na místě. Podle mě to ale bylo přehnané. Václavu Havlovi se mohlo vyčítat leccos, možná i to, že přechod od totality k nové éře byl až příliš sametový. Možná si i Karel Kryl představoval, že to mohlo mít trochu ostřejší hrany. Ostatně si to představoval leckdo. Ale prostě to bylo tak, jak to bylo a nakonec možná můžeme být rádi, že se neodehrávaly pouliční lynče a podobné záležitosti. 

V co tohle vyústilo? Stáhnul se do kouta?
Mezitím se oženil s Němkou, takže zůstal v Mnichově a zemřel velmi brzo po sametové revoluci, už v roce 1994. Jak by se vyvíjel jeho vztah k zemi dál, to samozřejmě nemůžeme vědět. Co by říkal tomu, když se dostal k moci Miloš Zeman, který se k němu také velmi hlásil… Taková byla móda, hlásit se ke Krylovi. Když to řeknu příměrem – jako by si s ním každý chtěl udělat selfie. Ale to se zrovna, myslím, netýkalo Václava Havla, což mohlo Karla trošku dráždit.

Další vyznamenání?

Ke Karlu Krylovi se možná přihlásí i další prezident, Petr Pavel, to uvidíme už za pár měsíců. Finální výběr je na něm, nebo mu za kulturní oblast bude se seznamem, který je poměrně rozsáhlý a který prošel Sněmovnou, někdo pomáhat? 
Nevím o tom, že by pan prezident měl vysloveně poradce na kulturní oblast. Nicméně v okruhu lidí, kteří mu radí, je několik osobností, které se na kulturním poli velmi dobře orientují a pohybují, ať už je to například Michael Žantovský – překladatel, literát, z literární rodiny, byť je to poradce pro zahraniční politiku. Takže je možné, že třeba zrovna s Michaelem Žantovským o tom může debatovat, ale nejsem si tím jist. Myslím, že v tomto může mít názor sám za sebe. Návrh pochází od Parlamentu – nevím přesně, kdo ho podal, ale to ani není podstatné – a myslím, že se v tomto pan prezident může rozhodnout sám. Otázka je, jestli nebude uvažovat o tom, že když už dvě vyznamenání dostal, jestli to třetí není nadbytečné. Ale myslím, že je Karel Kryl v užším okruhu lidí, kterých se vyznamenání asi bude týkat.

Měl by v tomto užším okruhu být i nějaký jemu podobný zpěvák, pakliže ho Československo mělo, který by si to vyznamenání ještě zasloužil, a třeba ho ještě nemá?
Nevím, kdo z folkařů vyznamenání má. Jaroslav Hutka, Vlastimil Třešňák, Vladimír Merta… Všichni zmiňovaní by si ho zasloužili. 

V podcastu byly kromě zvuků z Českého rozhlasu využity tyto zdroje: CNN Prima News, web Poslanecké sněmovny, Silvestr Radio Free Europe 1987, cit. podle Hertl, Léto s Krylem 2024 a youtubový kanál @Krylias.

Písně Král a klaun, Salome, Podivná ruleta a Pasážová revolta pochází z alba Bratříčku, zavírej vrátka, které v roce 1969 vydalo nakladatelství Panton. Ukázka písně Bratříčku, zavírej vrátka ze stejného alba ale pochází z živého koncertu ve Vítkovicích v roce 1989.

Píseň Rakovina je ze stejnojmenného alba z roku 1969, které vydal Primaphon.

Píseň Demokracie z alba Kdo jsem…? V roce 1993 vydal Supraphone.