Napětí mezi hnutím ANO a vládou je velké. V takové atmosféře racionalita ustupuje do pozadí, říká Pavel
Prezident Petr Pavel se stále snaží zprostředkovat dohody mezi vládou a opozicí. V minulém týdnu se na jednání s Petrem Fialou (ODS) a Andrejem Babišem (ANO) měli shodnout na tom, že největší současnou hrozbou pro Česko a Evropu je Rusko se svojí agresivní politikou. „Zahraniční politiku skutečně považuji za něco, na čem by měla panovat elementární shoda,“ řekl Radiožurnálu. Zároveň ale prezident uznal, že napětí při jednáních je velké.
Přesně za týden budete ve Washingtonu na summitu Severoatlantické aliance, kde budete reprezentovat Českou republiku. Po pondělní schůzce nejvyšších ústavních činitelů, kdy jste koordinovali strategii České republiky pro ten summit, jste mimo jiné řekl, že jedním z úkolů bude vytvoření komplexní strategie ve vztahu k Rusku. Dodal jste, že dosud bylo Rusko součástí plánování aliance jako její partner, ale že současné chování Ruska vyžaduje zásadní a systémovou změnu přístupu k němu. Co to konkrétně znamená, jak se přístup musí změnit?
Musíme si přiznat, že Rusko se k nám chová jako k nepříteli a zároveň, že my vidíme Rusko jako v současnosti největší bezpečnostní hrozbu. Nejen pro Českou republiku, ale i pro Evropu. To se musí odrazit ve všech strategických dokumentech aliance, protože z toho samozřejmě bude potom vyplývat náš přístup.
Nemělo se to tam odrazit už nyní, když vezmeme v úvahu, že ta válka na Ukrajině trvá 28 měsíců?
Samozřejmě, že ano. Ale dosud nebyla vypracovaná jednotná politika ve vztahu k Rusku. Země k Rusku přistupují každá podle svého, což na jednu stranu dává smysl, na druhou stranu v koordinaci je síla a aliance je o jednotě. Takže by bylo záhodné, abychom měli vypracovaný i strategický přístup aliance k Rusku, protože jedině tak můžeme prosazovat své postoje mnohem silněji.
Co si pod strategií představit? Co všechno by tam mělo být?
Tím, že jsme dosud měli zakládací akt NATO-Rusko z roku 1997, následně byla zřízena Rada NATO-Rusko, Rusko sedělo s námi všemi u jednoho stolu, kde jsme probírali spoustu důležitých otázek, které se týkaly kontroly zbrojení, vzájemných cvičení, možných incidentů a jejich předcházení.
Dnes taková situace samozřejmě není a my musíme brát úvahu, že Rusko je jadernou velmocí a státem, který se chová agresivně vůči svým sousedům, často i proti zemím NATO podniká různé provokativní akce. My na to musíme být připraveni, musíme na to být schopni reagovat.
Měli by se nějak konkrétně změnit vojenské plány?
Plány už tady jsou, naštěstí vojenská část Aliance reaguje velice rychle a pružně. Plány obrany především východního křídla byly modifikovány a podle nich se dnes vystavějí vojenská uskupení, jejichž součástí je i Česká republika, například na Slovensku, v Litvě nebo v Lotyšsku. Mají za cíl odradit Rusko od agrese proti kterémukoli členovi na východním křídle.
Když bude Rusko chtít, může se zúčastnit summitu o míru příště, říká náměstek po jednání ve Švýcarsku
Číst článek
Vy jste říkal, že některé členské státy NATO k Rusku přistupují jinak než jiné a že je potřeba jednota. Je reálné, že se ve Washingtonu opravdu dohodnete se všemi, třeba s Maďarskem nebo Slovenskem?
Ve Washingtonu by neměla být odsouhlasena nějaká jednotná platforma. Mělo by být odsouhlaseno zadání vypracovat strategický politický přístup k Rusku, což bude samozřejmě nějakou dobu trvat. Odsouhlasení konkrétního dokumentu bude zřejmě předmětem až dalšího summitu nebo některého z ministerských jednání.
Já se na šance dohodnout se ptám i po zkušenosti z červnového summitu východního křídla Severoatlantické aliance v Rize, kde nakonec nevznikl jednotný dokument, který by podepsali zástupci všech devíti států. Není to varování pro summit ve Washingtonu?
Na jednu stranu by to mohlo být varováním za předpokladu, že bychom si stanovili ambici naprosté jednoty v konkrétní formulaci. V poslední době přistupujeme k jednání tak, že některé státy sice vyjádří nesouhlas nebo jinou představu, ale nebrání tomu, aby proces pokračoval. Myslím si, že to je konstruktivní přístup, pokud se nebavíme o nejzásadnějších otázkách konkrétní kolektivní obrany podle článku 5.
Ale pokud u procedurálních, případně politických otázek dojde k tomu, že jeden nebo dva státy budou mít odlišný přístup, ale nebudou chtít blokovat alianci, tak si myslím, že je to cesta, jak se některým problémům a neshodám do budoucna vyhnout.
Motivace k vyjednávání
Jak odhodíte poslední vývoj bojů na Ukrajině? Co z aktuální situace vyplyne, jak pro Ukrajinu, tak pro její spojence?
Vyplývá z toho, že Rusko zatím nedospělo k závěru, že by svých cílů, které už několikrát deklarovali, to znamená omezení suverenity samostatnosti Ukrajiny a její rozdělení, nemohli dosáhnout vojenskou silou. Zatím jsou přesvědčení, že to možné je. Dokud takové přesvědčení budou mít, tak velice pravděpodobně nebudou mít motivaci usednout k jednacímu stolu.
Zatím veškeré takzvané návrhy, které přišly z ruské strany, jsou spíše ultimativními požadavky na bezpodmínečnou kapitulaci než solidním návrhem pro mírové jednání. Dokud bude trvat tato situace, tak se Rusko samozřejmě bude snažit dosáhnout dalších teritoriálních úspěchů. Naší snahou, protože se jedná nejen o bezpečnost Ukrajiny, ale o bezpečnosti nás samotných, by mělo být, aby Rusko na Ukrajině neuspělo. Jinými slovy, abychom podporovali Ukrajinu do té míry, že Rusko pochopí, že jediná cesta, jak tento konflikt ukončit, není dalším pokračováním, ale jednáním.
Je to po 28 měsících bojů reálné? Může se v dohledné době stát na frontě něco, co by Rusko přimělo k tomu, aby svůj postoj změnilo?
Ono se to v podstatě děje. Rusko nedosáhlo žádných výraznějších úspěchů ani se nerýsuje žádná šance, že by na některém ze směrů mohlo udělat strategický průlom.
Rusko má stále více zdrojů než Ukrajina, o tom není pochyb. Na druhou stranu Ukrajina nejenom svým přístupem a hrdinstvím svých vojáků, ale i přístupem svých civilních občanů dokazuje, že má odhodlání a zároveň šanci se bránit. S naší pomocí může uhájit své teritorium ve stávajících pozicích, což by nakonec mělo Rusko přesvědčit, že při pokračujících ztrátách a s nulovými úspěchy nemá smysl v takovém konfliktu pokračovat.
Šance na zachování území
Vy říkáte, že Ukrajina má šanci uchovat své území v současné podobě. V květnu jste vyvolal hodně pozornosti v rozhovoru pro Sky News. Tam jste řekl, že je nereálné, aby Ukrajina vybojovala zpátky všechno v současné době okupované území. Řekl jste, že teď potřebujeme zastavit válku a teprve potom začít vyjednávat o budoucím uspořádání s tím, že by mohlo dojít k nějakému kompromisu. Máte pocit, že o měsíc a půl později jsme blíž kompromisu?
Nemyslím si, že jsme tomu blíž, protože situace se zatím nevyvíjí ve prospěch ani jednoho z účastníků konfliktu. Rusko stále doufá v úspěch a Ukrajina samozřejmě také. Je to naprosto legitimní, protože brání své vlastní území, které jí garantovalo i samo Rusko vzájemnou dvoustrannou smlouvou. Takže Ukrajině nezbývá nic jiného, než se bránit.
