Pokrok v léčbě rakoviny. Za deset let se naděje na přežití zhoubných nádorů zvětšila i o třetinu
Špatná zpráva zní: Česko v Evropě stále patří k zemím s nadprůměrným výskytem onkologických onemocnění. Navazuje na ni ale dobrá: úspěšnost léčby mnoha z nich se zvyšuje. V posledních deseti letech se podstatně zlepšila prognóza také u těch nejtěžších diagnóz.
Rok od roku v Česku přibývá pacientů s onkologickým onemocněním. Ještě počátkem 90. let si obávanou diagnózu vyslechlo každý rok méně než 50 tisíc lidí, dnes je to kolem 100 tisíc nových případů ročně. Příčinou nárůstu je jednak stárnutí populace, jednak screeningové programy zaváděné s cílem odhalit zhoubné nádory v raném stadiu.
Nemění se ovšem počet těch, kteří rakovině podlehnou – ten se posledních čtyřicet let pohybuje kolem 28 tisíc ročně.
Důvodem, proč přibývá diagnóz, ale ne obětí, je lepší kvalita onkologické péče. O té vypovídá ukazatel relativního pětiletého přežití. Srovnává pravděpodobnost, že onkologický pacient zůstane naživu pět let od diagnózy, s šancí na pětileté dožití u stejně staré populace.
Graf ukazuje šanci přežití pro léčené pacienty, tento ukazatel totiž dobře popisuje kvalitu onkologické péče. Ne všichni diagnostikovaní jsou ovšem léčeni – u nálezů s velmi dobrou, nebo naopak velmi špatnou prognózou se lékaři mohou rozhodnout pacienta neléčit. Grafy, které prezentují také podíly léčených, ukazujeme ve starším článku a na starších datech.
2:30
Rakovina nemusí být děsivá. Podívejte se, jaká je prognóza u konkrétních diagnóz
Číst článek
Dvě nejčastější onkologická onemocnění – zhoubný nádor prostaty u mužů a prsu u žen – mají úspěšnost léčby na hranici 90 procent. Klíčové je přitom zachytit nemoc včas.
„Nádory prsu u žen a nádory prostaty u mužů, jsou-li zachyceny v málo pokročilém stadiu, dosahují pětiletého relativního přežití 100 procent. Tato data jsou jednoznačnou výzvou k prevenci,“ upozorňuje biostatistik Ladislav Dušek, ředitel Ústavu zdravotních informací a statistiky (ÚZIS).
Velmi nebezpečné jsou naopak zhoubné nádory dýchacích orgánů. Historicky jde o diagnózu typickou pro muže – v 70. letech 20. století byla u silnějšího a zejména kouřivějšího pohlaví desetkrát častější než u žen. Od té doby se trendy srovnávají, u mužů se výskyt i mortalita mírně snižuje, u žen výrazně roste. Zhoubný nádor plíce a průdušky je dnes stále ještě běžnější u mužů, ale desetinásobek se zmenšil na dvounásobek.
Lepší prognózy
Téměř u všech diagnóz se léčba v posledním desetiletí změnila k lepšímu. Žlutá oblast následujícího grafu ukazuje onkologické pacienty, kteří za přežití vděčí zlepšení mezi roky 2004–2008 a 2014–2018.
Nejvýraznější nárůst v úspěšnosti léčby zaznamenali onkologové u méně častých, ale nebezpečných diagnóz: slinivky, jater, jícnu nebo žlučníku. O třetinu se zvedla šance pětiletého přežití také u rakoviny plic.
„Rakovině slinivky byla v uplynulých letech věnována zvýšená pozornost jak v oblasti diagnostiky, tak léčby,“ vysvětluje změny k lepšímu Dušek. „V odborné literatuře je diskutována také možnost screeningů, zatím ale neprůkazně. Na zlepšení přežití má jistě vliv včasnější diagnostika pacientů a rychlá dostupnost léčby v komplexních centrech.“
Od moru ke covidu: unikátní data, jak se měnily příčiny úmrtí Čechů od císaře pána do dneška
Číst článek
Minimálně stejně důležitá jsou pohledem počtu zachráněných životů decentní zlepšení u obvyklých diagnóz: třináctiprocentní u nádoru tlustého střeva nebo šestiprocentní u rakoviny prsu a prostaty. Motorem pokroku jsou často screeningy, zaváděné v Česku v nultých letech: kolonoskopie, mamografie a screening karcinomu hrdla děložního.
„Prodlužování přežití pacientů s nejčastějšími typy nádorů má více příčin, ale velmi významně se na něm podílí včasnější diagnostika,“ pokračuje Dušek.
„Platí to zejména pro zhoubné nádory prsu a kolorekta, kde běží organizované plošné screeningové programy, ale také pro nádory prostaty a plic, kde včasný záchyt znamená dramatický benefit v dosahovaném a dosažitelném přežití. Včasně zachycené nádory plic jsou efektivně řešitelné chirurgicky a přežití dosahované u klinických stadií I a II míří k 60 procentům, zatímco u pokročilých nálezů jde o cca 12 až 15 procent,“ dodává.
Zlepšení vidí ale také u případů, kdy onemocnění nebylo odhaleno včas.
„Na prodlužování přežití v pozdějších klinických stadiích se podílí rostoucí dostupnost vysoce specializované komplexní onkologické péče, dobrá organizovanost sítě komplexních onkologických center a také dostupnost moderní radioterapie, farmakoterapie a biologické léčby v ČR,“ vysvětluje.
Jedinou diagnózou, u které v posledních deseti letech došlo k viditelnému zhoršení prognózy, je zhoubný nádor močového měchýře. Podle biostatistiků z ÚZIS je ale zhoršení jen zdánlivé, pacienti s méně nebezpečnými nálezy se v důsledku změny oficiální klasifikace přesunuli do nové diagnostické skupiny a mezi zhoubnými nádory močového měchýře zůstaly těžší případy. Podobně vysvětlují stagnaci u rakoviny děložního hrdla.
„Prodlužování přežití je ale typickým trendem léčby zhoubných nádorů v ČR plošně,“ uzavírá Dušek.
