Plány proti dezinformacím jdou správným směrem. Jenže Češi jsou mistři strategií, upozorňuje Šlerka
Piráti v pátek představili plán pro boj s dezinformacemi. Ve dvanácti bodech si klade za cíle zefektivnit vládní boj se systematickým šířením lživých informací. Do plánu patří i požadavek, aby strategická komunikace státu byla koordinovaná. „Boj s dezinformacemi je problém a státní komunikace a vlády by se měly snažit ho řešit konsenzuálně bez ohledu na to, kdo je zrovna u moci,“ zdůrazňuje mediální analytik Josef Šlerka pro Radiožurnál.
V únoru představila podobný plán boje proti dezinformacím tehdejší ministryně pro vědu a výzkum Helena Langšádlová (TOP 09). V pátek přišli se svými návrhy Piráti. Řekl byste, že agenda se posouvá správným směrem?
Pokud jde o plánování a strategii, tak je to rozhodně posun, nebo pohyb po správné trajektorii. Vidíme, že politici akceptují složitost problému a to, že musí být řešen systematicky, že to není o zakazování, ale daleko víc o komunikaci. To jsou všechno pozitivní prvky.
Problém je, že česká politika patří mezi mistry světa ve vytváření strategií. Uvidíme, jak bude vypadat samotné realizování.
Co se z únorového plánu Heleny Langšádlové podařilo do dnešní doby realizovat? Co z plánů této vlády v tomto směru vidělo světlo světa?
Není to jenom plán Heleny Langšádlové. Vláda dala boj s dezinformacemi do svého programu. To není jenom záležitost snahy posledních měsíců. Já si opravdu myslím, že to, co se povedlo, je vznik jednotlivých rezortních pracovišť zaměřených na strategickou komunikaci. Nebo snaha ministerstva pro místní rozvoj, která vedla k odříznutí některých webů od státních peněz webů.
To jsou všechno samozřejmě pozitivní kroky. Co se trošku nepovedlo, je samozřejmě koordinace. Obecně je velký problém vládnutí v téhle zemi resortismus a přetahování se nebo špatné koordinace mezi resorty.
Na to Piráti reagují tím, že chtějí, aby něco takového bylo zakotveno na Úřadu vlády.
Odstíny nedůvěry: osm skupin lidí rozdělených konspiracemi
Číst článek
Co je podle vás v boji s dezinformacemi je nejúčinnější? Jaká opatření, jaké kroky?
Nejúčinnější je nehledat jedno řešení, protože ono tam není. Problém je vrstevnatý a týká se primárně důvěry ve stát, politiky a elity vůbec, což je věc, která je velmi komplikovaná. Myslím si, že je rozumná linie pravidelného monitoringu, transparentní metodologie a komunikace s občany.
Dezinformace a různé podobné kampaně často zneužívají reálných problémů. To znamená, že je dobré vědět, kde máme slabá místa, a něco s nimi dělat.
Samozřejmě to, co je tam znovu zdůrazňováno, je vymáhat právo. My máme často pocit, že potřebujeme nějaké nové zákony. Realita je taková, že spíš neumíme vymáhat v internetovém prostředí ty stávající.
Připomínám, že například konspirační a dezinformační web Aeronet dlouhou dobu šířil antisemitismus naprosto bez jakýchkoliv zásahů státu.
Rok Společnosti nedůvěry: projekt, který se poprvé pokusil popsat skutečný dopad dezinformací v Česku
Číst článek
Je to úkol policie, když mluvíme o státu? Kdo je tedy zosobněn?
Znovu, je to mnoho vrstev najednou. Policie přichází do situace, kdy je k tomu nějaký důvod. To znamená škoda tak zásadní, že naplňuje podstatu trestných skutků.
Daleko důležitější ale je, aby fungovaly komunikační kanály, takzvaná strategická komunikace. Můžeme to přeložit také jako aktivní komunikace s občany o tom co stát dělá a proč.
Jeden problém, který v Čechách neradi vidíme, je, že si často spojíme vládu a stát. My si myslíme, že stát je vláda. Ono tak není.
Vláda je něco, co dává podobu státu, ale stát má svoji vlastní hodnotu, důležitost i aparát, který by měl být dokonce do určité míry nezávislý na konkrétní vládě.
Boj s dezinformacemi je problém a státní komunikace a vlády by se měly snažit ho řešit konsenzuálně bez ohledu na to, kdo je zrovna u moci.
Evropská inspirace
Která evropská země by pro nás mohla být v tomhle směru vzorem? Uvádí se tuším Finsko jako země, jejíž občané jsou vysoce odolní vůči dezinformacím. Do jaké míry to souvisí se vzděláním a školským systémem?
Finsko je malinko problematické replikovat, celá mediální výchova a gramotnost je záležitost vzdělávání od poloviny 50. let minulého století. To znamená více než 70 let. Replikovat to by znamenalo věnovat se 70 let kritickému myšlení.
Lidé příliš nevěří politikům a médiím, důvěřují ale demokracii. ‚I to se může změnit,‘ varují výzkumníci
Číst článek
Já si myslím, že nikdo nemá úplně přesnou odpověď. Do značné míry můžou být inspirativní třeba pobaltské země.
Připomínám, že jsme ve zvláštní neválce s Ruskem. Pokud je o komunikaci vlády, mnoho zajímavých inspirací bychom našli třeba za předchozích vlád na Slovensku. Nezdá se to, ale v některých oblastech komunikace bylo Slovensko velmi úspěšné.
Myslím si, že zajímavé inspirace můžeme vidět ve Francii nebo v Belgii. Ve Francii se tomu problému věnují poměrně systematicky.
Inspirace rozhodně existují. A pak je tady samozřejmě velký mistr strategické vládní komunikace, a to je Velká Británie.
