Pod povrchem karantény: psychické problémy, násilí, sebevraždy. Co už teď prozrazují data?

Zatímco počítáme přímé oběti nemoci covid-19, za dveřmi bytů jsou „skleníkové“ podmínky pro rozvoj neřešených každodenních problémů. V delším horizontu se navíc přidá nezaměstnanost, tedy silný rizikový faktor sebevražd. Skutečný počet obětí nemoci tak může mnohonásobně překonat ty s diagnostikovaným koronavirem.

Na konci roku 2002 zasáhla jihovýchodní Asii epidemie koronaviru SARS. V listopadu se nemoc rozšířila do Hongkongu, kde jí během několika měsíců podlehly tři stovky lidí.

To však nejsou jediné oběti nemoci. Ještě během epidemie v zemi stoupl počet sebevražd, hlavně nejstarší generace. Trvalo pět let, než se čísla snížila na hodnoty před epidemií. „Nadbytečných“ úmrtí vlastní rukou bylo v porovnání s roky před epidemií několik stovek. Jinými slovy: sebevraždy si vyžádaly srovnatelné množství obětí jako fyzické projevy nemoci.

Psychické a sociální dopady epidemie SARS, vylíčené studií hongkongských vědců z roku 2010, naznačují, co může následovat po pandemii příbuzné nemoci covid-19.

„Sociální izolace, duševní stres a úzkost v době epidemie SARS ve skupině starších dospělých vedl k výjimečně vysoké míře sebevražd,“ uvedli tehdy výzkumníci. „Míra sebevražednosti u osob nad 65 let v roce 2003 meziročně vyrostla o 31,7 procenta.“

Stejný trend – jen méně výrazný – ukazují data Světové zdravotnické organizace (WHO) i u dalších věkových skupin.

Současná pandemie si vyžádala na konci března prominentní oběť v sousedním Německu: sebevraždu spáchal ministr financí Hesenska Thomas Schäfer. Podle premiéra této spolkové země se nedokázal vyrovnat s očekáváním veřejnosti ohledně řešení nákazy, zejména finanční pomoci.

Psychické nemoci: třetina má potíže, léčí se desetina

Zvýšená sebevražednost je sice nejviditelnější, ale zároveň jen jeden z mnoha nešťastných důsledků rozšíření koronaviru a následného nouzového stavu. Za zavřenými dveřmi bytů kvasí řada dalších, „měkkých“ problémů: alkoholismus, domácí násilí nebo závažné psychické obtíže. Data o jejich rozsahu budou dostupná až zpětně, nicméně z některých projevů je lze odhadnout už nyní.

„S vážnými psychickými problémy od úzkostných poruch až po těžké psychózy se léčí asi deset procent Čechů,“ upozorňuje Martin Anders, přednosta psychiatrické kliniky Všeobecné fakultní nemocnice a 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze.

„Skutečný rozsah těchto problémů ale odhadujeme na třicet procent populace, větší část tedy není terapeuticky ošetřena,“ pokračuje pro iROZHLAS.cz. „Je otázkou, zda nedojde k rozvoji příznaků právě u těch skrytě nemocných, na které může tato extrémní situace zapůsobit. Odhady si lze vytvářet na základě toho, co se dělo v Číně, ale skutečnost může být zcela jiná.“

První pozorování dopadu nákazy a karantény v Číně naznačují, že spektrum psychických problémů, na které má situace vliv, je rozsáhlé.

„Psychiatrické nálezy variují od depresí, úzkostí, panických atak, somatických symptomů a posttraumatické stresové poruchy po delirium, psychózy i zvýšenou sebevražednost,“ píšou výzkumníci.

Výzkum čínské populace z konce ledna – tedy ještě v první fázi epidemie – naznačuje také míru psychické zátěže. U 54 procent respondentů napříč Čínou vědci zaznamenali středně těžký až těžký psychologický dopad; u 29 procent vážné úzkostné příznaky, u 17 procent vážné symptomy deprese. Vyšší zátěž zaznamenali u žen, studentů a těch, kteří v dotazníku zmínili své špatné zdraví. Naopak méně zasažení byli ti lépe informovaní o šíření nemoci, možnostech léčení, a hlavně způsobech ochrany před nákazou.

Poslední výzkum upozorňuje, že kriticky ohroženou skupinou jsou zdravotníci „v první linii“. U nich je i kvůli vyššímu riziku nakažení podstatně vyšší míra úzkosti a dalších psychických obtíží. Většina přitom nemá pro zvládání podobných situací patřičný psychologický výcvik.

V současnosti nicméně podle Anderse psychiatři zvýšený nápor klientů nezažívají.

„Čekám mohutný nápor v okamžiku, kdy začne polevovat první fáze epidemie,“ odhaduje. „Teď jsme ještě v šoku a většina klientů to zvládá, je takzvaně mobilizovaná. Ale jakmile povolí ten vnější tlak, řada z nich bude potřebovat naši péči.“

Řada psychicky nemocných nyní paradoxně zažívá úlevu – místo takzvané úzkosti bez příčiny, se kterou se léčili dosud, nyní nacházejí relevantní důvod. Kromě toho nyní nepůsobí některé stresové faktory: klidné ulice, prázdné dopravní prostředky, méně pracovního stresu nebo menší sociální tlak mohou úzkostným pacientům ulehčit.

Psychiatr nicméně upozorňuje, že kromě nepřímých vlivů může koronavirus na psychiku působit také zcela přímočaře.

„Klasická představa je, že na psychických reakcích se nejvíc projeví působení stresu včetně obav z nakažení, efektů karantény jako sociální izolace, narušení rytmu, nedostatku fyzické aktivity nebo světla. Méně známo už je, že koronavirus má vliv na psychiku nakažených i prostřednictvím takzvaných působků přítomného zánětlivého stavu neboli cytokinů, které pak přímo ovlivňují naše neuronální systémy modulující náladu.“

Ačkoli psychiatři neregistrují nově příchozí, což může být dáno i současnou situací a ochotou lidí zůstávat doma, nárůst zaznamenala třeba linka první psychické pomoci – 116 123. Ta je zadarmo, anonymní a nonstop. Podle vedoucí linky Lucie Hermánkové se oproti situaci před nouzovým stavem nyní dovolá třikrát více lidí. Část zájemců se navíc kvůli vytíženosti linky nedovolá.

„Psychologické dopady současné situace už jsou, ale hlavně budou velmi výrazné. Témata hovorů se posouvají směrem ke stále náročnějším, zvyšuje se napětí a intenzita emočních reakcí, roste úzkost. Čím déle to potrvá, tím bude takových lidí a situací přibývat,“ popisuje pro Radiožurnál.

Potvrzuje to i ministerstvo zdravotnictví. Data o diagnózách sice nejsou k dispozici, podle informací resortu od psychologů, z linek důvěry nebo linky 155 narůstá například případů úzkosti. Ministerstvo spustilo vlastní linku psychologické pomoci na čísle 1212 a předvolbě 5. Na ni se během osmi dní dovolalo sedm stovek lidí.

Násilí přibývá za katastrof nebo fotbalového šampionátu

U domácího násilí, s nímž se v Česku v průběhu života setká 40 procent žen, se střetávají dva trendy. Na jedné straně se zatím nezdá, že by přibývalo oznámení na policii, vykázaných agresorů nebo telefonátů na linky pomáhajících organizací.

„Máme všeobecný úbytek oznámení, až na roušky,“ popisuje mluvčí brněnské městské policie Jakub Ghanem. „Domácí násilí teď nemusíme řešit prakticky vůbec. Za poslední dobu strážníci vyjížděli ke dvěma lidem, kteří prohlašovali, že už nechtějí žít, což se ale nevymyká z běžných počtů.“

Obdobně se pro ČTK vyjádřili i pražští policisté. Nárůst vykázaných neevidují ani intervenční centra, která ze zákona pomáhají od roku 2007 obětem domácího násilí. Radiožurnál oslovil všechna centra v republice a odpovědi byly podobné: buď se nárůst nekoná, nebo naopak došlo k poklesu. Jedinou výjimkou je Praha, kde podle vedoucí centra Barbory Holušové řeší každý den minimálně jedno vykázání, běžně jich je mezi 12 až 15 měsíčně.

„Současnou situaci bych popsala jako nezvyklé ticho, klientů i vykázání je podezřele málo ve srovnání s minulým rokem v tomto období. Propad bych odhadovala o 80 procent,“ napsala Radiožurnálu vedoucí intervenčního centra v Kladně Petra Cinková.

Historické zkušenosti, neziskové organizace a experti ale hovoří jinak. V podobných situacích – například během přírodních katastrof – násilností přibývá.

„Můj odhad je, že domácí násilí poroste, a to výrazně,“ upozorňuje právník a kriminolog Pavel Houdek, který se domácím a sexuálním násilím dlouhodobě zabývá. „Máme data z podobných situací různě po světě, kdy se počet případů domácího násilí zvýšil. Například data z mistrovství světa ve fotbale, kdy si zpravidla muži-agresoři vylévali vztek z proher doma na manželce nebo partnerce. Současná situace do tohoto modelu zapadá.“

Očekávaný nárůst počtu případů potvrzují i předběžná data z Číny nebo některých evropských zemí.

Podle odborníků je pokles dočasný. Důvody vysvětluje psycholožka Petra Cinková z Intervenčního centra v Kladně. „Noví klienti nás kontaktují zejména v rámci krizové intervence po telefonu, kdy si přejí zůstat v anonymitě, jsou vyděšení a zmatení současnou situací. Bojí se nárůstu násilí, pokud se obrátí na policii nebo začnou situaci řešit, protože nemají kam jít, jsou bez financí.“

„Ve chvíli, kdy se lidé nacházejí v karanténě, je pro ně těžší kontaktovat služby, které mají k dispozici,“ doplňuje ji ředitelka organizace proFem Jitka Poláková. „Často se nacházejí s násilníkem v jedné domácnosti a telefonovat nebo odcházet na osobní konzultace není možné.“

U případů, které nejsou tak vážné, může hrát roli i změna priorit. Pokud například rodina v současné situaci řeší vlastní přežití, otázka domácího násilí může jít částečně stranou. Potvrzují to i zkušenosti z povodňového roku 2002.

„V době povodní všechny linky důvěry i krizové linky zaznamenaly menší počet volání a krizová centra menší počet příchozích,“ vysvětluje ředitelka Bílého kruhu bezpečí Petra Vitoušová. „Celospolečenská patálie, kterou řešíme teď, upoutává pozornost lidí takovým způsobem, že relativizuje všechny dosavadní problémy.“

Veřejný problém: došel heroin

Rizikovým faktorem je u domácího násilí – ale také třeba u sebevražd – spotřeba alkoholu.

„Až dvě třetiny případů domácího násilí v Česku jsou spojeny s alkoholem,“ řekl ČTK před třemi lety tehdejší národní protidrogový koordinátor Jindřich Vobořil. „Až 70 procent žen uvádí, že pokud se jejich manžel opíjí jednou, dvakrát i víckrát týdně, měly zkušenost s domácím násilím.“

Právě prodej alkoholu v posledních třech týdnech roste. Potvrzují to obchodní řetězce, které Radiožurnál oslovil, i průzkum agentury Nielsen. Podle něj se zvýšil prodej alkoholických nápojů o čtrnáct procent. Není ale jasné, nakolik jde skutečně o větší spotřebu, nebo jen přesun spotřeby z barů za zavřené dveře bytů.

Pandemie koronaviru existenčně ohrožuje také například lidi, kteří se živí prostitucí, nebo uživatele drog. Kvůli zavřeným hranicím v Česku chybí například heroin. To se může zdát jako dobrá zpráva. Jenže není; u části uživatelů povedou potíže s nedostatkem drogy k přechodu na jiné – často nebezpečnější – drogy.

„Hodně se obáváme toho, že přejdou na fentanil, což je syntetická droga násobně silnější než heroin,“ řekl Radiožurnálu terénní pracovník pražské neziskové organizace Sananim Aleš Herzog. „Může proto hrozit předávkování nebo další zdravotní komplikace. Další část uživatelů bude nahrazovat své drogy třeba kombinací alkoholu a různých léků typu benzodiazepinu.“

Podle Herzoga je i část drogově závislých, zejména v Praze, finančně závislých na příjmech od turistů. Propad příjmů a zvýšení ceny heroinu pak může u některých uživatelů vést k trestné činnosti. Navíc vypadnou ze systému kontroly, kdy jim je podáváno kontrolované množství drog doprovázené sociální i psychologickou podporou. „V ulicích je opravdu cítit napětí a neklid, obojí může kulminovat,“ řekla serveru Alarm ředitelka Sananimu Martina Těmínová.

