Na ramíncích u zdi se třpytí slavnostní šaty a na policích kvetou pestrobarevné mýdlové květiny zabalené v celofánu. Z obchůdku vede chodba do zadní místnosti, kde se nad šicími stroji sklání tři ženy.

Přehrát

00:00 / 00:00

Lesya Kopchak ve své šicí dílně vyrábí zimní vybavení a batohy pro ukrajinské vojáky. Poslechněte si reportáž Ľubomíra Smatany

Hlavu zvedá Světlana, která pobývá v Praze druhý měsíc. Přijela z Ivano-Frankivska, tedy ze stejného města, odkud pochází Lesya, aby si odpočinula od ukrajinské reality a zároveň pomohla šít.

„Doma jsme jako dobrovolnice také šily pro armádu. S Lesyou jsme letité kamarádky, takže jsem tu tak trochu na návštěvě. Ale tento týden se už vracím domů,“ říká Světlana ukrajinsky a sklání se zpátky k pevné zelené látce.

Lesya takhle pomáhá ženám z rodného města, protože budoucnost je nejistá. „Nikdy nevíte, co se může na Ukrajině stát, třeba budou muset odejít a hledat práci jinde. Tak se tady rozhlížejí.“

Květiny z mýdla

Lesya je vystudovaná stavařka, žije v Česku přes dvacet let a po rozvodu se stará sama o tři syny. Firmu živí prodej ručně vyráběných květin z mýdla a různé dekorace.

S květinami pomáhá i dobrovolník Simon z Nového Zélandu. Chlapík s brýlemi vypadá spíš jako učitel než znalec rukodělné práce, ale prý se to dá rychle naučit.

„Jsem sice z Nového Zélandu, ale usazený v Anglii, mám tam rodinu. Sem jezdím pomáhat na tři měsíce,“ říká klidným hlasem a nožíkem trpělivě začišťuje červený květ.

Na výrobu vybavení pro vojáky získává Lesya peníze z darů místních Ukrajinců nebo z veřejných sbírek. Na první pohled tato malá tmavovlasá žena s výrazně nalakovanými nehty vůbec nepůsobí dojmem, že sama vozí dodávkou materiál až na frontu.

„Zpočátku nás bylo asi 400 žen, ale postupně počet klesá. My, co jsme vozily na frontu věci od začátku války a pochopily jsme, jak to vypadá, tak se tam musíme s pomocí vracet,“ říká. 

Batoh pro dronaře

Lesya otevírá telefon a ukazuje záběry z blízkosti fronty a vojáky, kterým pomáhá. Je mezi nimi mnoho žen.

„Anna, to je moje kamarádka. Pro ženy šijeme uniformy na jejich velikost, to je často v armádě problém. S ženami se nepočítalo,“ říká Lesya a na krátkém videu je vidět i kouř ze vzdálených výbuchů. „Je tam rušno,“ říká matka tří děti lakonicky.

Ženy v dílně doposud ušily kompletní zimní vybavení pro 100 vojáků, teď přešly na speciální batohy pro operátory dronů ze 74. batalionu 102. brigády dislokované u Záporoží.

Vlajka jednotky visí v dílně na zdi, je podepsaná vojáky a ozdobená nášivkami různých organizací a skupin, se kterými Lesya spolupracuje.

„Batoh má spoustu kapes, které si mohou vojáci modifikovat podle potřeby, prostor na baterky je obšitý izolačním materiálem. Vejde se tam patnáct dronů efpévéček a drží dobře na zádech. Je to přesně tak, jak to kluci na frontě chtějí. Každý detail s nimi probírám,“ přibližuje.

Tohle oceňuje i český dobrovolník, který kvůli bezpečnostni nechce uvést své jméno a který má podepsaný kontrakt s ukrajinskou armádou a působí střídavě na východní frontě. S Lesyou připravuje novou finanční sbírku právě na výrobu batohů pro dronaře.

„Na pozice musí kluci jít velmi často několik kilometrů pěšky, na záporožském sektoru klidně až deset. Drony se nesmí poškodit, nesmí do nich napršet, baterie musí být v teple, takže je velmi důležité, aby použité materiály odolaly. Lesya to umí,“ chválí.

Lesya Kopchak za dva roky války odjela s materiálem na frontu čtrnáctkrát. Obvykle jezdí sama, aby se nemusela zdržovat a byla zase brzy doma u synů. Když sežene darem automobil, nechává ho vojákům a zpátky se vrací vlakem a autobusem.

Na konci června poveze na záporožský úsek batohy i s drony, které dostane od dalších českých dobrovolníků. „Já už v tom létám hodně dlouho a tohle jsou nejlepší batohy pro drony na světě,“ říká se sebejistým úsměvem žena, pro kterou zřejmě není žádný problém velký.

Ľubomír Smatana Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít