‚Hodně lidí je na tom hůř než já.‘ Oleksandra se léčí v Česku se zraněním, chce ale zpátky na frontu
V lázních Darkov u Karviné se od loňského léta léčí ukrajinští válečníci veteráni. Jejich pobyt financuje z veřejné sbírky nadace Future For Ukraine, a teď poprvé se tam dostala na léčení i žena. Je to studentka Oleksandra Helbychová (21), která jako dobrovolnice bojovala ve 3. úderné brigádě v bachmutském sektoru a vážně ji zranil dělostřelecký granát. Z armády ale neodešla, to prý až skončí válka. Naopak by chtěla zase na frontu.
Dlouhou chodbou přichází velmi štíhlá až útlá světlovláska. Kdyby neměla uniformu, vypadá jako studentka ze střední školy a i tak je těžké si ji představit v plné zbroji opásanou granáty, zásobníky a se zbraní v ruce. Přitom na frontě byla několik měsíců.
Zasáhli jsme další loď ruské Černomořské flotily, tvrdí Kyjev. Původně byla ukrajinská
Číst článek
„Od jara do léta, kdy jsme se při ústupu dostali pod dělostřeleckou palbu. Byla jsem v pěchotě, útočili jsme na ruské kacapy. Dva dny v zákopech, dva dny na základně, dva dny v zákopech a tak dokola. Měsíc jsem byla snajperem, nebo spíš jsem to jen zkoušela, je to hodně těžká práce, vyžaduje dlouhý výcvik a zjistila jsem, že to není pro mě,“ říká Helbychová.
Oleksandra odpovídá tiše až ostýchavě, dlouho hledá slova a upřímně přiznává, že si ani přesně nepamatuje, jak dlouho byla na nule (linie přímého kontaktu s nepřítelem, pozn. red.). „Jak jsem se dostala do armády, to je dlouhá historie, a racionálně se to ani vysvětlit nedá. Chtěla jsem to zkusit, chtěla jsem být snajperem, ale je to hodně těžká práce, která vyžaduje dlouhý trénink. Takže jsme to měsíc zkoušela, ale nakonec jsem našla svoje místo v bojové jednotce,“ popisuje.
Rodiče to nesli špatně
Do armády se přihlásila Oleksandra dobrovolně (na ženy se mobilizace nevztahuje – pozn. red.) ve druhém ročníku lvovské polytechniky, kde studuje kybernetickou bezpečnost. Nemá žádné sourozence. „Takže rodiče to snášeli velmi špatně, ze začátku mi to i vyčítali,“ vypráví.
1:53
‚Hodně muziky za málo peněz.‘ Češi dodali na Ukrajinu tisíc protitankových střel
Číst článek
V jednotce byla v jednu chvíli jediná žena, ale za problém to nepovažuje. „Přímo v boji na nule je to úplně jedno, nad tím nemáš čas přemýšlet. Když jsme se vrátili od vesnice, kde jsme měli základnu, spali jsme v bytech. Na rotě jsme byly tři ženy. Spala jsem na bytě se zaměřovačkou od dělostřelectva a s medičkou.“
Oleksandra má poraněnou levou ruku, zranění ukrývá uniforma, ale nechce o tom mluvit. „To byl můj poslední boj, zatím,“ říká tiše, ale přesvědčivě. „Hodně lidí je na tom hůř než já, někteří zemřeli, mnozí jsou v zajetí, já se cítím šťastná, protože jsem svobodná.“
Při této odpovědi Oleksandra otočí hlavu, aby zakryla slzy. I během hovoru občas naprázdno polkne, občas je myšlenkami trochu mimo. Je zřejmé, že některé otázky jí nejsou příjemné.
Zpátky k brigádě
U Bachmutu si prožila svoje a to se musí na psychice odrazit. Přesto všechno chce ale zpátky na frontu. „Na frontě mám kamarády, blízké lidi, se kterými jsem prožila velkou část života a můžu jim tam být něco platná. Prostě chci zpátky ke své brigádě.“
Na Ukrajině přetrvávají problémy s elektřinou. Bez proudu je stále 300 tisíc domácností
Číst článek
Zpátky na frontu chce hodně zraněných vojáků. Z těch, kteří byli v Darkově, zhruba polovina. Potvrzuje to Petr Slabý z nadace Future For Ukraine, která léčbu organizuje. „Nám to nepřijde divné. Oni jsou velmi houževnatí. Chtějí bránit svoji svobodu a vracejí se do války, protože vědí, že jediná možnost. Jít bojovat a bránit svoji zem. Jsme s nimi v kontaktu, asi tak polovina stojí o návrat k armádě.
Řada mužů na Ukrajině se ale snaží mobilizaci vyhnout, buď se skrývají, nebo se snaží uprchnout ze země. Oleksandra se tím prý nezabývá. „Upřímně, já o tom nepřemýšlím. Pro mě to není podstatné. Máme v jednotce spoustu důležitějších věcí než se zabývat tímhle,“ říká.
V darkovských lázních se doposud léčilo a léčí 34 ukrajinských válečných veteránů. Léčba a pobyt jednoho veterána stojí podle Petra Slabého zhruba sto tisíc korun. „V tom je pobyt v lázních, doprava, pojištění, náklady s organizací a drobné kapesné. Všechno platíme z darů ve veřejné sbírce na našem webu nebo přes sbírkový portál,“ popisuje Slabý.
Věří Oleksandra vítězství?
V posledních měsících ukrajinská armáda brání pozice a Rusové se snaží útočit na mnoha úsecích fronty. Viděno z odstupu, fronta se v podstatě nehýbe. Zajímá mě, jaký má z toho Oleksandra pocit a jestli věří ve vítězství. Odpovědí je dlouhé mlčení, mladá žena pohodí hlavou, intenzivně přemýšlí, ale nakonec nic neřekne.
Oleksandra se loučí, nakonec udělá i vtípek a salutuje. Lehkým krokem vychází před rehabilitační kliniku a rozhlíží se prosluněným parkem. Usměje se. „To je nádhera. Když jsem odjížděla ze Lvova, sněžilo, a tady je jaro.“ Pak se náhle otočí a vrátí se k nezodpovězené otázce. Zvláštně se podívá a krátce odpoví. „Všechno dobře dopadne.“