Stejný problém řeší i v Brně. „Pokud nechceme čelit velkým sociálním a zdravotním problémům, je nutné uživatelům této drogy zajistit dostatek substituce, protože závislost je jako nemoc, nejde jen tak najednou vysadit,“ cituje server iDnes ředitele Asociace nestátních organizací Matěje Hollana.

Nezaměstnanost bude vyšší než za finanční krize

Nejtvrdší psychické a sociální dopady nákazy koronavirem nicméně přijdou až postupně: v delším horizontu zemi čeká ekonomická recese a růst nezaměstnanosti. Jejich dopad naznačuje míra sebevražednosti v Česku po roce 2008, kdy planetu zasáhla hluboká finanční krize.

Počet sebevražd v zemi od 70. let plynule klesá. Příčin je celá řada a izolovat jeden vliv není snadné. Období ekonomické krize je nicméně v časové řadě patrné na první pohled.

Roli ekonomického strádání na sebevražednost odhaluje řada vědeckých dokumentů. Společná britsko-hongkongská studie například tvrdí, že jen v roce 2009 došlo v padesátce sledovaných zemí k pěti tisícům sebevražd, které se dají přičíst ekonomickému propadu.

Oproti přímému vlivu epidemie se tentokrát nárůst sebevražednosti dotkl také mladší generace.

„V Evropě čísla vyrostla nejvíc u mužů ve věku 15 až 24 let, sebevražednost se zvýšila o 11,7 procenta,“ upozorňují vědci. „V severo- a jihoamerických státech nejvíc sebevražd přibylo rovněž u mužů ve věku 45 až 64 let, počet sebevražd vyrostl o 5,2 procenta.“

„Nárůst u mužů zřejmě úzce souvisí se zvýšením nezaměstnanosti. Platí to zvlášť tam, kde byla před krizí nezaměstnanost nízká,“ píšou.

Evropských žen se naopak nárůst sebevražednosti v roce 2009 podle studie nedotkl vůbec, v obou Amerikách byl jen velmi nízký.

Závěry vědců potvrzují i česká data: skupina, které se nárůst dotkl nejsilněji, jsou muži v produktivním věku 45 až 64 let.

Vědci zároveň upozorňují, že nárůst sebevražednosti hůře zasáhl ty země, které škrtaly v sociální oblasti. Podle výzkumu Českého rozhlasu Rozděleni svobodou z minulého podzimu je v Česku přibližně 300 tisíc lidí, kteří v důsledku nouzového stavu nemohou pracovat, a zároveň mají finanční rezervy na méně než měsíc.

Současná krize ovšem může planetu zasáhnout tvrději než ta z roku 2008, jak naznačují data o nezaměstnanosti ze Spojených států.

„V uplynulých dvou týdnech se o podporu v nezaměstnanosti nově přihlásilo bezmála deset milionů Američanů,“ píše Lukáš Kovanda, hlavní ekonom společnosti Czech Fund. „Během světové finanční krize a americké recese let 2007 až 2009 trval srovnatelný nárůst šest a půl měsíce.“

Spojeným státům podle něj hrozí nezaměstnanost kolem dvaceti procent, zhruba dvojnásobek než při tehdejší finanční krizi.

V Česku je nástup mírnější: podle odhadů má březnová nezaměstnanost dosáhnout kolem 3,8 procenta (oficiální čísla budou zveřejněna ve středu 8. dubna). Náraz krize má podle Kovandy přijít během dubna.

„Míra nezaměstnanosti stoupne k úrovni šesti až sedmi procent, v dalších měsících roku se pak přiblíží k desetiprocentní hranici, v horším případě ji překoná,“ upozorňuje. „Nezaměstnanost tak bude vyšší než v nejhorší etapě světové finanční krize před deseti lety.“

Jan Boček a Jaroslav Hroch

Související témata: Datová žurnalistika, sebevražda, psychické poruchy, domácí násilí, koronavirus, koronavirus USA