Některé neziskové organizace nemohly od poloviny března pomáhat klientům. Vládní opatření kvůli pandemii koronaviru dolehlo na ohrožené rodiny s dětmi, činnost přerušily i stacionáře. Část poskytovatelů upozorňovala, že podle nařízení nemůžou oficiálně komunikovat ani po telefonu nebo internetu. Vývoj situace podrobně sledoval Radiožurnál. Ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová z ČSSD ale v rozhovoru trvá na tom, že resort to nezakázal.

Praha 13:15 13. května 2020 Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Když budeme vycházet z toho, že koronakrize může být i příležitostí, jsou nějaké tři hlavní body v oblasti sociálních služeb, které by bylo podle vás nutné řešit co nejdříve?
Jestli něco ukázala koronakrize, tak to, že nám dala velmi razantně najevo, co je v životě důležité a nejcennější. Všichni jsme si uvědomili, jak důležité je zdraví a funkční zdravotnictví. To je první poučení. Druhá nejsilnější věc, která z toho za mě jako ministryni práce a sociálních věcí vyšla, je, jak důležité jsou sociální služby. Jak stateční lidé, kteří pracují v sociálních službách, jsou. Rozhodli se mnozí z nich dobrovolně zabarikádovat v pobytových zařízeních, zejména v domovech pro seniory. Uvedli se do dobrovolné karantény jenom proto, aby ochránili své klienty. Aby neriskovali, že se někdo nakazí a bude mít problémy. To je to největší poučení z celé krize.

Chtěla bych, aby kromě obdivu a uznání dostali i finanční ocenění. To je jedna věc a druhá, abychom legislativně reagovali na věci, které jsme si zažili během několika pár týdnů a které je potřeba zlepšit pro případ druhé vlny. Shodou okolností jsem před Vánocemi vyslala do takzvaného meziresortu (meziresortní připomínkové řízeni – pozn. red.) novelu zákona o sociálních službách. Teď nám ji koronakrize zpomalila, nicméně začínáme obnovovat jednání.

Chtěla bych, aby vše, co bylo krizí odhaleno jako slabina, shodou okolností jsme ty změny také navrhovali, tak aby v příštích měsících bylo schváleno legislativně a uvedeno do pořádku.

Vláda minulý týden schválila na návrh vašeho resortu mimořádné odměny pro zaměstnance sociálních služeb. Schváleny ale nebyly dotace pro organizace...
Potřebujeme, abychom zařízením pomohli zafinancovat mimořádné náklady. Docházelo k neustálým mimořádným dezinfekcím. Přestože stát dodával ochranné pomůcky, tak celá řada zařízení si je kupovala na vlastní pěst. Byly tam i zvýšené náklady s brigádníky, protože jsme nařídili studentům, aby se zapojili do sociálních služeb. Aby byly peníze na to je odměnit. Pokud tam došlo k dobrovolné karanténě, tak víte, že tam byly zvýšené náklady na všechno, ubytování, jídlo a tak dále a tak dále. To bychom chtěli dofinancovat. Ten pocit, který mám z celé situace, je, že se hledají důvody, proč to nejde.

Rád bych se bavil o konkrétních příkladech. Jedním z nich jsou služby pro děti s mentálním nebo fyzickým postižením nebo s poruchami autistického spektra. Věděla jste předem, že základní speciální školy se podle metodiky ministerstva školství neotevřou společně s ostatními 25. května, ale mají zůstat zavřené až do konce školního roku?
Netušila jsem to, přečetla jsem si to v tisku, protože to spadá do resortu mého drahého kolegy Plagy (Robert Plaga, ministr školství za ANO – pozn. red.).

Zároveň jsou zavřené sociální služby, jako třeba denní centra a stacionáře. Ty nefungují od 18. března. Lidé, kteří se starají o děti s poruchami autistického spektra, upozorňují, že si nemohou odpočinout, že musí být 24 hodin denně a sedm dní v týdnu ve střehu. Ohrožuje je vyhoření, vzrůstá agrese i u dětí. U sociálních služeb se protínají jednotlivé resorty. Myslí vláda i na tyto lidi? Funguje meziresortní spolupráce, aby nevypadávala podpora lidem, kteří ji potřebují?
Pane kolego, já vám vysvětlím, jak to je, lidsky. Já velmi dobře vím, jak to mají lidé, kterým jsme zavřeli služby a musí o své nejbližší pečovat doma. Vím, jak to mají těžké. Já jsem sama měla dědečka s Alzheimerem, o kterého jsem pečovala. Teď mám babičku po těžké operaci krčku a pečují o ni moje rodiče. Je to velmi náročné. Zvlášť když člověk funguje, pracuje a snaží se tu osobu, o kterou je potřeba pečovat, ochránit před možným nakažením.

Není to tak, že bychom neviděli, co se děje v terénu a bylo nám to je jedno. Tak to rozhodně není. Nicméně několik posledních týdnů neustále balancujeme a snažíme se vyvážit dvě kritéria. Jak ochránit nejzranitelnější před nákazou a jak se vrátit do normálního života a ulehčit lidem, kteří pečují o své nejbližší. Sama dobře vím, jak je to složité, dostávám denně desítky e-mailů, zpráv přes facebook, volají mi známí, příbuzní, ať to konečně rozpustíme a vrátíme se do normálního života. Ten tlak je obrovský.

Na druhou stranu, pokud mi pan Prymula (náměstek ministra zdravotnictví Roman Prymula – pozn. red.) a jeho kolegové epidemiologové řeknou, že u sociálních služeb je největší riziko toho, že když nám přijde druhá vlna, tak je třeba, aby se nám nestalo to, čemu jsme dokázali zabránit při první vlně. My jsme vše ze dne na den razantně zavřeli a uchránili jsme většinu z těch klientů a zaměstnanců. Rozumím tomu, že se rozvolňuje normální život, ale my jsme tím plánem chtěli docílit, aby tam byl alespoň čtrnáctidenní odstup. Kdyby se nám zase nákaza rozjela, tak abychom měli čas zareagovat.

Restaurace otevřou, ale denní stacionáře ne, kritizují sociální pracovníci uvolňování krizových opatření

Číst článek

Snažím se všem vysvětlovat: „Mějte trpělivost, ještě to chvíli vydržte, protože jestli se nám nákaza dostane mezi ty nejzranitelnější, tak to bude mít fatální důsledky.“ Takhle se to snažím pečlivě vysvětlovat všem, kteří mě osloví. S většinou zřizovatelů a různých aktérů komunikuji na denní bázi, ať to je Asociace poskytovatelů sociálních služeb, odbory. Každý týden máme telekonferenci s 30 největšími organizacemi v sociálních službách. Myslím, že většina z nich to chápe.

Zároveň ale někteří poskytovatelé upozorňují na to, že je těžké vysvětlovat, ať už sociálním pracovníkům, nebo klientům, že když mohou jít do obchodů, zoologických zahrad, tak zároveň nemůžou čerpat podporu. Někteří navíc už od začátku dubna upozorňovali na to, že nerozumí tomu, proč nemohou pomáhat distančně - po telefonu, internetu. Třeba služby pro ohrožené rodiny takto můžou fungovat až od 27. dubna. Jaké riziko v tomto případě bylo?
Nebylo to zakázané. Ta dohoda přece byla, a teď vám to řeknu úplně upřímně, že se veškeré volné kapacity věnují na pomoc těm nejpotřebnějším. Zejména osamělým seniorům. Na obstarávání jejich základních životních potřeb. To mě překvapilo na vašem podcastu (podcast Vinohradská 12, přehrát si ho můžete zde, pozn. red.), že jste říkal, že jsme to vůbec nezdůvodnili. Celou dobu většina z poskytovatelů říkala: „My potřebujeme ty lidi na pomoc těm nejpotřebnějším.“ A říkala to hlavně platforma deseti. Jestli se aktivizují sociálně aktivizační služby a nízkoprahová centra, tak my nebudeme mít lidi na to, abychom pomáhali osamělým seniorům a lidem bez domova.

Někteří poskytovatelé ale upozorňovali, že nedošlo k přelivu. Naopak říkali, že mají své klienty, kteří jsou v těžké životní situaci. Třeba ohrožené rodiny s dětmi neměly finance, potraviny, nevěděly, jak se v té situaci zorientovat, potřebovaly pomoc s komunikací s úřady. Sdělili mi, že jim to nedává smysl, protože se seniory a seniorkami pracovat neumí.
To by chtělo říct, s kým konkrétně jste komunikoval. Já vidím dva tábory. Velcí poskytovatelé, kteří mají různé druhy sociálních služeb, tak ti, protože to umí, věnovali pracovní síly na to nejdůležitější. To znamená osamělí senioři a lidé bez domova. A pak jsou poskytovatelé, kteří dělají primární prevenci a pomoc ohroženým rodinám. Protože nemají zkušenost s jinou službou, tak to logicky nerelokovali.

Já jsem vycházela z požadavků Platformy 10, zejména Armády spásy, Diakonie, Charity a  Asociace poskytovatelů sociálních služeb. Ti nás hned na začátku celé krize požádali, abychom udělali třeba to, že není potřeba na pečovatelskou službu uzavírat písemnou smlouvu. Nebo že budou dotace nadále fungovat bez ohledu na to, jaký druh aktivity provádějí. Hodně jsme jim odlehčili, rozvázali jim ruce a řekli jsme: Pomáhejte ve spolupráci s obcemi těm nepotřebnějším.

Jsou tam různí poskytovatelé, nemůžu mluvit za všechny. Je jich přes pět a půl tisíce. Bezesporu najdete někoho, kdo na to má jiný názor nebo to dělal jinak. Je to obrovské množství organizací. Ale ti největší, kteří mají široký záběr, tak to tak chtěli a požadovali. My jsme nikomu nezakázali distančně pomáhat rodinám. I to usnesení vlády je takhle napsáno, že v krizových situacích se musí samozřejmě logicky reagovat a pomáhat lidem. Pro oběti domácího násilí, tak jak jsem to četla na iROZHLASu, že jsme vše zavřeli a zakázali. To přece není pravda, je to úplně naopak...

Nevím, že bychom publikovali, že jsou úplně zavřené služby pro oběti domácího násilí. Naopak jsem upozorňoval, že nadále funguje institut vykazování, že fungují intervenční centra (např. ZDE, ZDE, ZDE a ZDE)...
Přesně tak, v médiích se objevují nepravdy. Nikomu jsme nezakázali komunikaci s klientem. Nikomu jsme nezakázali intervenci v krizových situacích. Nebo jsem se dočetla, že jsme nevydávali metodické pokyny, že jsme nekomunikovali. Když si člověk najde web MPSV a rozklikne si sociální služby, tak tam je výčet desítek věcí, které jsme udělali a jak jsme reagovali. Tuším, že jsme dali celkově devět metodických pokynů. Nejen že jsme je všem poskytovatelům posílali, ale pak jsme je vyvěsili i na web. Snaha byla maximální a dobře jsme reagovali.

Když jsem se obrátil na kraje, které komunikují se sociálními službami, tak například tisková mluvčí Jihomoravského kraje Monika Brindzáková uvedla, že se dotazovali ministerstva. A bylo sděleno, že ty služby nemají poskytovat ani bezkontaktní pomoc. Organizace si to tak také vykládaly.
Já jsem o tom komunikovala s panem náměstkem Šlapalem (Marek Šlapal – náměstek hejtmana Jihomoravského kraje a člen ČSSD), který to má na starosti a ten mi řekl, že to je nějaký komunikační zkrat. Dokážete si představit, že bychom někomu v době krize zakázali komunikovat telefonicky? To je přece blbost. Asi se stala nějaká chyba vlivem lidského faktoru, ale proč bychom to měli chtít?

Není tedy zádrhel v nedostatečné komunikaci s jednotlivými poskytovateli, protože oni taky upozorňovali...
Pane kolego, můžeme se v tom hrabat. Já si myslím, že komunikace byla dostatečná. Jestli měl někdo pocit, že jsme sociálním službám zakázali komunikovat s jejich klienty, kteří jsou v ohrožení, tak to jde proti záměru poslání sociálních služeb. Možná tam je asi nějaký lidský faktor, možná nějaká horlivost. Ale v tuhle chvíli nemůžu ručit za stovky tisíc pracovníků v sociálních službách. Jestli se najde někdo, kdo měl pocit, že jsme mu to zakázali, možná se měl zeptat ještě jednou. Jsou tam stovky tisíc lidí, kteří v té oblasti pracují, a vždy se může někdo najít, kdo si něco vykládá jinak.

Chtěl bych připomenout starší kauzu, která se týká ostravského domova pro seniory Slunečnice. S tou přišel server Seznam Zprávy. Tyto domovy byly teď zavřené, aby byly ochráněné před pandemií koronaviru. Stresová situace ale může vést k šikaně, nebo dokonce násilí. Iniciovala jste nějaké kontroly?
V době, kdy jsou ty domovy pro seniory zabarikádované, aby nikdo nemohl ven a dovnitř kvůli nákaze, by to nebylo moc inteligentní tam posílat kontroly. To by šlo proti…

Ohroženým rodinám a dětem nemůžou sociální služby pomáhat. Podle Maláčové nejde o život

Číst článek

Rozumím, ale třeba do budoucna...
Vy jste se zeptal, jestli teď, během té krize. To by šlo proti smyslu karantény. Inspekci sociálních služeb jsme pozastavili s výjimkou toho, kdybychom dostali podnět na krizovou situaci.