V našem zájmu je, aby ubránila co nejvíce ze svého teritoria. Na tomhle prohlášení se samozřejmě nic nemění. I s veškerou naší pomocí velice pravděpodobně nebude Ukrajina v krátkém časovém horizontu schopna osvobodit všechna svá okupovaná území. Pravděpodobnější je, že začne jednání a dojde ke kompromisu. Je také možné, že část ukrajinského území bude dočasně okupovaná Ruskem.
Státy NATO, které nepřispívají dost? Když je napadne Rusko, tak ať si dělá, co k čertu chce, prohlásil Trump
Číst článek
Na kolik hraje čas proti Ukrajině, pokud vezmeme v úvahu třeba výsledky prvního kola voleb Francii? Na podzim čekají prezidentské volby Spojené státy a je možné, že se do Bílého domu vrátí Donald Trump.
Já bych spíš řekl, co to mění spíše pro Rusko. Rusko nepochybně vkládá naději do voleb, které se budou odehrávat v následujících dnech a měsících, především do těch amerických, které proběhnou v listopadu. I na základě některých prohlášení Donalda Trumpa očekávají, že by byl nakloněn tomu udělat s Ruskem dohodu, která pro ně bude výhodnější. Uvidíme, jak se situace vyvine.
Čas, který nám zbývá, bychom měli v maximální možné míře využít k posílení pozice Ukrajiny. Aby v případě, že k jednáním dojde, ať už to bude na podzim tohoto roku nebo na začátku příštího, do nich Ukrajina vstupovala z co nejsilnějších pozicí, protože to je i v našem zájmu.
Jednání s Babišem a Fialou
Před summitem Severoatlantické aliance jste se v pondělí sešel s nejvyššími ústavními činiteli. Už minulý týden jste ale o zahraniční politice jednal společně s premiérem Petrem Fialou a představiteli opozičního hnutí ANO. Po schůzce jste řekl, že se i s hnutím ANO shodujete na tom, že největší současnou hrozbou pro Česko a Evropu je Rusko se svojí agresivní politikou. Na druhé straně podobně jste se na konci března vyjádřil o shodě zástupců koalice a hnutí ANO na nutnosti zvyšovat věk pro odchod od důchodu. Od toho se následně Andrej Babiš a vedení hnutí ANO distancovalo. Co jste si z tehdejší zkušenosti odnesl?
Především to, že bude dobré, aby u jednání byl přímo předseda hnutí ANO, protože pak nemusí docházet k žádné interpretaci a případně změnám pozic. Pokud jde o zahraniční politiku, já ji skutečně považuji za něco, na čem by měla panovat elementární shoda.
Pokud prezident reprezentuje zemi na jednání NATO, tak by tam měl odjíždět s nejsilnějším mandátem. Mandát by měl být dán shodou vlády a opozice na klíčových zahraničně-politických, bezpečnostních a obranných otázkách. O to jsem se snažil tímto jednáním. Proto jsme nešli do žádných detailů, protože ani na summitu se nebudou probírat detaily, ale hlavní principy. Na těch jsme se shodli a já jsem rád, že tam mohu jít s klidným svědomím, že základní parametry zahraničního politiky jsou odsouhlaseny vládou i opozicí.
Vláda i ANO se podle prezidenta Pavla shodnou na prozápadní orientaci Česka. Odsuzují agresi Ruska
Číst článek
Uvažujete o tom, že byste s Petrem Fialou a Andrejem Babišem řešil v příštích týdnech nebo měsících další záležitosti? Že byste navázal na schůzku z minulého týdne?
Já jsem deklaroval několikrát, že k tomu jsem připraven. Nakonec je to i role, kterou by měl prezident podle mého názoru hrát. Pokud jde třeba o ekonomická a sociální témata, tak tam panují opravdu velké rozdíly. Navíc vnímám i poměrně malou míru ochoty na obou stranách další jednání vést. Nakonec ze strany Andreje Babiše zaznělo, že hnutí ANO nepovede už žádná jednání na ekonomická a sociální témata a že si prezentaci svých názorů ponechá až na volby, které proběhnou příštím roce.
Vy jste říkal, že jste připraven, ale realisticky neočekáváte, pokud jde o ekonomická témata, že by ještě v tomto volebním období k takovým schůzkám došlo?
Chápete to správně.
A ve vzdělávání, o kterém jste mluvil v neděli v otázkách Václava Moravce, že by bylo potřeba leccos udělat, tam nezkusíte nějakou takovou schůzku?
Pokud jde o vzdělávání, tam si myslím, že je prostor pro hledání nějaké shody. Ale bohužel, jak jsem měl možnost vidět i teď při jednání - já jsem to nazval jiskřením, - je napětí mezi hnutím ANO a vládou opravdu velké a mnohdy v takové atmosféře racionalita argumentů ustupuje do pozadí. To není dobrým vkladem do jednání, na kterém bychom se měli shodnout na společném postupu.
Varování proti ‚šmejdům‘
Mě zaujalo, když jste využil tiskové konference po pondělním setkání s nejvyššími ústavními činiteli k tomu, abyste varoval před takzvanými šmejdy, kteří využívají jména a fotografie politiků a známých osobností k tomu, aby získali peníze zejména od seniorů. Vy jste nabádal, aby si lidé obdobné nabídky ověřovali a nedůvěřovali jim. Není zvláštní, když s takovým varováním vystoupí přímo prezident republiky?
Možná to není úplně obvyklé. Na druhou stranu myslím, že pokud je tváří, která je zneužívaná, prezident republiky, je to naprosto v pořádku. Mě mimořádně zlobí, když se někdo někoho snaží podvést a pokud k tomu ještě použije moji tvář, tak mě to zlobí dvojnásob.
Ne, že by mi to vadilo osobně, já bych se nad to mohl povznést, ale vadí mi to z pohledu lidí, z nichž mnohé znám osobně a vím, že je důvěra ke mně vehnala do situace, která je pro ně pořádně nepříjemná, že toho někdo zneužil. Ten někdo by za to měl být hnán k odpovědnosti. I proto jsem chtěl, aby se další lidé nestali obětí těchto naprosto bezskrupulózních podvodníků.
Žijeme v době rozvoje umělé inteligence, kdy už jsou k dispozici nástroje, které jsou schopné udělat falešnou fotografii nebo video a napodobit hlas. Tak, jak nás teď poslouchají posluchači, je možné vytvořit falešný rozhovor, který na první poslech bude znít podobně. Jak je na to česká společnost připravená a kdo by měl dělat víc pro to, aby na tohle společnost připravená byla?
Podle mého názoru na to dosud není připravená úplně žádná společnost, protože vývoj technologií jde dopředu tak rychle, že ještě před pár lety by fejkové video bylo rozpoznatelné pouhým okem. Dnes už ani odborníci nejsou mnohdy schopni rozpoznat, jestli se jedná o fejk nebo o skutečné video.
Takže to musíme brát jako novou realitu a musíme mnohem více pracovat na odhalování, a tady nám určitě technologie pomohou tak, jako pomáhají podvodníkům. Ale zároveň bychom také měli mnohem více času věnovat hodnotové přípravě a výchově tak, aby si lidé zvykli informace, které budou v rozporu s jejich hodnotovým viděním světa, buď prověřovat, anebo k sobě nepouštět.
Boj proti dezinformacím
V lednovém rozhovoru pro Radiožurnál a Český rozhlas Plus jste kritizoval vládu Petra Fialy, že nedělá ani minimum v boji proti dezinformacím. Změnilo se to za toho půl roku?
Zatím se toho tolik nezměnilo, protože boj s dezinformacemi je u nás zatím stále v plenkách. Měl by běžet v několika rovinách. Jedna je ta aktivní obrana, to znamená skutečné odhalování dezinformací, poukazování na to, jakým způsobem jsou tvořeny, s jakým cílem a na jakou skupinou jsou orientovány. A pak je tam dlouhodobá rovina, vzdělávání jak z informační gramotnosti, ale i hodnotové přípravy, abychom potom byli v komplexu schopni odlišovat zrno od plev a informace, které považujeme za správné a ty, které nás jenom svádějí na scestí.
Strategickou komunikaci Česka povede plukovník Foltýn. Bude mít tým na Úřadě vlády
Číst článek
Vy jste vládě zapůjčil Otakara Foltýna, který je koordinátorem vlády pro strategickou komunikaci. Jeho veřejná vystoupení vyvolávají určité kontroverze. Dělá z vašeho pohledu zatím tu práci dobře?
