Tři roky po metanolové aféře: Ministerstvo nechce říct, kdo všechno dostal koncesi na prodej alkoholu
Zavedení koncesí mělo zpřehlednit trh s alkoholem. Ministerstvo průmyslu a obchodu však odmítá zveřejnit seznam firem, které povolení k prodeji alkoholu získaly.
Na přelomu let 2012 a 2013 zabil metanol z pančovaných destilátů nejméně 47 lidí, desítky dalších odešly z nemocnic s trvale poškozeným zdravím. Členové rozpočtového výboru v Poslanecké sněmovně se před týdnem na semináři Tři roky po metanolové aféře dozvěděli, že inkaso spotřební daně z lihu roste, a že se tudíž černý trh s alkoholem pravděpodobně zmenšuje.
Jednou z velkých změn, které měly opakování tragédie zabránit, byla novela živnostenského zákona. Podle ní musejí už dva roky všichni prodejci, kteří chtějí lihoviny nabízet, mít od živnostenských úřadů koncesi.
„Účelem zpřísnění je získat přehled o prodejcích a omezit tak prodej nedaněného a nekvalitního alkoholu,“ říká důvodová zpráva k novele živnostenského zákona.
Celkový přehled o tom, kde všude se alkohol prodává, ale občané – a podle jednoho z oficiálních vyjádření ani samotní ministerští úředníci – dodnes nemají. Mohou si pouze v Rejstříku živnostenského podnikání ověřit koncesi jednoho konkrétního prodejce. Pokud by si chtěli vypsat a dále analyzovat seznam všech koncesovaných obchodníků, mají smůlu. Ministr průmyslu tvrdí, že jiný pohled do databáze informační systém neumožňuje.
Ministr: Nedostaneme se k vlastním datům
Provoz Rejstříku živnostenského podnikání má sice na starosti ministerstvo průmyslu a obchodu, ale jeho správu si objednává u soukromé firmy ICZ. To vede k tomu, že ani samotné ministerstvo zřejmě nemá ke zdrojovým datům plný přístup.
„Ministerstvo informaci v požadované podobě, tj. výpis všech subjektů, které mají platnou koncesi na prodej kvasného lihu, konzumního lihu a lihovin – jejich IČ a datum vzniku předmětného oprávnění, k dispozici nemá,“ napsal v zamítavé odpovědi na žádost o tyto informace ministr obchodu Jan Mládek z ČSSD.
„Z živnostenského rejstříku lze získávat pouze individuální data. Hromadná data podle určitého výběru (např. všechny osoby mající koncesi na prodej kvasného lihu) z něj pořizovat nelze, a není to ani jeho účelem,“ vysvětlil ministr Mládek.
Spolupracovník Českého rozhlasu Jan Cibulka, který Mládkův úřad o informace požádal, kvůli tomu na ministerstvo podal již v srpnu 2014 správní žalobu. Městský soud v Praze o ní dosud nerozhodl. Podle vyjádření příslušného soudce by rozsudek mohl padnout ve druhé polovině letošního roku.
Český rozhlas se pokusil zmapovat počty prodejců alkoholu v jednotlivých okresech. Protože je ale přístup k ministerstvem spravovaným datům neveřejný, bylo do této mapy možné zakreslit jen přibližné a ne zcela aktuální údaje získané z komerční databáze firem.
Brání zveřejnění technika, nebo zákon?
Podle ministerstva není po hromadném exportu dat z Rejstříku živnostenského podnikání velká poptávka. „V uplynulých třech letech jsme obdrželi pouze jedinou žádost soukromé osoby o poskytnutí databáze podnikatelů s výše uvedeným živnostenským oprávněním,“ sdělil Českému rozhlasu Filip Matys z ministerstva průmyslu. Žadatelem byl právě Jan Cibulka.
„Této žádosti nebylo možno vyhovět, neboť zákon o živnostenském podnikání striktně stanoví, jaké údaje o podnikatelích zapsaných v živnostenském rejstříku a jakým způsobem lze poskytovat třetím osobám. Dle citovaného zákona nelze poskytovat hromadné informace bez určení konkrétních subjektů – v tomto směru se právní úprava nezměnila,“ zní stanovisko ministerstva.
Argumentace Mládkova úřadu má však trhlinu: Podle zákona o svobodném přístupu k informacím jsou neveřejné pouze ty informace, na jejichž utajení existuje veřejný zájem. Proto není například možné sdělovat vojenská tajemství či osobní údaje, tedy věci, jejichž zveřejnění by mohlo někoho poškodit. U informací z obchodního rejstříku ale žádný takový důvod ministerstvo nenabízí.
Ministr Mládek říká, že hromadné zveřejnění dat počítačový systém neumožňuje. „Špatně napsaný program ale není důvod pro to cokoli utajovat. Stejně dobře by Úřad vlády mohl tvrdit, že veřejnosti nesdělí příjmy poslanců. Stačilo by zakoupit účetní software, který to prostě nebude umět,“ oponuje mu spolupracovník ČRo Jan Cibulka.
