Prach, vysoká vlhkost a neznámé pachy. Psi záchranáři cvičili v hnědouhelném dole na Mostecku
Vyčenichat a oznámit polohu zavaleného horníka, zvyknout si na nové prostředí. I to měli za úkol psi záchranáři, tentokrát naštěstí jen při cvičení v dolu ČSA na Mostecku. Byl vybrán i kvůli tomu, že z jeho dna vedou do podzemí chodby, kde psi natrénují situace, které můžou nastat v dole hlubinném, informoval Český rozhlas Sever.
Záchranářští psi si nejdřív vyzkoušeli jízdu v závěsném vlaku, kterým se běžně chodbami k hlubinnému uhlí dopravují horníci. Úplnou tmou jeli zhruba 800 metrů a dostali se do místa asi 100 metrů pod povrchem. Odtamtud se pak vraceli úzkou chodbou podél pásového přepravníku. Museli ho navíc přes úzkou lávku přelézt.
Zkušenější, většinou starší psi, se pak do podzemí ještě jednou vrátili a ve špatně větrané chodbě hledali figuranta jako nácvik na záchranu zasypaných horníků.
Podle Miroslava Fencla, hlavního organizátora cvičení, je těžké psa unavit pohybem, ale unaví ho právě pracovní nasazení.
Pro většinu zvířat to bylo úplně nové prostředí, navíc náročné. Uhlí práší, v chodbách je horko, vysoká vlhkost, tma a hlavně spousta hluku a neznámých pachů. Už jenom pobyt v takovém prostředí je pro ně náročný. Proto méně zkušení psi, kteří teprve s výcvikem začínají, ani figuranta v chodbách nehledali. Ti zkušenější to ale úspěšně zvládli.
Podle kynologů je pro psy důležité si prostředí vyzkoušet. Dobře si ho totiž zapamatují a při případném zásahu nemají strach a jsou mnohem jistější.
Chodby hlubinného dolu jsou ale specifické kvůli odvětrávání. Proudy vzduchu jsou tam jiné než kdekoliv jinde a při vyhledávání pachové stopy musí s prouděním vzduchu umět pracovat. To se nenaučí hned na poprvé.
Cvičení v dole kvůli náročnosti probíhá zhruba jednou za dva roky. Zkušenější psi tam tedy byli už třeba i potřetí.