NATO po padesáti letech aktualizovalo plán, jak se bránit Rusku. Pomáhal s tím Opata ze speciálních sil
Šéfové armád zemí NATO o víkendu řeší nové obranné plány Severoatlantické aliance. Jde o „manuál“, který říká, jak se bránit dvěma největším hrozbám, kterým NATO aktuálně čelí: Rusku a terorismu. Evropu má například chránit více vojáků, kteří budou připraveni rychleji reagovat. „Nejdřív se udělala analýza nepřítele, určilo se, jaký má modus operandi,“ přiblížil pro iROZHLAS.cz podplukovník Daniel Opata, jak plány vznikaly.
NATO bude chránit každou píď spojeneckého území, prohlásil generální tajemník Severoatlantické aliance Jens Stoltenberg krátce poté, co Rusko zahájilo invazi na Ukrajinu.
Jak by taková obrana vypadala, odsouhlasili letos v červenci na summitu NATO ve Vilniusu prezidenti a premiéři aliančních zemí, kde mimo jiné schválili nové obranné plány Severoatlantické aliance.
Ty na několika tisících stranách popisují, jak by NATO reagovalo na útok Ruska nebo jak se vypořádá s terorismem, což jsou hrozby, které největší obranná aliance na světě považuje za nejzávažnější.
Revoluční skok
„Nové plány jsou velký revoluční skok a pro Alianci obrovský posun,“ řekl serveru iROZHLAS.cz ve Vilniusu náčelník generálního štábu generálporučík Karel Řehka. Konkrétně jde o nejrozsáhlejší revizi obranných plánů za posledních 50 let.
Právě Řehka v několika projevech zmínil, že by se Česko mělo chystat na „válku velkého rozsahu proti vyspělému protivníkovi“, což vyvolalo vlnu kritiky. Alianční analýzy mu ale dávají za pravdu.
„Nejdřív se udělala analýza nepřítele, určilo se, jaký má modus operandi, jak může operovat v určité oblasti, a na základě toho se definovaly potřeby NATO. Z toho vyplývá, že aktivity Ruska a teroristických skupin a organizací budou mít ve vztahu k alianci rostoucí potenciál,“ popisuje v rozhovoru pro iROZHLAS.cz podplukovník Speciálních sil české armády Daniel Opata, který poslední tři roky strávil v Belgii přípravou nových obranných plánů aliance a který je mimo jiné synem bývalého náčelníka generálního štábu Aleše Opaty.
Na revizi plánů, které se soustředí na to, jak by mohl vypadat střet s Ruskem, se začalo pracovat již po ruské anexi Krymu v roce 2014, s loňskou invazí na Ukrajinu tak přímo nesouvisí.
„Myslím, že všichni měli od ruské armády větší očekávání, než co se ukazuje v realitě,“ hodnotí Opata, ale dodává, že není možné situaci zlehčovat, protože Rusko prokázalo odhodlání prosazovat své zájmy i cestou ozbrojené agrese.
Setkání náčelníků
Třetí zářijový víkend se v norském Oslu sejde Vojenský výbor NATO na nejvyšší úrovni. Zatímco běžně se setkávají národní vojenští představitelé, třikrát ročně společně jednají šéfové jednatřiceti aliančních armád. Českou republiku zastupuje náčelník generálního štábu Karel Řehka. Na stole budou právě nové obranné plány NATO.
„Kalkulace ruské operace, které vycházely na začátku, nenaznačovaly, že by bylo možné na Ukrajině provést úspěšnou operaci. Což ve finále potvrzuje současný stav, který tam pozorujeme,“ doplňuje ho vedoucí oddělení operačního plánování sekce rozvoje sil ministerstva obrany plukovník Tomáš Obr.
Rovněž nejvyšší vojenský představitel NATO admirál Rob Bauer v rozhovoru pro server Politico varoval před podceňováním Ruska. „Nikdy bychom neměli podceňovat Rusy a jejich schopnost odrazit se ode dna, jak už v historii několikrát ukázali,“ myslí si Bauer.
Jiná ruská cesta
Paralelně s přípravou nových, takzvaných regionálních plánů, jak se nazývají, aliance pracovala také na novém strategickém konceptu, tedy dokumentu, který definuje její základní výzvy, ale také úkoly.
„Strategický koncept z roku 2010 počítá s tím, že se s Ruskem nějak dá spolupracovat, byla k tomu vytvořená i Rada Rusko-NATO, předpokládalo se, že se budeme podílet společně na zvyšování bezpečnosti. Evidentně Rusko šlo jinou cestou,“ hodnotí Obr mylný přístup, který Západ k Rusku v první dekádě nového tisíciletí zaujal.
„Po útocích 11. září 2001 v USA se pozornost ozbrojených sil orientovala na hrozbu teroristických skupin. Tato hrozba nadále přetrvává, ale pro armádu přišla další výzva v podobě Ruska a na to je orientována příprava: na konflikt vysoké intenzity se státním aktérem,“ vysvětluje Opata, který nyní pracuje na ředitelství speciálních sil.
Protože konvenční válka, kterou NATO dřív hodnotilo jako nepravděpodobnou, již na východě Evropy probíhá, bude nově starý kontinent chránit více vojáků, kteří budou schopni se do obrany rychleji zapojit.
Na takzvaném východním křídle NATO postupně od roku 2016 vzniklo osm mnohonárodních bojových uskupení, tedy aliančních jednotek, které se nyní budou navyšovat z původní velikosti praporu až na brigádu, tady na pět tisíc lidí.
Kromě toho se zásadně navýší počet vojáků ve „vysokém stupni pohotovosti“ ze současných čtyřiceti tisíc na tři sta tisíc.
„Na základě analýzy hrozeb a možných válečných či krizových scénářů jsme zjistili, že pokud má NATO ubránit tak rozsáhlý alianční prostor a zároveň odstrašit protivníka od možného napadení členských států, tak je potřeba navýšit vojenské schopnosti a počet hotovostních sil na tři sta tisíc vojáků,“ říká Opata s tím, že tito vojáci budou tvořit jádro sil rychlé reakce NATO a budou rozděleni do třech kategorií podle toho, jak rychle budou v případě krize reagovat.
„To má několik stupňů. NATO má síly velmi rychlé reakce, ty zůstávají, následují tři úrovně připravenosti. Nejvyšší stupeň jsou síly, které jsou na místě a musí být schopné reagovat okamžitě, v řádu několika dnů. Další jsou jednotky, které musí reagovat do třiceti dnů,“ vysvětlil již dříve náčelník generálního štábu Řehka.
Raději odstrašit
Nejvýraznější změnou je podle Opaty to, že nově budou pro NATO vyčleňované jednotky přesně vědět, kam budou v případě potřeby nasazeny a jaké jsou jejich klíčové úkoly při řešení krizí či zajišťování obrany aliančního území.
Řehka a Landovský po summitu: Ukrajinci nám krví kupují čas. Nové obranné plány NATO jsou revoluční
Číst článek
„Stávající model hotovostních sil mohl být použit pro různé druhy obranných plánů, řekněme od baltských států po Turecko. Dneska máme jeden balík sil, který je robustnější, větší, má víc schopností a uvnitř toho balíku jsou určité síly, které jsou napojené na jednotlivé regionální plány. Takže vy dneska víte, jestliže Česká republika přispěje nebo přispěla do nějakého regionálního plánu, tak její síly budou použity jen v tom jednom regionu,“ objasňuje Opata.
I tak zůstává určitá část vojáků, kteří mají zaměření na „360 stupňů“ a mohou být poslání kamkoliv na území aliance.
NATO nemá jen nové plány pro případ konfliktu, jakožto obranná aliance se snaží především o to, aby k žádnému nedošlo.
„NATO zároveň definuje další soubor opatření a aktivit, které předcházejí aktivaci článku 5 (bod Severoatlantické smlouvy, který říká, že útok na jednoho člena Aliance se považuje za útok na všechny, pozn. red.), a to pro období míru a krize, jejichž hlavním cílem je předejít ozbrojenému střetnutí. Mezi tyto opatření spadají různé aktivity, které mají za cíl odstrašit protivníka od možné agrese. V případě, že tyto odstrašující aktivy selžou a dojde k napadení aliance, NATO přistupuje k aktivaci regionálních plánů a přechází do obranné fáze,“ říká Opata.
Odstrašení může mít podobu vojenských cvičení, nasazení vojáků v krizové oblasti nebo také způsobu, jak NATO s Ruskem komunikuje. Do uvedení nových obranných plánů do praxe, které bude trvat několik měsíců, se zapojí i Česko.
„Aliance jako taková armádu nemá. Poskytuje jen velitelsko-štábní struktury, určité schopnosti. Vojenské jednotky doručují členské státy,“ připomíná Opata.
2:33
Česko příští rok předá vedení mise NATO na Slovensku Španělům. ‚Nikam ale neodcházíme,‘ ujišťuje Řehka
Číst článek
„Ve chvíli, kdy by obrana území NATO začínala na hranicích České republiky, tak já tvrdím, že válku jako takovou jsme prohráli. Obrana České republiky musí začít řekněme co nejdál, jestli se budeme bavit o Rusku, tak na území členských států NATO na východním křídle,“ míní.
Čeští vojáci jsou již dnes součástí bojových jednotek v Litvě, Lotyšsku a na Slovensku.
„Není to věcí jenom armády, je důležité vědět, že se nebavíme jenom o armádě, ale o celé společnosti, jak celá Česká republika přispěje do kolektivní obrany,“ zdůrazňuje plukovník Obr a doplňuje: „Je třeba si uvědomit, že díky své poloze Česko hraje významnou roli. Proto pravděpodobně se dá očekávat, že pozornost potenciálního protivníka, v tomto případě Ruska, může směřovat směrem k České republice,“ naráží plukovník na skutečnost, že přes Česko by se případně přesouvali vojáci jak ze západu na východ, tak ze severu na jih.
Potřebu celonárodního přístupu k obraně odrážejí i nové české strategické dokumenty.