Otakar Foltýn je především voják, je to velice přímočarý člověk a nikdy si nebral příliš servítky, pokud chtěl sdělit něco, o čem je přesvědčen. Věřím, že mnozí na to nejsou připraveni a že jeho výroky budou budit kontroverze, ale na druhou stranu je to prostor pro diskuzi. Možná právě názory, které jsou nekonformní, můžou vést k něčemu, co nás nakonec dovede ke správné strategické komunikaci. Já bych nechtěl po tak krátké době hodnotit jeho úsilí, ale zkusme být otevření diskuzi a nehodnoťme a priori podle vnějšího dojmu, neodsuzujme hned.
Nový stavební zákon
Z aktuálních domácích témat bych se chtěl zeptat ještě nový stavební zákon, respektive na s tím související digitalizaci stavebního řízení. Vy jste v květnu vyzval ministra pro místní rozvoj Ivana Bartoše z Pirátské strany, aby odložil start digitálního stavebního řízení. Pan ministr vás neposlechl a od pondělka je digitální stavební řízení spuštěné. Když slyšíte a čtete první reakce, že někteří úředníci se do systému nemohli dostat, že tam byla chyba, kvůli které někteří úředníci mohli měnit nebo mazat žádosti, ke kterým vůbec neměli mít přístup - Máte pocit, že se ukázalo, že jste měl pravdu?
Já bych tady nechtěl mluvit o tom, kdo měl nebo neměl pravdu, protože to občany nakonec ani nemusí zajímat.
Zeptám se jinak. Měl vás pan ministr poslechnout?
Já tu nejsem od to, abych vydával pokyny ministrům. Já jsem mu to ani neukládal, jen jsem mu dal na zvážení, jestli by to nebylo za dané situace správné. Vycházelo to z mé cesty do Pardubického kraje, kde jsem měl sezení se starosty a s krajskými úředníky, kteří na základě praktických dopadů říkali, jak složitý bude náběh toho nového systému.
Za situace, jak mi ji popsali, a musím říct, že jsem měl podobné ohlasy i z jiných krajů, jsem doporučil ministru Bartošovi ke zvážení možnost odložit to a připravit všechny podklady tak, aby s nimi byli ti, kteří s nimi budou potom přicházet do styku, srozuměni. To se týká nejen úředníků, ale i občanů a firem, kteří na jasná pravidla čekali. A pokud něco není dostatečně detailně připraveno, odzkoušeno, tak bychom to neměli hodit do prostoru a čekat, že se to nějak usadí. To nevyvolává důvěru ve státní správu a její kvalitu, když mnoho systémů, které zavádíme, trpí několik měsíců poměrně vážnými porodními bolestmi.
Čím to je a co by si z toho zodpovědní politici měli vzít?
Já mám za to, že je to především důkladná příprava se všemi aktéry, kteří se procesu poté budou účastnit a možná si také vzít zkušenost ze zahraničí, že se vyplácí udělat třeba pilotní projekt.
Zjednodušení, zrychlení, úleva. Stavební řízení je nově digitální, úřady si ale stěžují na přípravy
Číst článek
Já bych si dokázal představit, že třeba tři měsíce pojede zkušební provoz takového systému v jednom z krajů. Vychytají se všechny mouchy, a pak po dalším období, kdy dojde k nápravě, bude systém uveden do života, s tím, že většina problémů, co se objevily ve zkušebním provozu, už byla odstraněny. To bych považoval za přístup, který by byl férový nejenom k občanům, ale i k úředníkům. Zároveň by byl také důvěryhodný, pokud jde o výkon státní správy.
Vztahy se Slovenskem
Minulý týden jste v Praze poprvé přivítal vašeho nového slovenského kolegu, prezidenta Petera Pellegriniho. Když jsem se díval na tiskovou konferenci po vašem setkání, působilo to naprosto idylicky, oba jste mluvili o tom, že vztahy mezi Českem a Slovenskem nejsou definovány jen zahraniční politikou, že země jsou provázány historicky na mnoha úrovních a že vztahy zemí jsou na nejvyšší možné úrovni. O pět dní později Peter Pellegrini podepsal kontroverzní zákon, který reorganizuje slovenskou veřejnoprávní televizi a rozhlas. Přitom slovenská prezidentská kancelář ještě ve středu tvrdila, že do konce minulého týdne takovéto rozhodnutí slovenského prezidenta nepřijde. Neukazuje to, že postoje slovenského prezidenta jsou přece jenom vzdálenější vašim, než to mohlo na tiskové konferenci minulý týden vypadat?
