‚Masturboval a vyhrožoval mi nožem.‘ Příběhy žen a mužů, kteří čelili sexuálnímu obtěžování v MHD
Přisedl si k ní neznámý muž, začal masturbovat a vyhrožoval, že má nůž. Od té doby sedává Adriana Černá v nočních autobusech vždy u řidiče. Bára Mašát Janáková pak popisuje, jak v šatech jela tramvají, když jí starší muž přejel rukou od kolene až ke stehnu. Šaty, které jí nepříjemnou situaci připomínaly, už nikdy neměla na sobě. Na sexuální obtěžování v pražské MHD upozorňuje nová kampaň, někteří lidé ji ale začali zlehčovat.
Světlana Witowská vzpomíná, jak si ji neznámý muž ještě jako studentku vyhlédl v nočním autobuse. Měla dojem, že když je noční autobus plný lidí, tak se jí nemůže nic stát, že je to bezpečné.
„Když jsem ale z autobusu vystoupila, tak šel ten muž za mnou až ke dveřím do domu, kde na mne sáhl. Utekla jsem a šla to nahlásit na policii,“ přibližuje nepříjemnou situaci.
„Už je to hodně let nazpět, ale dodnes přesně vím, jak vypadal a co měl na sobě,“ dodává s tím, že od té doby už nikdy nevyužila noční veřejnou dopravu. Když pak jezdila taxíkem, prosila řidiče, aby ji doprovodil ke dveřím domu. „Hodně dlouho jsem měla strach,“ říká.
7:18
Každá třetí žena a desátý muž zažil obtěžování v MHD. Praha v kampani radí, jak se zachovat
Číst článek
Sexuálnímu obtěžování v nočním autobuse čelila i Adriana Černá. Neznámý muž jí tehdy dokonce vyhrožoval nožem.
„Jela jsem nočním autobusem pozdě večer domů. Bylo to v okrajové části Prahy, autobus byl téměř prázdný. Seděla jsem v zadní třetině. Nastoupil muž, rozhlédl se, sedl si vedle mě a začal masturbovat,“ vzpomíná.
„Ztuhla jsem, bála jsem se. Druhou ruku měl v kapse šusťákovky a řekl, že má u sebe nůž. Nebyla jsem v tu chvíli schopná nic dělat,“ popisuje, jak ji ochromil strach. Přestože se jí nakonec podařilo utéct, sedává od té doby v nočních autobusech vždy poblíž řidiče.
Stejně jako pro Witowskou ani pro ni tohle nebyla jediná nepříjemná situace, kterou v MHD zažila. Podobnému sexuálnímu obtěžování čelila Černá podle svých slov hlavně v době, kdy byla mladší. „Tito lidé si záměrně vybírají někoho, kdo působí jako slabší a zranitelnější,“ míní.
‚Přejel mi rukou až ke stehnu‘
Někdy ženy přemýšlí, zda svým chováním sexuálního predátora nevyprovokovaly. Podle odborníků je ale potřeba mít na paměti, že za spáchaný čin není nikdy zodpovědná oběť, nýbrž pouze pachatel.
„Ačkoli oběti často zažívají pocit viny, za sexuální obtěžování je vždy odpovědný pachatel. Vyrovnat se, ať už s pocitem viny nebo zkušeností jako takovou, bývá dlouhodobý proces a u každého probíhá trochu jinak.“
Jitka Poláková (ředitelka organizace ProFem)
„Ten den jsem si na sebe vzala krásné červenobílé šaty. Jela jsem tramvají a těšila se, že půjdu s kamarádkou na tenis. Přisedl si ke mně starší pán kolem šedesáti let nebo starší. A začal mi civět na prsa. Ne že by se podíval, ale koukal se velmi dlouho. Bylo to nepříjemné, ale nevěděla jsem, jak zareagovat, nechtěla jsem dělat scény,“ vypráví Bára Mašát Janáková.
„Po několika minutách jsem ucítila, jak mi sahá na nohu. Přejel mi rukou od kolena výš až ke stehnu,“ vzpomíná.
Neznámému muži polohlasem řekla, ať to nedělá. „Jen něco zavrčel, tak jsem to řekla hlasitěji. A on vystoupil. Hrozně mě to rozhodilo,“ uzavírá s tím, že si šaty možná neměla brát. Už si je také na sebe nikdy nevzala, protože jí připomínaly, co se stalo. „Ten den mě to degradovalo na kus masa, což nejsem, žádná žena není,“ říká.