„Hromadná data nelze poskytovat veřejnosti“
Podle Filipa Matyse z tiskového odboru MPO ovšem hromadný přístup k datům z Rejstříku živnostenského podnikání možný přece jen je: „Například Policii ČR, České obchodní inspekci, Generálnímu ředitelství cel umožnilo MPO na základě příslušných právních předpisů přímý přístup do živnostenského rejstříku, který umožňuje těmto orgánům získat souhrnný přehled o podnikatelích pro své kontrolní účely,“ sdělil Českému rozhlasu.
To je ovšem v rozporu s výše citovaným vyjádření ministra Mládka, který původně tvrdil, že něco takového technicky možné není. Tiskový odbor ministerstva nyní na žádost ČRo o vysvětlení odpovídá, že zveřejnění dat ve skutečnosti nebrání technika, ale zákony. Data podle něj nelze poskytovat na základě zákona o svobodném přístupu k informacím, ale jen podle zákona o informačních systémech veřejné správy.
„Tento zákon představuje speciální právní úpravu oproti zákonu o svobodném přístupu k informacím a má tedy před touto obecnou právní úpravou přednost. Pokud však požádá o hromadnou sestavu podnikatelů některý z orgánů státní správy, resp. veřejné moci […], pak je taková sestava zpracována a poskytnuta tomuto oprávněnému žadateli. Hromadná data tak nelze poskytovat veřejnosti, protože k tomu není opora v zákoně. Poskytnout je lze pouze orgánům státní správy na základě konkrétních požadavků,“ říká Matys.
Nejvyšší správní soud však již ve svém rozhodnutí z ledna 2014 píše, že tato takzvaná „námitka speciality“, kterou úřady používají, aby se zveřejnění dat vyhnuly, není přípustná: „Úprava obsažená v ustanovení § 2 odst. 3 zákona o svobodném přístupu k informacím slouží k tomu, aby se nezdvojovala úprava přístupu k informacím, nikoliv aby bylo přístupu k informacím zamezeno,” napsala soudkyně Eliška Cihlářová.
Advokát František Korbel, který se na zákon o svobodném přístupu k informacím specializuje a v letech 2007–2013 působil také jako náměstek tří ministrů spravedlnosti, s postojem ministerstva nesouhlasí: „Nejvyšší správní soud to říká jednoznačně a správně. Zákon o informačních systémech veřejné správy poskytnutí hromadného přístupu k datům v žádném případě nebrání,“ řekl Českému rozhlasu.
Nedávno byly do českého zákona o svobodném přístupu k informacím zapracovány změny, které vyplývají z evropské směrnice o opakovaném použití informací veřejného sektoru.
„Konečně ze zákona naplno vyplývá, že právo na informace od orgánů veřejné moci není 'jen' základním politickým právem, ale je též právem majetkovým, souvisejícím s právem podnikat a právem takové informace komerčně využít,“ komentoval to Korbel. „Proč také ne, když jde o informace veřejné! Představa mnohých povinných subjektů, že komerční využití poskytovaných informací je nepřípustné, se zcela míjí s principy svobodné společnosti založené na tržní ekonomice a právním státu, který je financován z daní.“
Podobný problém mají i další ministerstva
V podobné situaci jako registr živnostníků je i další z klíčových státních databází – obchodní rejstřík ve správě ministerstva spravedlnosti. Úřad Roberta Pelikána sice hromadné poskytnutí dat formálně umožňuje, případnému zájemci ale kompletně přeúčtuje služby dodavatelské firmy. Samo prý ke zdrojovým datům přístup nemá. Například jen získání seznamu všech neziskových organizací v Česku tak vyjde zájemce jednorázově na 20 tisíc korun, platit bude muset i za každou aktualizaci.
Poptávce analytiků po strojovém přístupu k obchodnímu rejstříku se už před několika lety pokusilo vyřešit ministerstvo financí, když zprovoznilo rejstřík ekonomických subjektů ARES. Ten sice automatizované získávání informací umožňuje, ale uživatelé rychle narazí na denní omezení počtu dotazů.
ARES navíc přebírá z ostatních rejstříků jen vybrané části záznamů. Například právě informace o udělení koncese na prodej alkoholu zde chybí. Ministerstvo spravedlnosti má sice v plánu zveřejnit kompletní databázi ARESu, ale i ono se potýká se svým dodavatelem informačního systému, který má podle smlouvy státní data pod svou kontrolou.
Obdobný spor o data vedla s ministerstvem dopravy několik let společnost Seznam.cz. Stát delegoval sběr jízdních řádů – jde o data potřebná k provozování nejrůznějších plánovačů dopravních spojení – na soukromou firmu CHAPS, s. r. o., která následně provozovala portál IDOS.cz a konkurentům odmítala informace poskytovat. Praxi ukončila až série rozhodnutí správních soudů.
Česko se už v roce 2012 v rámci iniciativy Open Government Partnership zavázalo publikovat desítku datový sad, od obchodního a insolvenčního rejstříku až po centrální registr dotací. Pád vlády Petra Nečase v červnu 2013 ale celý projekt fakticky zastavil.