Přijetí zákona je vnitřní slovenskou věcí a nemá přímý dopad na česko-slovenské vztahy. Já jenom musím říct, aniž bych hodnotil vnitřní slovenskou situaci, to mi nepřísluší, že takový zákon, kdyby v tomto znění přišel na můj stůl, tak bych ho s největší pravděpodobností vetoval.
I u nás se debatuje o médiích veřejné služby. Vláda schválila novelu mediálních zákonů, tzv. velkou mediální novelu, která kromě jiného řeší financování České televize a Českého rozhlasu, kromě jiného zvyšuje rozhlasové a televizní poplatky o deset, respektive patnáct korun měsíčně. Hodláte se nějak zapojit do této veřejné debaty, jestli je toto dobře, nebo jestli by třeba stálo za úvahu změnit financování tak, aby média veřejné služby byla placena ze státního rozpočtu, jak navrhuje opoziční hnutí ANO?
Já se budu držet spíše principů, než detailů navrhovaného zákona, protože je stále ještě projednáván. Za prvé existenci veřejnoprávních médií považuji za naprosto zásadní pro fungující demokratickou společnost. To, že musí z něčeho žít, je taky zřejmé. Musí také reflektovat situaci na trhu, to znamená, že zvyšují se ceny, tím pádem i náklady zřejmě porostou.
Pokud budeme chtít kvalitní veřejnoprávní média, což, jak říkám, jsem přesvědčen, že bychom je měli mít, tak jim musíme zajistit odpovídající financování. Financování prostřednictvím státního rozpočtu je možným modelem, řada demokratickým zemí ho uplatňuje, nutno také ale říci, že mají trochu jinou kulturu zasahování vlády v takových případech do svobody médií.
Obával bych se, že v našem prostředí by financování ze státního rozpočtu mohlo vést k ovlivňování obsahu a formy vysílání veřejnoprávních médií, protože by se mohlo uplatnit pokušení, kdo platí, ten určuje pravidla.
Kolik platí Češi za média veřejné služby? Poplatky má vyšší i Chorvatsko nebo Slovinsko, říká socioložka
Číst článek
To samozřejmě systém koncesionářských poplatků do značné míry vylučuje. Takže pro naši realitu ho považuji za přijatelný a debatu, kterou dnes vedeme, o zvýšení koncesionářských poplatků považuji za zbytečně emocionální. Bavíme se v součtu o navýšení poplatků o cenu, řekněme, jednoho litru mléka na rodinu a měsíc. Takže určitě to není nic, co by jakýmkoliv způsobem zatížilo rodinné rozpočty a debata je vedená opravdu spíše na emoce, než na racio.
Na druhou stranu považuji za férovou debatu o efektivitě vynakládaných prostředků, ale to je druhá věc. Myslím si, že by měla být vedena paralelně s tím, že veřejnoprávní média musí mít zdroje na to, aby mohla nezávisle fungovat.
Na závěr, k prázdninám. Začaly prázdniny, v únoru některá média intenzivně řešila vaší dovolenou ve Španělsku, o které jste dopředu veřejně neinformoval, nebylo úplně jasné, kde přesně jste. Zachováte se ohledně letní dovolené stejně, nebo tentokrát řeknete dopředu, kde a kdy budete letní dovolenou trávit.
Pokud vím, tak jsem o dovolené v únoru informoval, jenom nebyla známá konkrétní destinace. Je to z bezpečnostních důvodů, já to samozřejmě nebudu dělat ani dál. Ale mohu s klidným svědomím říci, že část dovolené budu trávit tady u nás v Čechách na chaloupce a na zahradě a část na motorce v zahraničí. Termíny samozřejmě dáme na vědomí.
A zemi neřeknete?
Zemí bude víc.
