Novela je klíčová, bez změny financování médií dojde k omezení tvorby, shodují se ředitelé Zavoral a Souček
Vláda schválila růst televizních a rozhlasových poplatků, zvýšit je má velká mediální novela. Ředitelé České televize a Českého rozhlasu mají podepsat memoranda o veřejné službě. „Už samotné memorandum je kompromisem,“ řekl v rozhovoru pro Radiožurnál generální ředitel Českého rozhlasu René Zavoral. „Víme, jak definovat mantinely pro činnost médií veřejné služby v následujících pěti letech,“ vysvětlil generální ředitel České televize Jan Souček.
Česká televize by díky novele měla mít příští rok o 865 milionů korun víc. Jak zásadní to pro Českou televizi je? Co byste museli rušit a škrtat, kdyby změna od ledna nebyla?
Souček: Je to naprosto klíčová záležitost, protože rozpočet České televize by podle dlouhodobých plánů v příštím roce oproti letošnímu roku poklesl o jednu miliardu. To znamená, že s těmi penězi v podstatě zalepíme díru v rozpočtu, která tam nezbytně musí vzniknout. Jednak nám končí možnost čerpat rezervní finance vytvořené už před řádkou let.
Poslechněte si rozhovor s generálním ředitelem Českého rozhlasu Reném Zavoralem a generálním ředitelem České televize Janem Součkem
Pokud by nedošlo ke komplexní novelizaci financování médií veřejné služby, tak by ke konci letošního roku skončila výjimka na odpočet DPH, což pro nás znamená skokový pokles někde mezi 300 a 400 miliony korun.
Znamenalo by to rušení kanálu, rušení výroby, omezování zpravodajství?
Souček: My jsme pro Radu České televize v březnu letošního roku prezentovali základní parametry toho, jak by vypadala výroba České televize v příštím roce, pokud by nedošlo k poplatkové novele.
Znamenalo by to propad výroby o více než jednu třetinu, já spíš to odhadují nad 40 procent. V materiálu jsme zatím nepočítali s redukcí počtu kanálů, ale s redukcí počtu premiérové tvorby. To znamená nových premiér, které bychom vyráběli.
Ředitelé veřejnoprávních médií a Evropské vysílací unie jednali s prezidentem Pavlem o financování
Číst článek
Některé kanály by se proměnily radikálně, ani zpravodajství by se nedalo provozovat v rozsahu, na který jsou diváci zvyklí. Natož extrémně drahé části televizní tvorby, jako je hraná tvorba nebo dokumentaristika.
V případě Českého rozhlasu by novela měla zvýšit příjmy o 330 milionů. Co by v případě rozhlasu to nepřijetí znamenalo? Co by musel rozhlas zrušit nebo omezit?
Zavoral: Možné konsekvence jsou samozřejmě dost podobné, jako to, co popisoval kolega Souček. Na druhou stranu u nás výroba není tak nákladná jako v případě televizní instituce. Logicky by s sebou tyhle konsekvence přinášely omezení, stoprocentně u premiérového obsahu. Znamenalo by to samozřejmě také mnohem větší propojování stanic, zejména regionálního vysílání, kde je nějaký objem společného vysílání, ale byl by rozhodně mnohem vyšší.
Určitě bychom se museli začít bavit o našem portfoliu stanic, kterých máme 26, jestli to není příliš. Bavili bychom se stoprocentně o tom, jestli má rozhlas spravovat tolik budov, byť se ze zákona má chovat jako řádný hospodář.
Určitě by se to dotklo i lidské práce, protože bychom museli velmi výrazně omezit služby, které stojí na lidech. Bylo by to spojeno i s dalším úbytkem počtu pracovních míst. Za poslední období jsme zrušili asi 160 míst. A náš propočet dokonce hovoří až o 200. Tuto věc by v rozsahu našich služeb poznali posluchači a to bych si nepřál.