Co se týká domova Slunečnice, tam jsem dostala podnět jedné ze zaměstnankyň, je to dva tři týdny zpátky, že nemají dostatečné ochranné pomůcky. Okamžitě jsem zavolala panu řediteli, dostala jsem nejasnou odpověď, takže jsem mu během několika málo hodin po tom telefonátu napsala dopis a chtěla jsem od něj vědět, že skutečně všichni zaměstnanci jsou poučeni, jak mají postupovat a všichni mají dostatečné ochranné pomůcky. Pan ředitel mě písemně do dalšího dne ujistil, že skutečně komunikují se svými zaměstnanci, všichni mají ochranné pomůcky a všechna nedorozumění byla vyřešena. Takhle jsem se snažila reagovat v několika dalších zařízeních. Násilí nebo stresové situace v těch domovech nebyly a ty incidenty, které nám byly hlášeny, a na všechny jsme reagovali, tak byly zejména ohledně ochranných pomůcek.

Na webu MPSV jsme na konci března zřídili formulář pro všechny poskytovatele, kteří nemají pomůcky. V prvních dnech na webu resortu byly desítky žádostí o ochranné pomůcky denně. Desítky. My jsme je vždy poslali dotyčnému krajskému radnímu, protože kraje měly povinnost zásobovat sociální služby, takže jsme to posílali té příslušné zodpovědné osobě za zásobování.

Když byl nějaký problém a nebyla situace okamžitě napravena, tak jsem obvolávala jednotlivé hejtmany a chtěla jsem vysvětlení, proč nemá dotyčné zařízení pomůcky. Během několika málo dnů toto jednoduché opatření zafungovalo a za deset dní jsme byli na dvou, třech podnětech denně a pak to kompletně utichlo. Díky této osobní intervenci, sice to bylo časově a organizačně velmi náročné, ale pak to zafungovalo a na nikoho se nezapomnělo. (Platforma 10 nicméně 3. dubna v otevřeném dopise uvedla, že „koronavirová krize je ze strany MPSV řešena nesystematicky, chybí finance a vázne distribuce ochranných prostředků“, pozn. red.)

Pokud se bavíme o době nouzového stavu, měl jsem na mysli třeba i bezkontaktní formu inspekce. Hodláte se zaměřit na domovy pro seniory, jestli během pandemie běželo vše správně?
To běží v klasickém režimu. Máme zákon o inspekcích sociálních služeb. Máme speciální orgán. Ještě jsem ho v lednu personálně posílila. V únoru byla na vládě systematizace. Využili jsme čas na nabírání lidí, protože jsme dostali dodatečné pozice. Jakmile se stav nouze rozvolní a najdeme způsob, jak bezpečně intervenovat v zařízeních, tak se inspekce normálně rozjedou. Po tom listopadovém a prosincovém skandálu ve Slunečnici je na to i velká vůle. V novele zákona o sociálních službách máme mnohem silnější nástroje, jak podobné incidenty nebo excesy řešit. Přicházíme tam s návrhem nucené správy pro zařízení, kde se tyhle věci objevily a kde je neřešili dostatečně razantně.

Celý problém také spočívá v odměňování zaměstnanců v sociálních službách. Proto přicházíme s podobným systémem, který existuje ve školství, aby se situace finančně stabilizovala. Aby zařízení mohla lépe plánovat. Aby klienti věděli, na co mají nárok. Aby lidé, kteří potřebují své blízké umístit do zařízení, měli odpovídající kapacitu. Aby kvůli nedostatku finančních prostředků nedocházelo k nějakým výkyvům péče.

Izolace, stres a alkohol. Případů domácího násilí bude kvůli koronaviru více, obávají se organizace

Číst článek

Pevně doufám, že novela půjde do června do sněmovny, a co se týká komunikace, tak to výborně funguje ať už přes sociální média, nebo přes naše zaměstnance v odboru sociálních služeb.

Spolek Jednota pro deinstitucionalizaci vám zaslal otevřený dopis s tím, že podle nich novela nereaguje adekvátně na opouštění systému velkých služeb a zařízení, jako jsou právě domovy pro seniory. Zároveň se můžeme bavit o současné krizi. Vidíme, že když se to rozšíří ve větším zařízení, tak dochází k tragédii. Jak reagujete na snahu posunovat sociální služby blíž klientům?
Tato iniciativa má moje plné sympatie. Já jsem bytostně přesvědčena, že maximální deinstitucionalizace je nejhumánnější a nejdůstojnější. Sama bych také chtěla, aby sociální služby šly tímto směrem. Koneckonců je tak i napsaná strategie přípravy na stárnutí společnosti, takže to je dlouhodobý trend. Když se podíváme na čísla, co nás demograficky čeká, tak nebudeme schopni postavit takové množství kapacit, abychom uspokojili veškerou poptávku. To znamená, že budeme muset nastavit systém takovým způsobem, aby každý, kdo toho bude schopný, zůstal co nejdéle ve svém domácím prostředí a několikrát denně za ním přišla pečovatelská služba.

