Petr Pavel: Nikdo nemůže Ukrajině předepisovat, jaký má být výsledek války. Naší úlohou je Kyjev podpořit
Zvolený prezident Petr Pavel připomněl pro Radiožurnál výročí ruské invaze na Ukrajinu, v rozhovoru mluvil o tom, že přepadení Ukrajiny neočekával. Pavel také řekl, že podmínky k jednání nebo ukončení bojů si může stanovit pouze Ukrajina.
Když přemýšlíte a analyzujete válku, přemýšlíte o tom stále spíše jako generál, bývalý vojenský velitel, nebo spíše jako politik a prezident?
Nedá se to úplně oddělit, protože svoji celoživotní zkušenost nikam nezavřu. Na jakýkoliv problém se dívám prizmatem předchozí zkušenosti. Ale zároveň si připomínám, že už nejsem voják ani vojenský analytik a že se na to musím dívat z perspektivy člověka, který promlouvá k občanům nejenom této země, ale i našich sousedů a spojenců.
Do poslední chvíle jsme věřili, že k válce nedojde. Málokdo byl schopen připustit, že by se Putin vědomě rozhodl pro variantu, která je nejhorší pro jeho vlastní zemi, říká generál Petr Pavel, zvolený prezident České republiky
Musím používat argumenty i pro ně srozumitelné, nejenom vojensko-technické, ale taky vážit slova, protože to, co je možné říct jako voják nebo jako vojenský analytik, tak nemusí být úplně citlivé ve vztahu k občanům nebo ke spojencům.
Bezprostředně po svém zvolení jste zdůrazňoval, že by spojenci měli projevit více odvahy, že NATO by mělo uvažovat o dodání stíhaček nebo že limitem pomoci Ukrajině jsou pouze jaderné zbraně. Teď o pár týdnů jste naopak na mnichovské bezpečnostní situaci zaujal úvahou, že je potřeba přemýšlet nad tím, jakým způsobem má být Rusko poraženo. A dodal jste, že pro Západ by nebylo dobré, kdyby se Rusko rozpadlo. Je to už nějaký posun uvažování od generála k prezidentovi?
To jsou úvahy, které dnes zaznívají i mezi vojáky. Představa, že by výsledkem války mělo být to, že Rusko zkolabuje a propadne se do občanské války, do tahanic o vlastnictví jaderných zbraní a další teritoriální a jiné problémy, to si opravdu nikdo nepřeje.
5:08
Ať už válka dopadne jakkoli, Rusko bude vůči nám stále nepřátelské, říká náčelník generálního štábu
Číst článek
Přáli bychom si, aby Rusko prohrálo na Ukrajině, aby si uvědomilo, že tato agresivní válka nikam nevede, aby se stáhlo z ukrajinského území a aby mohla začít jednání o obnově Ukrajiny, případně o následném bezpečnostním uspořádání v Evropě. To bychom si asi přáli všichni. Ale zároveň víme, že ne vždy se vývoj ubírá podle našich přání.
Na vaše slova z Mnichova trochu podrážděně reagoval v ukrajinských médiích ministr zahraničí. Měl jste už možnost to dovysvětlit představitelům Ukrajiny?
To podstatné bylo, že nikdo nemůže Ukrajině předepisovat, jaký má být výsledek války. Je to válka mezi Ukrajinou a Ruskem, dotýká se nás, ale ne bezprostředně. Naši lidé neumírají, naše města nejsou ničena. Měli by to být Ukrajinci, kteří si vyhodnotí, v jakém okamžiku budou schopni deklarovat podmínky pro zahájení jednání. My bychom na ně neměli tlačit, aby bojovali do posledního muže, protože naši lidé to nejsou. A neměli bychom je tlačit ani k ústupkům. Naší úlohou je podporovat, aby dosáhli svého cílového stavu.
Máte z ukrajinské strany návrh termínu cesty na Ukrajinu?
Zatím nemám. Předsedovi ukrajinského parlamentu jsem řekl, že můj záměr platí, ale že vnímám, že je Ukrajina nejen ve válce, ale že v Kyjevě jsou časté zahraniční návštěvy, takže nechci dělat tlak. Na naší straně je flexibility více, proto bych dal přednost tomu, aby prvotní návrh dali oni.
