Na záchranu Jizerskohorského technického muzea se skládají i lidé. Povodně narušily statiku budovy

Více než 170 let stará památka, bývalá přádelna, dnes Jizerskohorské technické muzeum v Bílém Potoce pod Smrkem, má od povodní na Smědé podemleté základy. Záchrana statiky bude stát přes tři miliony korun.

Bílý Potok Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Bývalá přádelna v Bílém Potoce, dnes Jizerskohorské technické muzeum stojí na vodě. Památku z roku 1852 poslední desítky let podemílá řeka Smědá při každé povodni. Koryto se prohloubilo natolik, že voda vymlela podloží pod základy a budova tak má narušenou statiku.

S rodinou a přáteli muzeum, kolem kterého Smědá protéká, provozuje Pavel Šercl. „Jsme ve strojovně a tady pod námi je ta největší díra, která vznikla kvůli překážce v řece. Balvany vyrazily původní zdivo a voda obnažuje skalní podloží,“ ukazuje.

Přehrát

00:00 / 00:00

Dost mě polil pot, když jsem to viděl, popisuje provozovatel muzea Pavel Šercl

Během několika let pod základy postupně ubývalo materiálu, nyní se koryto řeky čistí a podloží je vidět v celé své zkáze. „Dost mě polil pot, když jsem to viděl, bagr začal odstraňovat sedimenty, nánosy balvanů a šutrů, které sem každoročně voda přinese, a to mi zatrnulo,“ popisuje Pavel Šercl.

Jak k narušení podloží došlo, vysvětluje ve videu Ivan Rous ze Severočeského muzea v Liberci:

Šokující je také cifra za opravu základů, aby budova zůstala zachována, aby tam dál mohlo fungovat Jizerskohorské technické muzeum; více než tři miliony korun.

„Je to částka šílená, pro muzeum neuchopitelná, muzeum není žádný extra výdělečný podnik, je dotován naší další činností,“ souhlasí provozovatel muzea. „V tuhle chvíli jsme vděční hlavně Libereckému kraji, který nám vyšel vstříc a z fondu Záchrany a obnovy památek poskytl dotaci ve výši 50 %, maximálně jednoho milionu, což samozřejmě vyčerpáme, protože celkový rozpočet, jak bylo řečeno, přesahuje tři miliony,“ dodává.

Po dlouhém váhání a zvažování Pavel Šercl přistoupil k tomu, co mu podle jeho slov radila spousta známých a přátel muzea, a to zkusit veřejnou sbírku. „Musím říct, že vždycky, když se zmíní částka, která ve sbírce aktuálně je, tak mi naběhne husí kůže, protože jsem nečekal, že za poměrně krátkou dobu se dá do kupy tak obrovská vlna solidarity a podpory. I to, že lidé píšou v rámci sbírky také nádherné vzkazy. V životě jsem takovou podporu necítil,“ doplňuje s pokorou v hlase.

Jaroslav Hoření Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme