Michaláková měla dostat syny zpět do péče, hodnotí šéf českého úřadu pro ochranu dětí Kapitán
Po téměř jedenácti letech padl v případu Evy Michalákové a jejích odebraných dětí verdikt u Evropského soudu pro lidská práva. Tato mimořádně dlouhá doba je v takových případech obvyklá, hodnotí pro Radiožurnál ředitel českého Úřadu pro mezinárodněprávní ochranu dětí Zdeněk Kapitán. A upozorňuje, že život dětí se za tak dlouhou dobu naprosto změní. Michaláková měla podle něj dostat syny zpět do péče.
Jak hodnotíte verdikt Evropského soudu? To, jak zdůvodnily své rozhodnutí norské soudní instance, na které se dnešní výrok ve Štrasburku odkazuje?
Pokud jde o rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva, tak jde kvalitativně o standardní rozhodnutí. Každý případ je specifický, jiný. Jen nerad bych podle jednoho případu zobecňoval.
Poslechněte si celý rozhovor s ředitelem Úřadu pro mezinárodně právní ochranu dětí Zdeňkem Kapitánem
Rád bych poukázal na to, že jde o jedno z necelé padesátky rozhodnutí, které se týkají Norska v obdobných případech. Do dnešního dne jich Evropský soud pro lidská práva rozhodl 27. Ve 14 případech rozhodl, že Norsko neporušilo evropskou úmluvu o lidských právech. Ve 13 případech rozhodl, že Norsko porušilo evropskou úmluvu. Dalších 20 případů ještě čeká na rozhodnutí.
Co vedlo k tomu, že norské úřady odebraly rodičovská práva paní Michalákové? Jaké byly původní argumenty?
Norské orgány v první fázi, když chlapce z rodiny odebraly, konstatovaly, že péče o ně byla vážně zanedbávána. Evropský soud pro lidská práva má za to, že to bylo vnitrostátními norskými orgány prokázáno. Existovalo podezření na sexuální zneužívání dětí. A i Evropský soud pro lidská práva v odůvodnění zdůraznil, že jedním z důvodů, které norské soudy aplikovaly a prokázaly, bylo, že matka děti neochránila.
Posléze se objevil argument norských orgánů, že matka zveřejnila citlivé informace o případu, a to takovým způsobem, který byl v rozporu s prožíváním situace dětmi. A soudy vzaly v úvahu odmítavou reakci dětí na kontakt s maminkou a názor na to řízení.
Můžeme krátce nastínit, o jaké argumenty naopak opírala Eva Michaláková své podání k Evropskému soudu pro lidská práva?
Nemohu za Evu Michalákovou dost dobře hovořit, ani za její zástupce. Nicméně principiálně jde o to, že argumenty norských orgánů, které jsem před chvílí zmínil, v principu odmítala jako špatné a v rozporu s právem na rodinný život, který garantuje jejím chlapcům evropská úmluva o lidských právech.
Za sebe mohu říct, že bych preferoval takové řešení, kdy by kontakty maminky s dětmi pro ně byly bezpečně obnoveny tak, aby mohla zpátky převzít péči o ně. Což je řešení, které norské úřady nezvolily a měly za to, že zásah do postavení dětí je tak závažný, aby došlo k omezení a postupně k úplné eliminaci kontaktu.
Michaláková prohrála letitý spor o děti, norské úřady podle Evropského soudu nepochybily
Číst článek
V předchozích letech se paní Michalákové zastávali i čeští politici, včetně prezidenta Miloše Zemana. Vláda Bohuslava Sobotky (ČSSD) v této věci poslala několik diplomatických nót. Do jaké míry se česká strana, řekněme na oficiální úrovni, zapojila nebo nezapojila i v této závěrečné etapě sporu paní Michalákové s norskými úřady?
Od samého počátku tohoto případu, jak jste avizoval, proběhla celá řada jednání a intervencí. Já jsem s norskou stranou jednal několikrát osobně, mnohokrát písemně. S přibývající dobou a s tím posledním soudním projednáním v Norsku jsme se upnuli na řešení, že Česká republika bude podporovat paní Michalákovou prostřednictvím institutu, kterému se říká intervence, tedy jakási podpora v řízení před Evropským soudem pro lidská práva.
Česká vláda prostřednictvím svého vládního zmocněnce pro zastupování České republiky před Evropským soudem pro lidská práva tu intervenci skutečně učinila. A Česká republika jasně podtrhla ten princip, že norské orgány měly učinit všechna potřebná opatření k tomu, aby se chlapci mohli do rodiny vrátit.
Na závěr vás poprosím o stručnou odpověď. Jak si vlastně vysvětlit, že se tento případ vlekl dlouhých více než 10 let?
Bohužel musím říct, že v obdobných případech je ta doba takto obvyklá. Je to mimořádně dlouhá doba. Já sám snáším délku těch řízení velmi špatně, protože život dětí se za tak dlouhou dobu naprosto, ale naprosto změní a velmi často způsobí, že dojde ke ztrátě šancí, které by se mohly využít pro sanaci takových případů.
