Medici na ulici poskytují lidem bez domova pravidelnou péči. Poznávají při tom utrpení pacientů
Lidé bez domova patří v současné pandemii koronaviru k ohrožené skupině. Jejich situaci totiž komplikují různá onemocnění, oslabená imunita a především zhoršená hygiena. Pomáhají jim studenti lékařských fakult, s dobrovolníky jsme strávili jeden jejich pracovní den.
„Hořely mi nohy,“ říká pan Mikuláš, bezdomovec, kterého ve svém volném čase jezdí pravidelně ošetřovat dva medici. U ohniště mu vzplály pantofle a na nohou teď má popáleniny druhého a třetího stupně.
Medici učí ohrožené lidi bez domova co dělat, aby zdravotnickou pomoc už nepotřebovali
„Nemáte cukrovku? Cítil jste to v tu chvíli?“ ptá se Karolína Jelínková ze čtvrtého ročníku 3. lékařské fakulty Univerzity Karlovy. „Necítil,“ odpovídá klient. „Proto to bylo tak rozsáhlé,“ konstatuje medička.
A je rád, že medici jezdí přímo za ním? „Jsem rád, protože hezkých holek tady chodí málo,“ lakonicky odpovídá Mikuláš.
Tito studenti jsou členy iniciativy Medici na ulici a ošetřují lidi bez domova, kteří patří v současné situaci pandemie k ohrožené skupině. Často totiž mají i jiná onemocnění, oslabenou imunitu nebo zhoršenou hygienu.
„Už předtím jsme ve svém volném čase pracovali hodně, ale přesto mám pocit, že současná situace pandemie nás posunula,“ říká Václav Melenovský, student šestého ročníku 3. lékařské fakulty. „Chodíme za klienty pravidelně a jejich vývoj vidíme z dlouhodobějšího hlediska.“
Na Rohanském ostrově mezi několika stany obklopenými křovím se svou kolegyní ošetřuje pana Mikuláše natolik důkladně, aby mu obvazy vydržely až do jejich další návštěvy, která bude za čtyři dny.
Než medici odejdou za dalšími klienty, zásobují pana Mikuláše vitaminy. Tito lidé totiž často trpí avitaminózou. „Řešíme to tak, že rozdáváme šumivé vitaminové tablety a je o ně velký zájem,“ směje se Jelínková.
Jak se o sebe postarat
Poté se s mediky vydáváme na další stanoviště, do hotelu, ve kterém lidem bez domova dočasně poskytl přístřeší pražský magistrát. Pomáhá také Armáda spásy, organizace Naděje nebo Červený kříž. Během směny čekají mediky tři místa, na kterých lidé bez domova během pandemie přebývají.
Nejčastěji ošetřují chronické rány, například bércové vředy. „Nechce se to hojit, píchá to, štípe, je to hnus,“ říká pan Julius, který je dočasně ubytován v jednom z vršovických hotelů.
„Máte v noze špatné žíly a špatné tepny, a proto se to špatně hojí,“ vysvětluje Melenovský. „Do okolí dáme mastičku, která kůži promastí.“
„Podívejte se, já to tak dělám taky sám,“ ukazuje pan Julius, další klient Mediků na ulici. A to je také cílem iniciativy: poskytnout klientům pomoc, zdravotnické prostředky a ukázat jim, jak si následně budou zranění ošetřovat sami.
Studenti si s klienty během ošetřování povídají, a jejich práce je proto náročná nejen fyzicky, ale i psychicky. „Jejich příběhy jsou často až k neuvěření a je mi občas těžko z toho, co vídáme,“ svěřuje se Jelínková.
Dobrovolníky ovšem velmi těší, že se pacienti o svá zranění učí starat sami a je u nich vidět vývoj. Pro budoucí lékařskou praxi mediků je zase přínosem, že se učí s pacienty komunikovat, zbavovat se předsudků a brát v potaz jejich sociální zázemí.
