Žena čekala pět měsíců na příspěvek v hmotné nouzi. Mezitím jí sociální pracovníci odebrali roční dítě
Když se dvacetiletá samoživitelka Michaela snažila ukrást dvě přesnídávky pro roční dítě, chytili ji, dostala pokutu a její dluh zase vzrostl. Přitom to je naprostá drobnost v porovnání s tím, do jaké svízelné životní situace se dostala. Před několika týdny zůstala sama. Ročního syna jí odebrala sociálka, protože mu nedokázala obstarat ani jídlo. Přitom v té době už jí pomáhala charita a sousedky v Azylovém domě.
Do druhého patra Azylového domu v Domažlicích vedou schody kolem sušáků prádla, z kuchyňky jsou cítit vařené brambory, přes zeď se ozývají hlasy, které dlouhá chodba rozbíjí do nezřetelného hluku.
Po opakovaném zaťukání se ve dveřích objeví rozespalá světlovláska. Vrátí se pod peřinu a nedůvěřivě pozoruje návštěvu. V malém pokoji stojí stůl, umyvadlo, vařič a pod oknem prázdná dětská postýlka.
Bonus pro život? ‚Nevidím důvod, proč by člověk, který neživoří, nemohl požádat o příspěvek na bydlení‘
Číst článek
„Buď jsem dostala potravinovou pomoc, nebo mi tady ženské daly něco z toho, co si koupily,“ vypráví Michaela zastřeným hlasem. „Jednou jsem šla sebrat dva hamánky do marketu, aby měl malý vůbec co jíst. To se mi nepodařilo a policisté se mi jen vysmáli. Říkali, že mám špatného otce dítěte, já jsem mlčela, protože mají pravdu.“
Otec dítěte je sice z Domažlic, ale pár měsíců po narození syna zmizel, peníze neposílá a ani jeho rodiče se k vnukovi nebo Michaele neznají. Ta po porodu sháněla různé brigády, pracovala na mnoha místech a to také přiznala na Úřadu práce, když žádala o příspěvek v hmotné nouzi.
Pravdomluvnost se jí nevyplatila, protože v tu chvíli musela doložit příjem od všech zaměstnavatelů. S tím už jí pomáhali sociální pracovníci v Azylovém domě, kam se v srpnu se synem uchýlila. Vedoucí Jiří Svoboda to potvrzuje. „Trvalo pět měsíců, než Michaela dostala první peníze od Úřadu práce. Dávka jí přišla teď v prosinci.“
Dítě v pěstounské péči
Po celou dobu byla Michaela bez jediné koruny, narůstal jí dluh za nájem v Azylovém domě a hlavně sociální odbor zjistil, v jaké situaci se nachází. Úředníci proto zahájili řízení a soud předběžným opatřením dítě odebral a svěřil do pěstounské péče. Michaela neviděla syna od listopadu.
1:16
Řada matek po zvýšení rodičovského příspěvku přestala chodit do práce, říká výzkum institutu CERGE
Číst článek
„Chtěla jsem jet do Prahy, třeba na černo. Ale stejně nemám nic v ruce a viděli by, že ho nemám, jak uživit,“ říká.
Podmínkou toho, aby Michaela dostala syna zpátky, je, že bude mít práci a příjem. Pak jí může soud dítě svěřit do péče. „Když dostanu malého, tak už se zvednu, bude mi chodit mateřská a půjde to,“ doufá.
‚Není připravená na život‘
Mladá žena si proto sehnala brigádu v obchodě, dvakrát ale zaspala, a tak jí zavolali, že už chodit nemusí.
Jenže všechno je mnohem komplikovanější. Ještě v listopadu Michaela kojila a uvěřila tomu, že kojící žena neotěhotní. Jenže otěhotněla a to se šestnáctiletým mladíkem. Tohle všechno ví sociální pracovnice z Azylového domu Zlatica Hloušková, která má Michaelu na starost.
„Je to zoufalství, je to špatně. Klientka není naivní, jenže vyrostla v dětském domově a nemá vůbec žádné zkušenosti, žádné pracovní návyky. Chybí jí rodičovský vzor, to, co my se doma učíme, city, klientka v podstatě vůbec není připravená na život,“ vysvětluje Hloušková.
Jaká je budoucnost dvacetileté ženy a její šance získat zpátky syna, nedokáže vedoucí Azylového domu Jiří Svoboda předpovědět. Ze svých zkušeností ale ví, že v podobných případech se ideální společné řešení pro dítě a pro matku hledá jen stěží.
„Teď se situace změnila v tom smyslu, že se klientka seznámila s novým partnerem a odchází s ním do jeho bytu na vesnici na Domažlicku. Možná, že ten příběh bude mít šťastný konec. Měli jsme tu i mnohem horší případy,“ podotýká Svoboda.