Tereza Nislerová (Piráti) vzpomíná na muže onanujícího před ní v tramvaji. „Bylo to za bílého dne, když jsem ještě studovala na vysoké škole. Ten muž seděl na sedačce u schodů, kde se vystupuje. Měl nepřítomný výraz a masturboval. Nenapadlo mě zavolat policii, teď už bych ale reagovala jinak,“ popisuje nepříjemnou situaci.
23:02
Až 70 procent obětí znásilnění zamrzne. Výzkum postupuje, soudci se musí vzdělávat, říká advokátka
Číst článek
Obtěžování v metru, autobuse, tramvaji nebo vlaku ale nečelí jen ženy. „V devatenácti letech jsem nastoupil do autobusu v Trutnově. Přišel ke mně pán, jestli se prý může na něco zeptat. Myslel jsem si, že třeba neví, kolik je hodin. Ale on mi nabídl sex,“ přibližuje Jaroslav Bílek.
„Jsem docela pohotový, takže reaguji rychle. Chápu, že ne všichni jsou takoví, takže mohou zamrznout a neví, co dělat. Děje se to každému a může se to stát i v menším městě, nejen v Praze,“ uzavírá své vyprávění. Zároveň oceňuje, že se o tom nyní ve společnosti mluví.
Chybí oznámení policii
Pražští policisté k podobným případům neevidují žádné statistiky. Jak často tak dochází k sexuálnímu obtěžování v hromadné dopravě, není jasné. Lidé často podobné případy ani nehlásí.
VÝZKUM: Ženy zažívají násilí častěji doma, muži venku. Polovinu lidí psychicky týral jejich partner
Číst článek
„Co se týká trestných činů, odhadem může jít o nižší desítky ročně. Zde je nutné podotknout, že se bavíme pouze o oznámených případech. Dá se předpokládat, že jich bude mnohem více, ale nikdo je policii neoznámí,“ zmiňuje mluvčí policistů Jan Daněk. Jen v posledních třech měsících zveřejnila policie tři pátrání po mužích, kteří onanovali v metru nebo tramvaji.
Podle ředitele odboru rovnosti žen a mužů Úřadu vlády Radana Šafaříka se každá třetí žena a každý desátý muž při cestování ve veřejné dopravě v Česku stali obětí sexuálního obtěžování. Čtvrtina žen se pak necítí při cestování bezpečně před sexuálním obtěžováním. Odkázal na výsledky výzkumu z roku 2021.
‚Nezlehčujme to‘
Witowská zároveň kritizovala zlehčování takového obtěžování v hromadné dopravě. „Muži, kterým se to asi stává v menší míře, tyto případy zlehčují. Pokud se to nestalo jim, tak je to, jako by to neexistovalo,“ podotýká.
„Než jde žena ven, tak se většinou hezky obleče a upraví proč? Aby se na ní nikdo nedíval? Nemohu se zbavit dojmu, že kampaň je motivována frustrací těch, které pohledy nepřitahují. ‚Když nečumí na mě, nebudou čumět na nikoho!‘“
Miroslav Kalousek (exministr financí z TOP 09)
„Doporučila bych všem, kteří to zpochybňují, aby se zeptali ve svém okolí – žen, manželek, partnerek, babiček, sester, tet – jestli se jim něco podobného někdy nestalo. Já jsem to dosud také nikde nevyprávěla,“ zdůrazňuje Witowská.
Také Mašát Janáková vysvětluje, proč se rozhodla o tom, co se jí stalo, promluvit. „Tehdy jsem to řekla svému partnerovi, kamarádce a několika přátelům. Nechtěla jsem o tom mluvit veřejně. Ale nyní se objevují názory, že zírání je lidské právo. Není. Podívat ano, ale zírat ne,“ upozorňuje s odkazem na nepříjemnou situaci, které sama musela čelit.
A Bílek k tomu dodává: „Ženy tomuto asi čelí více, byť jsem data neviděl. Dokud na to ale budou upozorňovat jenom ženy, tak se ta situace nezlepší, protože ženám se bohužel příliš nevěří.“ I proto se rozhodl popsat, co se mu před lety v autobuse stalo.
