Kolik platí Češi za média veřejné služby? Poplatky má vyšší i Chorvatsko nebo Slovinsko, říká socioložka
Poplatky za rozhlas a televizi se v současnosti platí v deseti státech EU, mimo jiné v Německu, Rakousku, Polsku nebo v Itálii. V posledních patnácti letech systém koncesionářských poplatků podle údajů Evropské vysílací unie (EBU) opustilo devět států. „Poplatky zůstanou pod unijním průměrem, i když projde vládní novela,“ říká Marína Urbaníková z Katedry mediálních studií a žurnalistiky Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně.
Podle údajů EBU ustoupily od koncesionářských poplatků v posledních patnácti letech třeba Švédsko, Dánsko, Belgie nebo Slovensko. Nejčastěji přešly na přímou platbu veřejnoprávních médií ze státních rozpočtů, což je model, který navrhuje i česká parlamentní opozice. Jaké zkušenosti s tím v těchto zemích jsou?
Je třeba říci, že samotná otázka financování médií veřejné služby je otázkou významnou a zároveň velmi citlivou právě kvůli tomu, že velmi úzce souvisí s jejich nezávislosti.
Politici mohou zásahy do financování médií veřejné služby uplatnit svůj vliv, varuje socioložka Marína Urbaníková
Zasahování do financování je způsob, jakým mohou politici uplatňovat svůj vliv na média veřejné služby a vyvíjet na ně tlak. Když se podíváme na situaci v Evropě, modely financování jsou v podstatě tři.
Hlavním zdrojem může být poplatek, tak jako je to v Česku a donedávna to tak bylo i na Slovensku. Druhou možností je státní rozpočet a třetí možností je samostatná daň, kterou platí všechny fyzické a právnické osoby, které dosáhnou na zdanitelný příjem v určité velikosti. Co je důležité, tato daň zároveň není součástí státního rozpočtu. Tento model známe z Finska a ze zmiňovaného Švédska.
Novela je klíčová, bez změny financování médií dojde k omezení tvorby, shodují se ředitelé Zavoral a Souček
Číst článek
Co se týká odklonu od poplatků, uváděných důvodů je více. Jednak jsou to náklady na výběr a vymáhaní, dále je tu problém takzvaných černých pasažérů, kteří obsahy médií veřejné služby sledují, konzumují, ale neplatí za ně.
Dalším argumentem může být vnímaná nespravedlivost, protože poplatek má jednotnou výšku pro všechny, bez ohledu na příjmovou majetkovou situaci lidí. Potřeba je určitě zmínit i snaha dostat média veřejné služby pod politický tlak.
Když se podíváme do zahraničích států, kde zůstávají poplatky, jak vysoké jsou, když to porovnáme s tím, co navrhuje novela pro Český rozhlas a Českou televizi?
Stručně řečeno, i v současnosti je poplatek pod průměrem Evropské unie. I kdyby prošlo navrhované zvýšení, stále zůstane pod průměrem. Tyto data pravidelně sbírá a vyhodnocuje Evropská vysílací unie. Ta nejčerstvější jsou z minulého roku.
Financování médií veřejné služby. Na Radiožurnálu diskutovali politici i ředitelé ČRo a ČT
Číst článek
Když se podíváme na konkrétní čísla, průměrná hodnota poplatků v zemích EU za rok je zhruba 124 eur, což znamená přibližně 3100 korun ročně. Když spočítáme 45 korun měsíčně za Český rozhlas a 135 korun měsíčně za Českou televizi, vychází to na nějakých 2160 korun ročně, takže zhruba o třetinu méně, než je evropský průměr.
Po novele by se celkový poplatek měl zvýšit na 200 korun měsíčně, což stále znamená, že jsme na necelých osmdesáti procentech průměrné sumy ve státech EU.
Vyšší poplatky se platí nejen v zemích, kde by to člověk vzhledem ke kupní schopnosti obyvatelstva čekal, jako je například Švýcarsko, Německo nebo Velká Británie, ale vyšší poplatky má například i Chorvatsko anebo Slovinsko.
Poslechněte si celý rozhovor v nahrávce v úvodu článku.