Média veřejné služby
V průběhu jednání o novele se od hospodářské komory, zástupců soukromých médií i mnohých politiků opakovaly požadavky, aby se nejdříve jasně řeklo, co je veřejná služba, co mají a nemají veřejnoprávní média dělat, a teprve potom se řešilo financování. Novela počítá s memorandy, která mají být uzavírána na pět let. Už je připravujete? Máte jasnou představu, co v nich bude a s kým to budete konzultovat?
Souček: My jsme měli schůzku pracovní skupiny, myslím si, že tři týdny zpátky.
Shodli jsme se na tom, jaká by měla být struktura memoranda. Teď pracujeme na textaci jednotlivých kapitol, které by měly kopírovat vlastně základní typy činností České televize. Já jsem si stanovil deadline, že bychom někdy v polovině srpna chtěli mít text, o kterém budeme přesvědčení, že takto by memorandum mohlo vypadat.
Televizní a rozhlasové poplatky se zvýší, rozhodla vláda. Novela rozšiřuje i okruh poplatníků
Číst článek
Ve skutečnosti nám zákon ukládá povinnost memorandum předložit až půl roku poté, co vstoupí v účinnost, takže je to s výrazným předstihem. Je to do jisté míry naše snaha zklidnit debatu i v Parlamentu. Dobře víme, jakým způsobem s tím nakládat, víme, jak definovat mantinely pro činnost médií veřejné služby v následujících pěti letech.
Dost se zpochybňuje to, zda víme, co Češi očekávají od médií veřejné služby, ale už v prosinci loňského roku tým Masarykovy univerzity pod vedením Mariny Urbánikové prezentoval velmi rozsáhlý výzkum, který se věnoval činnosti médií veřejné služby a spokojenosti obyvatel v České republice s tím, jaký rozsah služeb a konkrétní typy služeb, které média poskytují. Z výzkumu vyplývá, že naprostá většina obyvatel je s rozsahem veřejné služby spokojená. To, co média veřejné služby poskytují, přesně kopíruje to, co od nich ti obyvatelé očekávají.
Vytváření dojmů, že média veřejné služby si dělají, co chtějí a vůbec to nesouvisí s tím, co od nich očekávají obyvatelé, je trošku bouře ve sklenici vody.
Jak daleko je Český rozhlas v přípravě memoranda? Je harmonogram podobný? Zavoral: Dost podobný. Musím říct, že se vždycky trošku pousmívám nad tím, že máme znovu tady definovanou veřejnou službu.
Veřejná služba je definovaná zákonem o Českém rozhlase a o České televizi. Je tady nějaký status, jsou tady kodexy. Mimochodem rozhlas dělá od roku 2013 velmi podrobné evaluační výzkumy. To, co předvedla Masarykova univerzita, děláme už od roku 2013 na mnohem větším počtu respondentů, čili ten rozsah známe a víme. Toto je jenom zpřesnění.
My jsme se upřímně s privátním sektorem a se zástupci privátních rádií nad obsahem toho memoranda scházeli už v podstatě v průběhu celé zimy a jara. Rovnou řeknu, že už samotné memorandum je kompromisem.
Najít konsenzus mezi Českým rozhlasem a privátními rádii je prakticky nemožné. Je to logické, protože naše poslání je zcela rozdílné než poslání privátních médií.
Kompromis je samozřejmě nejen memorandum, ale i to, že se bavíme o upřesnění okruhu, na kterém má rozhlas vysílat. To také bude součástí memoranda. My na něm pracujeme také, harmonogram je plus minus podobný. Na konci léta bych nějaký draft měl mít k dispozici a v průběhu podzimu si chceme tyto věci vyjasnit s privátním sektorem.
Zájem o zpravodajství upadá. Nejvíce lidé v tuzemsku věří Českému rozhlasu
Číst článek
Na druhou stranu není možné, aby privátní rádia diktovala Českému rozhlasu, co má a nemá vysílat a že má vysílat pouze pro menšiny a mít komplementární úlohu. To prostě není možné. Takhle se ta diskuse nedá dále vést.
Hledání nového pohledu
Jste přesvědčení, že všechno, co teď vysílá Česká televize a Český rozhlas, obstojí? Nebo uvažujete o tom, že bude nějaký audit a některé věci, které by nemusely úplně odpovídat, zrušíte?
Souček: Já vám na to odpovím z opačné strany. I ve chvíli, kdy poplatková novela vejde v účinnost, to pro Českou televizi bude znamenat nezbytně hledání nového pohledu na způsob krájení rozpočtu.
Jak už jsem říkal, neznamená vlastně navýšení absolutního příjmu televize. Pokud chceme hledat nové rozvojové směry, jít směrem ke zkvalitňování obsahu a více se orientovat na digitální agendu, tak prostě musíme prostředky odněkud vzít.
Já zkonkretizuji svou otázku. Ve veřejné debatě se hodně mluví o tom, jestli třeba pořad StarDance je plnění veřejné služby. Jestli to, že Česká televize vysílá mistrovství Evropy ve fotbale, je komerční záležitost. Jestli na to mají přispívat poplatníci. Jestli tolik detektivních seriálů je opravdu tím, že naplňujete veřejnou službu. Obstojí všechno tohle?
Souček: Já jsem přesvědčený o tom, že obstojí. Pokud jde o detektivní seriály, tam jsem už vyjadřoval svoje pochybnosti dřív. Jsem přesvědčený o tom, že se dá najít celá řada dalších námětových skupin, než je klasická rutinní krimi, která putuje po jednotlivých krajích a jinak je to zaměnitelné. Ale pokud se bavíte o celém balíku, jestli tam patří velké zábavné pořady, špičkové sportovní události nebo dramatika, tak to všechno tam patří.
Jednak je nám to uloženo zákonem o České televizi, všechny ty tři typy pořadů v tom zákoně najdete, a jednak úkolem médií veřejné služby je oslovovat všechny společenské skupiny, naplňovat jejich kulturní a společenské potřeby. Jsou skupiny obyvatel, které když nenajdou v televizním nebo rozhlasovém vysílání zábavu a sport, tak to pro ně postrádá relevanci.
Za televizi 150 korun, za rozhlas 55. Ministerstvo kultury řeklo, jak chce zvýšit poplatky
Číst článek
Pokud mají média plnit svou jádrovou funkci, jako je přinášení objektivního, nezávislého a nestranného zpravodajství, tak potřebují udržovat sílu značky pro všechny společenské skupiny.
Podobná otázka na Český rozhlas, rovnou budu konkrétní. V debatě se opakuje otázka, jestli opravdu rozhlas potřebuje mít 26 stanic, jestli má produkovat podcasty, jestli má existovat zpravodajský server iROZHLAS.cz. Vypadá to tak, že všechno tohle obstojí?
Zavoral: Jsem rád, že jste zmiňoval všechny tyhle tři nejhlasitější kapitoly, které z úst privátních médií a rádií zaznívají. Na tom je úsměvná jedna věc. Když jsme jednali se zástupci asociace soukromého vysílání, tak oni dokonce přišli s nápadem ještě o jednu stanici navíc. To mě mimochodem lehce pobavilo. Ale musím říct, že jsme se zcela shodli na tom, že počet stanic, které u nás vysílá, je naprosto pochopitelný a srozumitelný. Komplementární portfolio, které od dětí až po nestarší generace oslovuje, je v pořádku.
Jenom se samozřejmě lišíme v počtu poměru mluveného slova hudby, české produkce, zahraniční produkce a podobně. U online prostředí a třeba u iROZHLASu, který jste zmínil, panuje dohoda, že více než 80 procent produkce iROZHLASu má svůj otisk v audiopodobě v rámci vysílání. To je procento, o které jsme se bavili a na kterém jsme se shodli.
Já v diskusi už v podstatě nová témata nečekám. Už padl konsenzus a diskuse už se povede možná nad nějakými drobnostmi. V tomto duchu jsem přesvědčen, že obstojíme a že to, jak rozhlas vnímá veřejnou službu, je z 21. století a neliší se od toho, co si představuje privátní sektor. Podcasty mohou komerční média produkovat stejně jako my. To také dělají, ať už méně, či více.