Ale ačkoli s tou iniciativou naprosto souzním a kdybych měla kouzelnou hůlku, tak by to takhle přesně vypadalo, je potřeba si upřímně říct, že to je finanční otázka. Velká zařízení se staví z toho důvodu, aby to bylo celé ufinancovatelné. Kdybychom měli kompletně deinstitucionalizovat, tak víme, že by to stálo stovky miliard, možná jednotky bilionů.

Shodneme se asi na tom, že to je obrovská zátěž. Usilujeme o to, pro lidi, kteří potřebují péči, do budoucna byl vytvořen takový systém, aby mohli co nejdéle zůstat v domácím prostředí. Chceme nejvíce, pokud to je možné, zařízení polidštit. Budeme balancovat mezi tímto požadavkem a finančními kritérii. Protože to je nesmírně drahé. Chtěla bych vidět, kde v Evropě se plně jede na deinstitucionalizaci. Není to nikde, protože to není ufinancovatelné.

Pusťte nás za klienty, potřebují nás, žádají zástupci sociálních služeb. Stát je odstavil na vedlejší kolej

Číst článek

Takže částečný posun směrem třeba k terénním a ambulantním službám předpokládáte?
Právě jsem vám to řekla. Myslím si, že terénní nebo ambulantní služby budou muset být, ať chceme, nebo nechceme. Teď máme pětinu lidí na celkové populaci starší 65 let. V roce 2030 to bude čtvrtina. A v roce 2050 to bude třetina. Teď to jsou dva miliony lidí starší 65 let. V roce 2050 bude každý desátý starší 85 let. Možná tam bude ještě nějaký posun v délce dožití, ale lidé starší 85 let potřebují maximální péči. Jsou to trojky, čtyřky co se týká příspěvku na péči (těžká a úplná závislost – pozn. red.).

Teď máme kapacitu v domovech pro seniory 60 až 70 tisíc, když do toho počítáme i soukromé a ty, co jsou mimo síť. Budeme ji potřebovat navýšit minimálně o polovinu v příštích 15 až 20 letech. A když vám řeknu, že tahle kapacita se tu budovala posledních 50 let, tak to je obrovský nápor. Čistě matematicky bude nutné posilovat terénní a ambulantní služby, protože se to jinak nezvládne. Zároveň to je fakt to nejhumánnější a nejdůstojnější.

Zároveň s tím vzrostou náklady na zdravotnictví. Je vůbec možnost to ufinancovat, když se bavíme o výhledu dalších 30 let?
Co by byla alternativa, pane redaktore?

To se ptám já vás.
Vy jste kladl takhle tu otázku. Já si nedokážu představit, co by byla alternativa? Že necháme ty lidi svému osudu, nebo… Budeme muset nastavit uspořádání tohoto státu, co se týká veřejných služeb a daňových otázek tak, aby to ufinancovat šlo. Budeme to muset udělat. Proto jsem taky přišla s důchodovou reformou.

Věříte, že se to podaří? Neříkám tím, že by ti lidé byli ponecháni svému osudu. Ale aby se stát nezadlužil příliš a nebyl příliš velký deficit. Pokud hovoříme o výhledu 30 let, jste optimistická?
To je věštění z křišťálové koule. Stárnutí populace bude obrovská výzva a bude to drahé. Ale úplně stejně drahá obrovská výzva bude digitalizace. Resort práce a sociálních věcí má dvě obrovské změny, které nám kompletně přepíšou dosavadní způsob života. Pak tu máme změnu klimatu, třetí obrovský faktor, který nám převálcuje dosavadní způsob života. A evidentně do toho nečekaně přišla tahle pandemie.

Úkol pro politickou elitu bude, ať už bude politicky aktivní kdokoli, uzpůsobit náš způsob života těmhle čtyřem obrovským změnám. Nedokážu si představit, že pokud bude takhle vysoký poměr seniorů na celkovém obyvatelstvu, bavíme se o 30 procentech voličů, že by nějaká politická strana řekla, že ten systém neuzpůsobíme. Jak mám zkušenost po roce a půl v politice, tak taková strana by byla sebevrahem. Demokratický systém nám tak dal automaticky jasné zadání, kudy se ubírat.

Jaroslav Hroch Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít