Kolář: Moskva decimovala českou ambasádu, musíme jednat stejně. V NATO bych požádal o aktivaci článku 5
„Pokud se Rusko rozhodlo takto decimovat naši zahraniční službu, měli bychom udělat to samé,“ říká k rozhodnutí Moskvy vypovědět 20 pracovníků české ambasády bývalý velvyslanec v Rusku a USA Petr Kolář. V rozhovoru pro iROZHLAS.cz se mimo jiné vyslovuje také pro to, aby v reakci na zjištění o angažmá ruských tajných služeb ve výbuchu muničních skladů ve Vrběticích Česko požádalo spojence NATO o aktivaci článku 5 Washingtonské smlouvy.
Už během víkendu se tak trochu očekávalo, že Moskva zareaguje na vyhoštění 18 ruských diplomatů recipročně. Zašla ale ještě dál, a nechala vyhostit dokonce 20 pracovníků české ambasády, která je co počtu zaměstnanců násobně menší. Co tím Rusko vzkazuje?
Vzkazuje nám, že jsme si dovolili moc, že jsou mocnější a že nám to pořádně osladí. Tímto krokem totiž naprosto jednoznačně a efektivně paralyzují činnost české diplomacie v Rusku. Česko tam snad ani tolik diplomatů nemá, museli proto nejspíš sáhnout i do řad administrativně-technických pracovníků a pro nás by z toho mělo plynout jediné: pokud se Rusko rozhodlo takto decimovat naši zahraniční službu, měli bychom udělat to samé. Nevidím důvod, proč bychom měli zůstat pozadu.
‚Vyhoštění diplomatů je nepřátelský akt.‘ Kreml se závěry českého vyšetřování o Vrběticích nesouhlasí
Číst článek
Jak by tedy česká strana měla zareagovat?
Prakticky to znamená vypovědět takový počet ruských diplomatů, aby na jejich ambasádě zůstalo jenom tolik lidí, kolik teď máme v Moskvě. Tím pádem bychom se dostali na úroveň velvyslanec, řidič, sekretářka a možná pár dalších. Pakliže se situace uklidní, můžeme se s Rusy začít časem bavit o tom, jak diplomatické vztahy postupně narovnávat, ale opravdu proporčně, a ne disproporčně, jako je to teď.
Mimochodem, když v roce 1971 Spojené království vypovědělo 105 sovětských „diplomatů“, nebo spíš rozvědčíků a zpravodajců pod diplomatickým krytím, na dlouhou dobu tím poměrně efektivně paralyzovali jejich špionážní síť. Myslím, že by to velmi prospělo i nám.
Pokud by to pak Rusko chtělo hrát dál až k totálnímu uzavření diplomatických kanálů a vypovězení diplomatických styků s námi, což znamená i odvolání velvyslanců a uzavření ambasád včetně konzulární služby, která vydává víza, zařizuje občanům náhradní doklady a podobně, pak bychom mohli postupovat cestou požádání některé spojenecké země při zastupování našich zájmů v Rusku.
Stejně jako jsme to svého času udělali pro Spojené státy v Sýrii, mohli bychom i my požádat některého z našich spojenců, aby se ujal našich diplomatických zájmů a konzulární pomoci našim občanům. Zároveň připomínám, že se v Moskvě nachází také úřad velvyslance Evropské unie, kde se velvyslanci unijních zemí čas od času scházejí na koordinační porady, a tento úřad by nás jako členy EU mohl do jisté míry také zastupovat.
Nepoměr na ambasádách
Ruská federace má dlouhodobě v České republice asi dvojnásobně více diplomatů a personálu velvyslanectví, než je tomu u zastoupení Česka v Rusku. Na velvyslanectví Ruské federace v Praze působí kolem 120 zaměstnanců, z toho přes 40 diplomatů. Na českých zastoupeních v Rusku působí kolem šesti desítek zaměstnanců. (ČTK)
Aktivace článku 5
Chápu to tedy správně, že by podle vás Česko mělo vyhostit něco kolem stovky pracovníků ruského zastoupení v Praze?
Ano, přesně tak. Jednoduše postupovat tak, aby zde zůstal stejný počet lidí, jako zůstane nám na ambasádě v Moskvě po vypovězení oněch 20 lidí. Schválně neříkám diplomatů, protože si myslím, že jich tam ani tolik nemáme, opravdu to musí jít až na úroveň administrativně-technických pracovníků. Pokud by takový krok Rusko vyprovokoval k tomu, aby stáhlo své diplomaty úplně a vypovědělo zbytek našich – i když to nepředpokládám – znamenalo by to vypovězení diplomatických styků a v takovém případě můžeme požádat spojeneckou zemi, jako je třeba Slovensko, aby naše zájmy zastupovalo. Zároveň to ale můžeme chtít po našem společném zastoupení EU.
Co by takový krok v praxi znamenal pro další česko-ruské vztahy?
V praxi by to znamenalo potvrzení stavu, ve kterém se dnes nacházíme – to znamená, že jsme země napadená Ruskem. Už i někteří spojenci se nám snaží pomoci tím, že to tímto způsobem deklarují. Ze Spojených států zní, že se jedná nejen o akt státního terorismu, ale o napadení. A protože je GRU vojenská rozvědka, která je součástí armády, jde o vojenské napadení Česka. Je proto otázkou, jestli neaktivovat článek 5 Washingtonské dohody a požádat o to spojence, což bych já asi udělal.
Očekával bych tedy, že se jako Česká republika budeme snažit myslet na to, jak spolupracovat se spojenci a jak společně postupovat dál, než se zabývat tím, co to bude znamenat pro česko-ruské vztahy. Tím, co Rusko provedlo, jsou česko-ruské vztahy na bodu mrazu a není to naše vina. To je důležité připomínat – my to nechtěli. To Ruská federace udělala takové kroky, které je potřeba brát jako akt státního terorismu a přímé napadení České republiky.
Klaus označil Vrbětice za ‚vykonstruovaného strašáka‘. Situaci přirovnal k padesátým létům
Číst článek
Říkáte, že byste byl pro požádání o aktivaci článku 5 Severoatlantické smlouvy. K čemu by takový krok vedl?
Aktivace článku znamená „jeden za všechny, všichni za jednoho“. Je-li napaden jeden členský stát Severoatlantické aliance, všechny ostatní členské státy to berou tak, že jsou napadeny také. Jde tedy o ukázku toho, že s vámi spojenci solidarizují. Asi si těžko umíme představit, že by se nám to povedlo prosadit, protože máme v rámci Evropské unie i Severoatlantické aliance země, které nebudou chtít tento článek aktivovat. Můžeme jmenovat země jako Maďarsko nebo Turecko, které jsou členskými státy NATO, pak je tu i jižní křídlo. Nicméně stejně bych to zkusil.
Ale ještě před veřejným požádáním o aktivaci článku 5 bych to samozřejmě nejprve probral na diplomatické úrovni, řekněme na úrovni velvyslanců v rámci Aliance. Jakub Landovský (velvyslanec ČR při NATO – pozn. redakce) by to s kolegy měl probrat a vyhodnotit, do jaké míry můžeme počítat s podporou, a pak zvážit, jestli to vyhlásit veřejně, aby to nevypadalo jako blamáž. Samozřejmě se to musí předpřipravit, ale řekněme, že by tu přece jen mohl vzniknout tlak – pokud by země Aliance byly ochotné se za nás postavit, to už by o něčem skutečně vypovídalo.
Jak vlastně vypadá proces návratu diplomatů a dalšího personálu na ambasádu, pokud předtím dojde k jejich vyhoštění? Za jakých podmínek se diplomaté a další pracovníci mohou vracet na svá místa? Závisí to výhradně na diplomatické komunikaci obou zemí, nebo se to děje i zákulisně?
Zákulisně to neprobíhá. Než diplomat může nastoupit na ambasádu hostitelské země, musí být schválen. Proces na úrovni velvyslance má veškeré formální náležitosti, ale i na nižší úrovni platí, že než vám kohokoliv vpustí do země a dají mu diplomatické vízum, musí být nejprve odsouhlasen.
Nicméně pokud z Česka někoho vypovídáme, máme k tomu skutečný důvod. Neumím si proto představit, že bychom umožnili návrat člověku, který byl identifikován jako zpravodajec a který tady škodí. Takovou osobu naopak zadáváme do mezinárodního systému, aby si ostatní spojenecké země daly pozor a věděly o této osobě, pokud by ji tam Rusko náhodou chtělo vyslat.
Nedošlo k vypovězení všech agentů
Ukazuje vypovězení 20 pracovníků ambasády, že Česko zasáhlo ruskou stranu skutečně tvrdě, jak tvrdí vicepremiér Jan Hamáček (ČSSD)? Podle něj Česko vyhostilo všechny ty, u kterých „naše služby mohou prokázat jejich příslušnost k dvěma ruským tajným službám“.
Zasáhli jsme je asi citelně. Myslím si, že to nečekali a že to překvapení je nehrané. Proto taky přichází reakce: „Když vy nám 18, tak my vám 20 a ukážeme vám, že jsme ještě drsnější a tvrdší“. Ale upřímně řečeno, nedošlo k vypovězení všech agentů.
Agenti pro ‚mokrou‘ práci, které Putin ocenil za hrdinství. Co víme o podezřelých z výbuchu ve Vrběticích?
Číst článek
K vypovězení jsou identifikováni agenti SVR a GRU, na ambasádě ale zůstává spousta dalších takzvaných „diplomatů“, kteří jsou vysláni jako agenti civilní rozvědky FSB, a ti tady zůstávají. Proto také doufám, že tento krok, kdy nám Rusko vrací úder ještě razantnějším zásahem, přijmeme jako výzvu k tomu, abychom skutečně vypověděli všechny – tedy až na ty, které tam máme paritně k počtu našich lidí na ambasádě. Přistupme na tento ping-pong. Nahráli nám na smeč, který jim teď vrátíme tím, že jim zbude na ambasádě stejný počet lidí jako nám v Moskvě.
Má Česko ještě další diplomatické, ale i jiné páky v rámci tohoto „ping-pongu“ s Ruskem?
Moc toho není. Tím, že se Rusko odhalilo jako země podporující vojenský útok na našem území, už nemůžeme říkat, že kdyby byli hodnější, necháme je participovat v tendru na dostavbu Dukovan. To už je snad ze hry. Další zájmy ale v našem česko-ruském vztahu už skutečně nevidím.
Rusové teď budou jistě identifikovat naše ruské investory a podnikatele v Rusku, kteří tam vydělávají peníze, a budou se je snažit využít jako své spojence, případně je trestat a tím nám to ještě trochu osladit. Nevím ale, co my ještě můžeme dělat. Můžeme jen v rámci našeho evropského a aliančního společenství vyžadovat uplatnění dalších sankcí proti některým osobám v Rusku, podobně jako to teď udělali Američané.
Za pomoci jasně cílených sankcí bychom se v rámci EU mohli pokusit prosadit, aby byli zasaženi nejen oligarchové, ale třeba i jejich manželky. Aby tyto dámy na vysokých podpatcích, v kožichách a s nalakovanými nehty nedostaly vízum a nemohly jet třeba na nákupy do Paříže. Myslím, že to by některé z nich mrzelo asi nejvíc, a nemyslím to jako žert. Opravdu bychom měli těmito sankčními opatřeními cílit na konkrétní lidi.