Šéf Wagnerovy skupiny tvrdí, že jeho jednotky dobyly obec Berchivka u Bachmutu
Číst článek
Dnes je rok od války, informujeme o tom. Když se vrátíte myšlenkami před rok, mýlil jste se v předpovědích?
Myslím, že jsme se mýlili tak trochu všichni. Všichni jsme do poslední chvíle věřili, že k válce nedojde. Omyl spočíval v tom, že jsme se na to dívali naší optikou toho, co je dobrá varianta pro naši zemi, případně pro naše spojence. A když jsme tuto optiku převrátili na Rusko, málokdo byl schopen připustit, že by se Putin vědomě rozhodl pro variantu, která je nejhorší pro jeho vlastní zemi a lidi.
Putin byl objektivně utvrzován v tom, že ruská armáda má na to, aby v řádu dní Ukrajinu porazila. Aby dosáhla stavu, kdy bude moci sesadit vládu prezidenta Zelenského a nastolit režim vstřícný k Rusku. A to tak rychle, že se Západ nestihne vzpamatovat a jakkoliv reagovat.
Putin věřil, že armáda je perfektně vyzbrojená a připravená. A také spoléhal na to, že Západ nebude schopen se sjednotit a rychle reagovat, že v rámci různých zájmů budou mezi státy NATO názorové rozdíly, jak reagovat. A to všechno na jejich straně vedlo k jinému hodnocení situace než na té naší.
Bylo NATO dobře připraveno na ruskou invazi? Mělo dělat něco jinak nebo rychleji?
Po válce je každý generál. Stále ještě nemůžeme říct, že už je po válce, ale můžeme vytvářet dost analýz, co jsme mohli dělat lépe. I když Ukrajina není členem NATO a státy nemohly reagovat podle článku 5, jistě jsme mohli být důraznější, pokud jde o odstrašení konfliktu, i když jde o nečlenskou zemi.
54:10
Vítězství je jediná cesta k tomu, aby se agrese už nikdy neopakovala, říká bývalý velvyslanec Perebyjnis
Číst článek
Mohli jsme být možná předvídavější v tom, že i odstrašení agrese mohlo přispět to, že by byla větší přítomnost vojáků NATO na území Ukrajiny například formou cvičení. Ale to jsou argumenty ex post.
Aliance byla dost připravena, kdyby Rusko podniklo agresivní krok i paralelně proti zemím NATO, třeba Pobaltí. Tam funguje kolektivní obrana a všechny pohotovostní síly.
Ale pokud jde o Ukrajinu, tam panovala zpočátku velká obava, abychom konflikt neeskalovali, abychom se nedostali do situace, kdy země NATO budou vnímány jako součást konfliktu. Protože možnost konfliktu mezi Ruskem a NATO si nikdo nepřál.
Přání a realita
Po víkendové schůzce s francouzským prezidentem Emmanuelem Macronem jste pro Lidové noviny řekl, že jste zjistil, že Francie nemá představu, jak by konflikt na Ukrajině měl skončit, ani představu, za jakých podmínek by měla začít jednání s Ruskem. Máte pocit, že někdo v Evropské unii, Severoatlantické alianci nebo Spojených státech takové představy vůbec má?
Někde takové představy určitě jsou, ale na druhou stranu panuje nepsaný úzus, že nehovoříme o žádné jiné variantě než úplném vítězství Ukrajiny, úplném osvobození ukrajinského území a stažení ruských sil. Je to samozřejmě žádoucí stav, o tom není pochyb.
Ale na druhou stranu nejenom jako bývalý voják, ale i jako člověk, který je zvyklý uvažovat ne v kategorii přání, ale spíše reálných možností, připouštím, že bychom měli uvažovat i o tom, že se ne všechno bude vyvíjet podle těchto přání. To byla i podstata mého vystoupení v Mnichově.
5:08
Vzduch zčernal a lidi začali prchat. Nikdo nechápal, co se děje, vzpomínají v Chersonu na začátek války
Číst článek
Myslíte si tedy, že je čas, aby se například v rámci NATO nebo Evropské unie začalo na takových scénářích více pracovat?
Předpokládám, že na těchto úvahách se pracuje, minimálně v NATO. Bylo by asi velice špatné, kdyby vojenští plánovači počítali vždy jen s tou nejlepší variantou.
Myslím si, že v případě vojáků platí jedna zásada: být připraven i na tu nejhorší možnou variantu. Protože jedině v takovém případě můžete adekvátně reagovat. Nechat se zaskočit vývojem situace by bylo to nejhorší, co bychom mohli udělat.
Když vezmeme prezidenty a premiéry států Evropské unie nebo Severoatlantické aliance, tak vy v tomto směru máte jedinečnou a unikátní zkušenost. Mluvil jste se zahraničními státníky nebo s premiérem Petrem Fialou o tom, že třeba právě vy byste v tomto směru mohl být lídrem ať už zemí bukurešťské devítky, nebo Evropské unie, nebo Severoatlantické aliance a více se zapojit do přípravy politické stránky těchto scénářů?
S nikým jsem o tom nemluvil, ale předpokládá se, že díky mé předchozí expertize a službě asi k tomu tématu budu mít víc co říct. Budu se zapojovat naprosto přirozenou formou, a to nejenom v rámci přípravy agendy pro summit, o které jsem informován už teď, ale i jinak.
V období asi dvou měsíců před summitem už bude probíhat velice intenzivní příprava a koordinace s ministerstvem zahraničí a obrany a tam samozřejmě svoji zkušenost zúročím, o tom není pochyb.
Další zbraně a letectvo
Ukrajina své spojence dále žádá o zbraně, americký prezident Joe Biden v tomto týdnu přímo v Kyjevě avizoval další balík pomoci. V noci na pátek našeho času o další pomoci mluvil jeho bezpečnostní poradce. Německo a další státy na Ukrajinu posílají tanky. Vy jste agentuře Bloomberg v minulých týdnech řekl, že by Západ Ukrajině měl poskytnout všechny zbraně s výjimkou jaderných. Znamená to, že podle vás by západní státy měly Ukrajině poskytnout i stíhací letouny, jak o ně Ukrajina žádá?
To je otázka dlouhodobější, protože je určitě jednodušší – a také tím naprostá většina zemí začala – poskytnout Ukrajině zbraně, které může začít používat hned. Většinou se to týká ručních zbraní, ale také těch, co má ve výzbroji, to se týkalo především dodávek středo- a východoevropských zemí.
OBRAZEM: Rok války na Ukrajině skrze objektiv. Masakr v Buče, zničená města nebo setkání politiků
Číst článek
A protože to byla většinou technika bývalé Varšavské smlouvy, kterou Ukrajina má, mohla ji začít používat od prvního okamžiku. Ale se vším dalším už nastává potíž, nejenom s výcvikem obsluhy techniky, ale také s jejím servisem, dodávkami náhradních dílů, opravami, ale i municí, která má jiné ráže.
S letectvem je to ještě složitější. Není to jenom o výcviku pilotů, který samozřejmě trvá déle než v případě třeba řízení tanku, ale je to také o poměrně masivní pozemní podpoře.
Ta se týká nejenom řízení letového provozu, ale i doplňování letounů palivem a municí, jejich opravami a také celým pozemním personálem. A to je záležitost, která by i v případě velice zrychleného postupu trvala minimálně půl roku.
Takže pokud uvažovat o dodávkách stíhacích letounů, tak to musí být velice dobře naplánováno a výcvik musí začít v zemích aliančních spojenců, a to jak létajícího personálu, tak i toho pozemního. Potom i dodávky materiálu nezbytného pro provoz těchto letounů na Ukrajinu musí být rozfázovány.
Bojovat budou až do konce. Ukrajinci nemíní riskovat další ruskou invazi, říká reportér
Číst článek
Na Ukrajinu v současné době nevede zásobovacích tras tolik a jejich kapacita je omezená, takže i to je potřeba brát v úvahu. A myslím, že žádný takový dlouhodobý plán, který by rozfázoval druhy techniky, které Ukrajině dodáme, není, a že jí spíše dodáváme to, co urgentně potřebuje.
Ukrajina v dnešní době potřebuje ani ne tak stíhací letectvo, jako spíše tanky, obrněné transportéry a dělostřelectvo, které bude mít delší dostřel. A to nejen dělostřelectvo s klasickou municí, ale i raketové prostředky. Potřebuje, aby se mohla bránit proti ruským útokům ze vzduchu kvalitní protivzdušnou obranu.
Myslím si, že stíhací letectvo je skutečně až v té druhé úrovni urgentnosti.
Mluvil jste o raketách s delším doletem. Právě rakety s delším doletem Západ Ukrajině zatím moc nedodával, hlavně ne ty, které by byly schopné zasáhnout ruské území. Není v tomto směru Severoatlantická aliance až moc obezřetná nebo ohleduplná vůči Rusku?
Ono to není ani tak o ohleduplnosti jako spíš o tom, jak vytvořit minimum podmínek k tomu, aby byl ten konflikt vnímán jako konflikt mezi Ruskem a NATO.
Rusko to tak samozřejmě interpretuje od první chvíle. Už v prvních dnech konfliktu jsme slyšeli prohlášení ruského prezidenta Vladimira Putina a ministra zahraničí Sergeje Lavrova, že každá země, která poskytne Ukrajině jakoukoli pomoc, bude vnímána jako nepřítel Ruska.
Lekce z války: kriminální gang Kremlu, Putin obětí své propagandy a nepřipravený, ale solidární Západ
Číst článek
S tím jsme se asi srovnali všichni, některé země dříve, některé později.
Ale přece jenom něco jiného je dodávat Ukrajině zbraně, které budou použity k obraně ukrajinského území, a něco jiného je poskytnout jim zbraně, které budou použity k protiútokům na ruské území. To už je úplně jiná intenzita konfliktu a myslím, že naprostá většina zemí Aliance si je toho rozdílu dobře vědoma.
Jedna věc jsou samotné zbraně, druhá věc je logistika a výcvik vojáků a třetí věc je munice. Právě munice se Ukrajincům často nedostává. Je toto záležitost, na kterou by se Západ měl rychle zaměřit? A je vůbec reálné v dohledné době zajistit Ukrajině víc munice?
Myslím, že Západ se na to už zaměřil. Hovořil o tom nejenom generální tajemník Aliance Jens Stoltenberg, ale i řada představitelů zemí NATO a Evropské unie.
Kapacita samozřejmě je. Ale často nejsou plánovány finance na zvýšení kapacity a někdy nejsou ani lidské zdroje.
Takže v dnešní době většina zemí Aliance hledá způsoby, jak kapacitu svého obranného průmyslu zvýšit, a to nejenom s ohledem na podporu Ukrajiny, ale také na doplnění vlastních zásob a skladů.
35:04
Každý vůdce Ruska chce vstoupit do dějin. Jaderná zbraň je pojistka světového míru, tvrdí analytik
Číst článek
Protože kromě podpory Ukrajiny musíme také myslet na vlastní obranyschopnost. A řada zemí NATO ne že by úplně vyprázdnila své sklady, ale uvolnila část svých rezerv pro podporu Ukrajiny. Teď ty chybějící rezervy budou muset doplnit.
Český průmysl má takové kapacity. Otázkou je financování, ale i k tomu se už hledají mechanismy. Například v Kodani proběhla konference k financování takových projektů, na kterém se podílí Británie, Dánsko, Nizozemsko.
S využitím těchto fondů a kapacit, které různé země mají, je možné poměrně výrazně v krátké době navýšit dodávky munice na Ukrajinu.
Připravit se na krize
Náčelník generálního štábu Karel Řehka ve čtvrtek řekl, že žádný ze způsobů, jakým může skončit válka na Ukrajině, nebude pro Českou republiku a NATO znamenat větší bezpečnost. Rusko podle něj bude víc nebezpečné i nepřátelské a zároveň i méně předvídatelné. Souhlasíte s tím?
S tím se dá souhlasit. Protože Rusko bude se cítit za prvé zrazené, za druhé zatlačené do kouta. Narativ, který dnes Rusové slýchají od svých představitelů, je ten, že všichni jsou proti nim, s výjimkou možná Číny, Íránu a Severní Koreje. To rozhodně nejsou spojenectví, která by nám měla dodat klidu.
Neonacistický režim nebo ‚Hitlerova divize‘. Nepravdivé výroky, které zazněly v Putinově projevu
Číst článek
A zároveň Rusko ani na minutu neuvažuje tak, že by vina za ten konflikt padala na něj. I to, co řekl teď prezident Vladimir Putin při tom posledním projevu, tak svaluje veškerou vinu za válku na Ukrajině na Západ. A Rusové tedy rozhodně nebudou při jakémkoliv výsledku války nakloněni nějaké mírové spolupráci. Takže se dá očekávat, že problémy budou. A samozřejmě budou tím větší, čím větší bude selhání na straně Ruska.
Při úplném kolapsu ruské administrativy a armády bychom se mohli opravdu dočkat mnoha negativních jevů, které by bezpečnost v Evropě výrazně ovlivnily k horšímu.
Karel Řehka v souvislosti s tím mluvil o několika možných scénářích, co by se dělo, kdyby se válka rozšířila na území NATO. Je podle vás správné, aby se o těchto scénářích veřejně mluvilo a debatovalo?
Do určité míry ano. Protože není možné nechat veřejnost ukolébat tím, že se nic neděje, že žijeme v prostředí, které zaručí mírový vývoj a neustálý ekonomický růst. Myslím si, že není možné šířit iluze, ale zase bychom neměli veřejnost strašit.
Takže do nezbytné míry detailů je třeba informovat. Ale je taky třeba zdůraznit, jaké nástroje máme k tomu, abychom nejenom naši zemi, ale i další země ochránily proti negativním vlivům. Ale myslím, že je fér připustit, že je tady vždy nějaká míra rizika.
Jak je Česko na takovou možnost připraveno? Je třeba čas a bylo by namístě začít řešit, kolik je v Česku krytů, kolik lidí by se do nich vešlo?
Je určitě důležité připravovat veřejnost na možné krize, a to v celém rozsahu.
‚Vypadá strašně, nemá zuby, zestárl, ale žije.‘ Skončil v ruském zajetí, žena ho nemohla najít téměř rok
Číst článek
Když uvážíme, že jsme si teď prošli několika krizemi, v minulosti jsme měli opakovaně povodně, zažili jsme velký požár, i když na relativně omezeném území. Ale všechny tyhle krize nám ukazují, jak málo jsme na ně připraveni. Z každé by mělo vzejít jednoznačné poučení, na jehož konci bude náprava těch největších nedostatků a které nás dovede k lepší připravenosti na krize budoucí.
Když vnímáme ozbrojený konflikt jako vrchol pyramidy krizí, tak bychom měli být připraveni i na tuto variantu.
To neznamená, že bychom měli podnikat masová branná cvičení každý rok. Ale měli bychom prověřovat systém a částečně připravovat i veřejnost na to, že krizová situace může nastat a jak se v ní chovat.
Není to o žádné militarizaci společnosti ani o jejím strašení. Ale říkat, co dělat v době krize, až když ta krize nastane, může vyústit v chaos a nepřiměřené ztráty. Proto si myslím, že je důležité, abychom některé základní věci veřejnosti nejen říkali, ale abychom alespoň procedurálně byli na krize připraveni.
V Česku se dlouhá léta mluvilo o tom, že je potřeba výhledově zvýšit výdaje na obranu, dostat se na ten limit Severoatlantické aliance, to znamená dvě procenta HDP. Vy jste v minulých dnech řekl, že v důsledku války na Ukrajině se z toho dvouprocentního stropu stává spíš dvouprocentní podlaha. V jaké výši si myslíte, že by měly být výdaje na obranu v Česku?
Především by měly být takové, které nám zajistí dostatečnou obranyschopnost. Já se spíš dívám na věcnou stránku a tu jsou armáda a ministerstvo obrany schopny velice přesně vyčíslit a potom převést do finančních nároků.
Časová osa: rok ruské války na Ukrajině. Tisíce mrtvých, umučení civilisté, postup vojsk
Číst článek
Bude dobré se na to podívat v kontextu Aliance. Protože my neplánujeme obranu pouze našeho území, ale plánujeme obranu kolektivně a sdílíme to břímě.
Nadcházející summit, který proběhne v červenci ve Vilniusu, nám dá asi velice konkrétní představu, jaké ty potřeby budou a jak se potom promítnou do národního obranného plánování.
Většina zemí už uvažuje o tom, že půjdou výrazně přes rozpočet dvou procent HDP. Pobaltské země se dnes pohybují kolem tří procent. Polsko směřuje ke čtyřem procentům.
Já neříkám, že by to u nás mělo být to samé, ale opravdu bych raději začal tím, že si přesně zkalkulujeme potřeby a z nich potom vyplyne finanční náročnost.
Demokracie proti autoritářství
Když mluvíme o dopadech války na Ukrajině na Česko, musíme se samozřejmě zmínit také o velké uprchlické vlně. Podle čerstvých údajů Eurostatu je v Česku v poměru k počtu obyvatel nejvíc ukrajinských uprchlíků z Evropské unie. Cítíte, že v této souvislosti z hlediska začlenění ukrajinských uprchlíků do české společnosti by současná vláda měla dělat něco víc, něco jinak?
Je třeba říci, že naše vláda se k otázce uprchlíků postavila opravdu velice vstřícně, ale taky realisticky. A že téměř půl milionu lidí, které jsme byli schopni přijmout, tak zvládla nad očekávání dobře.
Putin je nepoučitelný. Západ si naopak uvědomil, že jediné řešení je vojenské, myslí si americký historik
Číst článek
Na druhou stranu není možné očekávat, že příznivá atmosféra bude fungovat do nekonečna. Logicky s tím, jak se prohlubují některé sociálně-ekonomické problémy, tak je potřeba věnovat mnohem větší pozornost informacím pro veřejnost, jak dál s tou situací nakládat. A musí být velice citlivě vyvažováno, do jaké míry pomáháme uprchlíkům a do jaké míry řešíme problémy vlastních lidí.
Je důležité zdůrazňovat princip solidarity, o tom není pochyb. A samozřejmě reagovat na jakýkoli projev nevraživosti, nebo dokonce fobie před uprchlíky.
Protože zdaleka ne všichni uprchlíci jsou pouze příjemci sociálního systému. Většina z nich už dnes je zapojena do tvorby zdrojů, takže naopak do toho sociálního systému přispívají. Navíc zaplňují díry na našem pracovním trhu, které by jinak zůstaly nezaplněny, což by naší ekonomice taky neprospělo.
Takže je důležité opravdu vyváženě informovat veřejnost a být spravedlivý v tom, jak uprchlíci jsou, nebo nejsou pro nás zátěží. To si myslím, že by vláda měla dělat možná o něco lépe.
Dnes je to rok, co sledujeme prostřednictvím médií něco, co jsme si před rokem a jedním dnem mnozí nedokázali představit. Co se Česko, Evropa a svět za ten rok naučily? Čím jsme se poučili z posledního roku?
Primární sdělení je, že svět už nebude nikdy takový, jako byl před válkou. Protože tato válka mění hodně.
23:02
Vleklý konflikt už podle ruské propagandy není vynucená nezbytnost, ale Putinův mazaný plán
Číst článek
Posouvá nás do trochu jiné reality, do trochu jiné úrovně konfrontace. Zcela jasně ukazuje, že nadcházející období bude obdobím soupeření mezi na jedné straně demokraciemi, ať už leží na druhé polokouli, nebo na té naší západní.
Na druhé straně jsou systémy a režimy, které jsou do různé míry autoritářské. Ať už je to režim v Číně, v Rusku, v Íránu, Severní Koreji, ale i mnoho dalších zemích.
A že toto soupeření bude mít formu vlastně multispektrální, od soupeření ekonomického, finančního, vědeckého až bohužel po vojenské. A že se nám tady opravdu rýsuje skupina států, které jsou ochotny spolupracovat v soupeření s demokraciemi, i když stojí na úplně odlišných základech.
A my se s touto realitou prostě musíme vyrovnat. Musíme brát v úvahu, že i země jako Čína, se kterou máme obchodní výměnu, která se zatím nechová vojensky agresivně vůči demokratickým zemím, má naprosto odlišné strategické cíle. Má naprosto odlišné základy, na kterých stojí, a my se toho musíme být vědomi.
Měli bychom si z toho vyvodit, že imperativ spolupráce není jenom v rámci Evropské unie nebo Severoatlantické aliance, ale že bychom měli usilovat o co nejužší spolupráci i s ostatními demokratickými režimy. A to včetně největší, nejlidnatější demokratické země světa Indie. Abychom byli schopni vytvořit dostatečnou protiváhu právě proti nedemokratickým režimům v čele s Čínou.
