Heřmanická halda několik metrů pod svým povrchem prohořívá, stoupá z ní proto kouř škodlivých látek | Zdroj: Diamo, státní podnik
Hořící ostravská halda: měla být už rozebraná, místo toho
se vedou války o její škodlivost
Před deseti lety začalo několik veřejných i soukromých podniků spolupracovat na recyklaci materiálu z největšího ostravského odvalu – takzvané haldy Heřmanice. Projekt ale ztroskotal a účastníci se teď navzájem soudí. Spory se vedou i o to, jak vážnou hrozbu pro svoje okolí prohořívající halda vlastně představuje. První díl ze série článků shrnuje hlavní milníky a představuje nejdůležitější aktéry.
V polovině října 2023 se na moravskoslezském krajském úřadě schází výbor pro životní prostředí složený z politických nominantů jednotlivých stran. Tématem bouřlivého jednání, které inicioval jeden z členů výboru – Jiří Michalisko (TOP 09), kandidující v letošních krajských volbách – je halda Heřmanice, obrovský prohořívající kopec odpadů po těžbě v ostravských dolech, který je jednou z výrazných ekologických zátěží Ostravy. Haldu spravuje státní podnik Diamo řešící dopady hornické činnosti a tedy i sanaci heřmanického odvalu.
Kromě členů výboru jsou tentokrát na jednání přizváni i hosté – zástupci státního podniku Diamo včetně jeho ředitele Ludvíka Kašpara a vlivný ostravský advokát Karel Ležatka. Ten sice na jednání zastupuje koksovnu, jejíž skládku toxického odpadu na odvalu by mohl postupující požár ohrozit, zároveň ale figuruje ve firmě Ostravská těžební, která se dříve podílela na sanaci haldy a teď už vede se státním podnikem řadu soudních sporů.
Všechny tyto letité spory na jednání kulminují v hádku, v níž se Ležatka s Kašparem vzájemně obviňují z porušování zákona a nekalostí, jak serveru iROZHLAS.cz potvrdili členové výboru.
„Proběhla opravdu vzrušená hádka. Padlo tam, že Diamo pochybilo, že jednalo protizákonně. Na druhé straně Diamo obviňovalo Ostravskou těžební, která se v minulosti podílela na sanaci haldy, že to celé je nátlaková akce a vydírání státu, aby z celé věci získali peníze,“ přiblížila událost předsedkyně výboru Zuzana Klusová (Piráti), která kandiduje v podzimních krajských volbách.
Co je halda Heřmanice?
Heřmanická halda je uměle vytvořený kopec vytěžené hlušiny a odpadů ze stále funkční koksovny. Pokrývá plochu 103 hektarů a dosahuje výšky 30 metrů. Začala vznikat ve čtyřicátých letech minulého století, kdy se na ni navážela těžební hlušina z okolních dolů.
Od devadesátých let minulého století prohořívá zevnitř. To představuje ekologickou zátěž kvůli toxickým a rakovinotvorným zplodinám unikajícím do ovzduší. Teplota uvnitř haldy dosahuje až 600 stupňů Celsia.
Vzdušnou čarou je halda Heřmanice od centra Ostravy vzdálená zhruba tři kilometry, od nejbližších obydlí pak jen několik set metrů.
Ve správě má odval státní podnik Diamo, který zahlazuje následky po těžbě na celém území České republiky.
Před deseti lety přitom Ostravská těžební s Diamem spolupracovala. V roce 2010 se totiž státní podnik rozhodoval, jak s haldou, která od devadesátých let minulého století pod povrchem hoří, naloží. Tehdy existovaly v zásadě dvě varianty sanace této ekologické zátěže – buď haldu odtěžit, nebo nechat celou prohořet.
Diamo se tehdy rozhodlo pro první variantu, ale při pokusech o těžbu stoupal z odvalu oranžový prach, na který si stěžovali lidé v okolí. I proto se začalo uvažovat o takzvané mokré variantě těžby, která by hlušinu „přeprala“.
V roce 2014 přichází Ostravská těžební s projektem na vybudování homogenizační linky, na jejímž vývoji se podílela Vysoká škola báňská – Technická univerzita Ostrava (VŠB-TUO). Ta by v obrovské pračce z hlušiny oddělovala uhelnou hořlavou složku, kamenivo a zbývající materiál, který by se použil na přemodelovávání odvalu.
„Díky nové lince by se podstatně urychlilo zpracování hlušiny z heřmanické haldy. Při plném výkonu technologie by mělo dojít ke zpracování až dvou milionů tun haldoviny ročně,“ vysvětlil 4. listopadu 2014 Moravskoslezskému deníku tehdejší generální ředitel Ostravské těžební Josef Gajda.
Podle plánu firmy měl linkou postupně do deseti let projít celý kopec. Ostravská těžební pak měla po roztřídění materiálu na separační lince dále prodávat uhelnou složku elektrárnám a teplárnám a kamenivo následně využívat jako stavební materiál.
Na tom měl zájem především podnikatel Dalibor Tesař, který do Ostravské těžební vstoupil před spuštěním linky v roce 2017 coby investor a dnes vlastní zhruba polovinu veškerých pozemků na odvale skrze svou firmu cresco&finance. Právě on plánoval využívat kamenivo například při stavbě silnic – do roku 2021 vlastnil firmu Silnice Morava, která se zabývala stavbou komunikací. A při tom je kamení vždy potřeba.
„Jednalo se o projekt, který připravilo Diamo na základě podkladů Vysoké školy báňské. Byla schválená EIA, vydáno stavební povolení, i rozhodnutí báňského úřadu o ukončení provozu úložného místa,“ vzpomíná podnikatel Tesař na dobu, kdy se k projektu připojil.
„Jsem přeživší onkologický pacient a tou dobou jsem přemýšlel, co rozumného bych udělal. Někdo mě seznámil s tímto projektem. Nenajdete moc podobných, kde na jedné straně můžete dělat vysoce záslužnou činnost a na druhé straně z toho ještě produkovat nějaký užitek v podobě kameniva,“ vysvětluje Tesař svou motivaci.
Recyklace se nevyplatila
Jenže po roce fungování linky se začínají objevovat problémy. Byznys plán se hroutí a z obrovské haldy těžba ukousla jen malý kus.
Už v roce 2019 zástupci Ostravské těžební otevřeně mluví o tom, že je obsah uhlí v tříděné hlušině nižší, než byly odhady Vysoké školy báňské. Situaci komentoval i tehdejší ministr průmyslu a obchodu Karel Havlíček (ANO). „Faktem je, že prostě ty byznysové cíle se nenaplňují. Možná tím, že se neodhadla poptávka na trzích po daných komoditách, ať už se jedná o kámen, nebo se jedná o uhlí,“ řekl v polovině července 2019 Radiožurnálu s odkazem na klesající ceny těchto komodit. A na skutečnost, že velká část hlušiny zůstává i po roztřídění na odvale.
Nevydařený podnikatelský záměr vidí za neúspěchem i ve státním podniku Diamo.
Ostravská těžební má ale jiné vysvětlení. V materiálu dodávaném Diamem na třídicí linku bylo prý málo uhlí a také byl kontaminovaný znečišťujícími látkami.
„Když se smlouva s Diamem uzavírala, nevěděli jsme o míře kontaminace. Ukázalo se, že do linky můžeme brát materiál jen z určitých lokalit a že se s ním musí zacházet jako s nebezpečným odpadem, což prodražovalo provoz. Také jsme až dodatečně zjistili, že obsah uhlí v hlušině je nižší, než ukazovaly původní vzorky,“ vysvětlil tehdy Seznam Zprávám za firmu Ostravská těžební správce jejích svěřenských fondů a tedy i majitel Karel Ležatka.
Diamo ale popírá, že by soukromou firmu uvedlo v omyl. „Existuje celá řada dokumentů, které se zabývají materiálem na odvalu. O tom, že materiál je a může být kontaminován, se samozřejmě ví. Jde o území staré ekologické zátěže, pro kterou je kontaminace příznačná,“ tvrdí mluvčí státního podniku Tomáš Indrei. Dodává, že Ostravská těžební podmínky na odvalu znala, protože od roku 2009 na místě sama těžila kámen klasickým postupem, který způsoboval problémy s prachem v blízké zástavbě.
Státní podnik zkoušel v roce 2020 linku půl roku provozovat a s ní haldu sanovat. Nakonec se ji ale rozhodl definitivně zastavit. „V rámci zkušebního provozu měl státní podnik Diamo možnost zařízení provozovat a dospěl k závěru, že jeho provoz je ve vztahu k přínosu pro sanaci odvalu zcela nehospodárný,“ uvedl Indrei s tím, že aktuálně se připravují nové formy řešení heřmanického odvalu – takzvaný sarkofág.
Nejnovější plán státního podniku Diamo na utěsnění hořící části odvalu Heřmanice
Čtyři soudy
Od zastavení linky začíná mezi státním podnikem a firmami Dalibora Tesaře soudní rodeo. Dodnes na sebe navzájem podaly osm žalob, kterými se reálně zabývaly soudy. Čtyři z těchto sporů jsou aktivní. Podle advokáta Ležatky jde ale ve většině případů o „žabomyší války“. Za zmínku stojí podle něj jen ten nejnovější.
„Je tam jedna větší žaloba o to, že Diamo postupovalo nezákonně, když dodávalo nebezpečný odpad z kalových nádrží do linky, ačkoliv vědělo, že linka nemá oprávnění nebezpečný odpad přijímat. Přitom to deklarovalo jako karbonskou hlušinu,“ upozorňuje Ležatka.
Na stejnou kauzu ostatně poukazuje při rozhovoru také podnikatel Tesař, který je o nezákonném nakládání kalů do třídicí linky namísto hlušiny přesvědčený. Dokládá to dokumentem státního podniku – technologickým postupem – který záměr nakládat materiál z kalových nádrží na homogenizační linku také zmiňuje.
Diamo ale nesouhlasí. „Kaly nebyly nakládány do třídicí linky Ostravské těžební. Na žádost Ostravské těžební byly kaly dováženy do samostatně provozované technologie – takzvané pračky kalů, která byla umístěna mimo třídicí linku,“ tvrdí mluvčí Diama.
Politik, advokát a podnikatel
V době definitivního ukončení odtěžby hořící haldy a prvních soudních sporů se objevuje na scéně již v úvodu zmíněný Jiří Michalisko (TOP 09). Ten začíná rozhodnutí Diama těžbu ukončit veřejně kritizovat a po svém jmenování do výboru pro životní prostředí, téma hořící haldy otevírá pravidelně i na jeho jednáních.
Diamo představilo řešení hořící haldy. ‚Nikdo s námi nejednal,‘ stěžuje si vlastník části pozemků
Číst článek
Členové výboru přitom podle jejich slov netuší, a ani sám Michalisko to nezdůrazňuje, že je propojený s vedením firmy Ostravská těžební – tedy podnikatelem Tesařem a advokátem Ležatkou, kteří vedou s Diamem soudní pře a tlačí na obnovení těžby na haldě.
Byl to právě Ležatka, kdo měl Michaliska podle jeho vlastních slov s kritickou situací na haldě seznámit.
„Byl jsem asi tak týden ve funkci (ve výboru), když mi volá neznámé číslo. Volající se představil jako Ležatka a říkal, že už mluvil se všemi z výboru, tak musí i se mnou,“ vzpomíná Michalisko na přelom roku 2023, kdy byl čerstvým členem krajského výboru pro životní prostředí. „Řekl jsem mu, že jsem z Jakartovic. A on mi řekl, že se zná s Tesařem, tak si dáme scuka v jeho penzionu. Dovezl asi tři šanony a začal mluvit o skládce toxického odpadu, která je na odvalu a může začít hořet,“ vzpomíná Michalisko na počátky svého aktivního zájmu o haldu.
Ležatka nakonec po opakovaných dotazech známost s Michaliskem připouští. Odmítá ale, že by s ním jakkoliv své aktivity koordinoval. „Když mluvíte o třech šanonech, tak připouštím, že ty jsem opravdu nosil a mluvil jsem i s ním (Michaliskem – pozn. red.). Obcházel jsem s nimi totiž leckoho, včetně třeba i pana exprimátora Tomáše Macury,“ vysvětlil advokát.
Ke známosti s Ležatkou a Michaliskem se nechtěl vyjádřit ani Tesař. Podle něj je jakékoliv spojení nepodstatné a odvádí pozornost od toho důležitého – že v Ostravě hoří toxická halda a nic se s tím nedělá. „Jak už jsem řekl, já jsem věřící člověk a před Bohem jsme všichni bratři a sestry. A nepochybně minimálně Adamem a Evou jsme propojení všichni,“ usmívá se.
Že se všichni nejviditelnější kritici Diama znají, napovídá ale pohled do veřejných rejstříků. Michalisko i Tesař bydlí v Jakartovicích na Opavsku a společně působí od roku 2015 i v tamním pětičlenném mysliveckém spolku. S Ležatkou se pak Tesař zná skrze Ostravskou těžební, ve které oba figurují – Ležatka aktuálně jako správce svěřenského fondu, v roce 2020 ale za ni mluvil jako majitel. Ostravský advokát pak zastupoval také další Tesařovu firmu cresco&finance, skrze kterou vlastní podnikatel pozemky v okolí haldy, včetně tamních kalových nádrží.
Snaha ochránit skládku
Na odvale se kromě hlušiny nachází také skládka toxického odpadu sousedního areálu OKK Koksovny. Ty se obávají, že ji kopcem prostupující požár také zasáhne. Měla tomu zabránit takzvaná oddělovací vzdušná stěna, tedy hluboká rokle až na hranici spodních vod, která měla podle platného povolení skládku oddělit od hořící části odvalu. Diamo ji ale nechalo najatou firmou zavést materiálem, a to z obavy, že vykopaná díra ve skutečnosti podporuje prohořívání odvalu, protože k němu zvyšuje přístup kyslíku.
Navezený materiál měl být nehořlavý. Už na konci loňského roku ale znalecké posudky nehořlavost materiálu zpochybnily a celou věcí se teď zabývá Česká inspekce životního prostředí. „Odštěpný závod celou dobu deklaroval, že je všechno v pořádku a dle zákona. V momentě, kdy se ukázalo, že to tak pravděpodobně není, odvolal jsem celé vedení a zastavily se všechny činnosti externí firmy,“ řekl letos v dubnu Novinkám generální ředitel Diama Ludvík Kašpar.
To ale podle advokáta koksoven Ležatky nic neřeší a nebezpečí na odvalu stále trvá. „Ze sond, které tam nechala instalovat ministerská komise, vyplynulo, že se termická aktivita přibližuje směrem ke skládce. My jsme to nahlásili krajskému úřadu a dali na vědomí i Diamu,“ popisuje Ležatka, který vymohl na státním podniku právní záruky, že halda k chemikáliím neprohoří.
Podle Diama se jedná o zavádějící informace. „Skládka neprohořívá k toxickému odpadu, ale v řádech metrů za rok k oddělovací vzdušné stěně. Ta je notný kus od skládky chemického odpadu,“ říká mluvčí Indrei. Diamo podle něj provádí každodenní monitoring teplot. „V současné chvíli nebezpečí nehrozí, nicméně riziko nelze prozatím odpovědně vyloučit,“ dodává Indrei.
Michalisko opakovaně označuje Tesaře za přítele. Při rozhovorech kladou oba důraz na stejné poznatky a řada materiálů, které novinářům poskytují, je shodná. Po přímém dotazu Michalisko připouští, že to není náhoda. „Tok informací mezi mnou a Daliborem Tesařem je oboustranný, to nebudu zastírat,“ říká a dodává: „Když s někým komunikujete dvanáct let, tak máte podobný sloh a styl.“
21:24
Sanace heřmanické haldy stojí. ‚Ptáme se, jestli stát Diamo kontroluje a co bude za pět let,‘ říká náměstek
Číst článek
To je ostatně na první pohled viditelné i na politikem vytvořené webové stránce haldahermanice.cz. Ta dnes slouží jako platforma pro zveřejňování informací a dokumentů o hořící haldě, kritiku státního podniku Diamo za nečinnost při její sanaci a také jako nosič petice, která žádá obnovení odtěžování haldy. Hlavní důvod: podle petentů má mít kritický vliv na ostravské ovzduší.
Petici, jejímž iniciátorem je opět Michalisko, podepsalo za čtyři měsíce téměř třináct tisíc lidí. „Sbírali jsme to u ostravského obchodního centra Karolina, v jedné ostravské restauraci a tak podobně,“ vysvětluje politik. Významnou část podpisů ale získali petenti podle Michaliska přímo v krajských firmách. Například v krnovské Kofole, která patří jeho známému Jannisi Samarasovi, mělo podle Michaliska petici podepsat přes 80 procent moravskoslezských zaměstnanců. Ostravané podle Michaliska tvoří asi polovinu ze všech sesbíraných podpisů.
Michaliskovu iniciativu podpořili i další místní politici či umělci, například Mirai, Jaromír Nohavica nebo Eva Burešová.
V Ostravě se to ztratí?
Jenže i samotná iniciativa za odtěžení haldy, ač kritizuje Diamo za netransparentnost, sama pracuje s neúplnými informacemi.
Jak haldy znečišťují ovzduší?
Vliv hald na ovzduší zkoumali také vědci z Vysoké školy báňské (VŠB) se svými polskými kolegy. Zjistili při tom, že termicky aktivní odvaly škodí ovzduší méně, než původně očekávali. „Zastoupení látek, které jsou považovány za nejnebezpečnější a potenciálně karcinogenní, jako je benzo(a)pyren, je naprosto minoritní, prakticky pod úrovní jednoho procenta,“ řekl jeden z vedoucích výzkumu Václav Dombek. „Výsledky rizik, které jsou naměřeny, jsou o několik řádů nižší než platné limity. Pro obyvatelstvo, pro okolí určitě nejsou nikterak škodlivější než jiné druhy činnosti, jako je doprava, spalovací procesy a tak dál. Jejich dopad je minimální,“ uvedl Dombek v roce 2019 pro Českou televizi.
Na zmíněné webové stránce vítá návštěvníky hned v úvodu nápis: „Vážení spoluobčané, dovolujeme si vás touto cestou informovat o stavu odvalu Heřmanice. Ve vzduchu visí tisíce tun karcinogenů, naše zdraví a životy musí být na prvním místě.“ A dále v grafech ukazuje, jak jsou v Ostravě překračovány limity karcinogenů v ovzduší, a výpočty dokazuje, že má na nich klíčový podíl přímo heřmanický odval.
Iniciativa se přitom opírá o analýzu rizik z roku 2010, která na základě třídenního bodového měření z takzvaných půdních plynů přímo na heřmanické haldě zjistila, že z ní může ročně unikat do ovzduší přes dva tisíce tun rakovinotvorného benzenu.
Jak ale zjistila redakce serveru iROZHLAS.cz, závěry této studie byly již několikrát zpochybněny, což potvrzuje i vedoucí ostravského oddělení kvality ovzduší Českého hydrometeorologického ústavu (ČHMÚ) Blanka Krejčí. „Údaje ve studii z roku 2010 byly interpretovány zavádějícím způsobem. Máme celou řadu jiných studií a v té z roku 2010 to bylo metodicky pojato velmi svérázným způsobem na základě ne zcela logických předpokladů,“ soudí odbornice.
Podle ní zkrátka nelze provedené krátkodobé, bodové měření koncentrace škodlivin generalizovat a vyvozovat z něj katastrofické scénáře pro obyvatele blízkého okolí haldy. „Jestli tam bude stejná koncentrace i zítra nebo za deset minut a jestli to trvá celý rok nebo ne, tak o tom žádná informace z toho bodového měření nevypovídá. Čili ukazuje nám to jen nějaký časový snímek. Uděláme si fotku, jak sněží. Chcete z toho vyvozovat, že tady celý rok máme Špicberky?“ kritizuje Krejčí nakládání s daty.
Jak tedy posoudit konkrétní vliv haldy na lidi? Podle Krejčí jedině dlouhotrvajícím měřením v místech, kde lidé přímo žijí, což připouštějí i autoři studie z roku 2010. K podobným měřením došlo v roce 2021 při aktualizaci analýzy rizik.
Imise a emise
Emise jsou znečišťující látky vypouštěné z konkrétního zdroje (například komín továrny, výfuk automobilu...). Jejich koncentrace se měří vždy u zdroje – tedy právě v komínech nebo výfucích – a snižuje se postupně mísením se vzduchem.
Imise jsou smíchané emise z různých zdrojů v konkrétním místě. Pokud je kvalita ovzduší v určité oblasti špatná, hovoříme o vysokých imisích škodlivin.
A závěr? „Významné koncentrace kontaminantů byly prokázány pouze v půdním vzduchu a při povrchové vrstvě ovzduší v termických aktivních plochách. Mimo tyto plochy koncentrace většiny kontaminantů dosahovaly hodnot běžných pro ovzduší v Ostravě,“ píše se v aktualizaci analýzy rizik.
To potvrzuje i Krejčí: „Výsledky ročního relevantního imisního monitoringu v Ostravě Heřmanicích z našeho pohledu ukazují, že v té lokalitě, v té rezidenční čtvrti, je srovnatelná imisní zátěž jako v celém ostravském okolí.“
Ostravsko a Karvinsko je dlouhodobě postiženo průmyslovou činností, koksovnami či dopravou. Halda tedy sice škodliviny do ovzduší vypouští, nedá se ale podle Krejčí říci, že by byl právě její vliv na ostravské ovzduší klíčový, jak stránka naznačuje.
I Tesař přiznává, že halda je jen jedním z mnoha zdrojů znečištění ovzduší, které v Ostravě jsou. Přesto trvá na platnosti svých výpočtů, které se opírají o měření na povrchu odvalu.„Na to, abyste zjistili logicky, jaký příspěvek má ten odval Heřmanice, tak musíte měřit na odvalu Heřmanice. Proto analýza z roku 2010 probíhala rok přímo na odvalu a řekla, co všechno z toho uniká,“ upozorňuje.
Jenže jak už bylo zmíněno, studie neprobíhala rok. Měření trvalo jen pár dní, což nakonec připouští i Michalisko. „V roce 2010 ale měřili přímo na odvalu. Studie z roku 2021, o které mluvíte, už řeší jen průměrné hodnoty na pozadí a není pro mě relevantní,“ vysvětluje politik proč studii z roku 2021 na web také nepřipojil.
Podle vedoucí oddělení kvality ovzduší Krejčí by byl Zdravotní ústav technicky schopný přímo na haldě roční měření provést. Je ale podle ní otázkou, zda by taková studie přinesla něco nového. „Z hlediska toho, co dělá ČHMÚ, tak máme pocit, že ty informace jsou dostatečné a relevantní. Měli bychom se raději zaměřit na oblasti, kde těch informací nemáme tolik,“ míní.
Emise jako ze 14 milionů aut?
Škodlivost haldy v rámci ostravského ovzduší se snaží autoři iniciativy přiblížit tvrzením, že halda produkuje škodlivých emisí jako 400 tisíc kotlů na tuhá paliva či 14 milionů aut. Tento výpočet vychází z přehledu, který zveřejňuje na svých stránkách ministerstvo životního prostředí pro emise uhlí spalovaného v kotlích. „Vycházím jen z údajů ministerstva životního prostředí a z dat Diama. Žádný další vstup tam není. Tak buď jsou pitomci na ministerstvu, nebo v Ostravě máme bezemisní uhlí,“ hájí výpočet podnikatel Tesař.
Samotné ministerstvo ale s takovým použitím svých podkladů nesouhlasí. „Emisní faktory byly stanoveny pro spalování uhlí v kotlích a byly měřeny v kouřovodech za relativně vysoké teploty. Jejich použití na podzemní hoření zbytků uhlí v haldě je velmi omezené a postup výpočtu považujeme za značně nevhodný,“ odpověděla mluvčí resortu Veronika Krejčí, po seznámení se s výpočtem na webových stránkách Haldahermanice.cz. Podle ní je množství zplodin výrazně sníženo tím, že procházejí celým odvalem, který je postupně chladí a zachytává.
„Ministerstvo považuje za důležitější než výsledky teoretický výpočtů, realitu, kterou odrážejí existující imisní měření v okolí haldy. Ta ukazují, že se koncentrace benzo[a]pyrenu v okolí haldy se zásadně neliší od koncentrací zaznamenávaných v dalších místech kraje,“ uzavírá Krejčí s odkazem na měření ČHMÚ a Zdravotního ústavu.
Související témata: Diamo, vzduch, státní podnik, materiál, Ostrava, Heřmanice, český hydrometeorologický ústav, Zuzana Klusová, životní prostředí, heřmanický odval, halda, Halda Heřmanice, Jiří Michalisko, Dalibor Tesař, Karel Ležatka, sanace
