Rakovina nemusí být děsivá. Podívejte se, jaká je prognóza u konkrétních diagnóz
Věta „máte rakovinu“ nemusí být tak tragická, jak jsme zvyklí ji vnímat. Pokud je nemoc odhalena včas, šance na přežití může být téměř stoprocentní.
U velké části pacientů vede onkologická diagnóza k depresi; část vyděsí natolik, že boj vzdají předem. Počet sebevražd u onkologicky nemocných je oproti běžné populaci přibližně dvojnásobný (anglicky).
V mnoha případech je přitom trauma zbytečné. U některých diagnóz je totiž šance na přežití ve srovnání s běžnou populací téměř stoprocentní.
V grafu najeďte myší na diagnózu, která vás zajímá. V levém sloupci se zobrazí barevná pole. V modrých oknech najdete dostupná data podle stadií rakoviny. Červené okno znamená, že data pro stadia nejsou k dispozici, pouze pro celkovou diagnózu. Číslo v okně uvádí naději na přežití. Vedle je údaj o podílu nemocných, které se lékaři pokoušejí vyléčit.
Zdroj dat: Národní onkologický registr České republiky
„Jsou onemocnění, jako nádory varlat nebo nádory prsu, u kterých při včasné diagnóze přežívají pacienti ve stejném procentu jako běžná populace,“ vysvětluje Jan Mužík z Institutu biostatistiky a analýz Masarykovy univerzity.
„Dokonce se dostáváme do situace, kdy je pětileté přežití pacientů o něco pravděpodobnější než v běžné populaci. Pacienti jsou totiž pod kontrolou, a pokud se u nich objeví jiné závažné onemocnění, je díky tomu zachyceno.“
Co znamená „pětileté relativní přežití“?
Pro měření účinnosti léčby rakoviny se obvykle používá pojem „pětileté relativní přežití“. Relativní znamená, že se nemocní porovnávají s těmi, kteří onkologické onemocnění diagnostikováno nemají. Proto může být tohle číslo i vyšší než sto procent – v okamžiku, kdy pacienti s některou diagnózou rakoviny přežívají pravděpodobněji než zdravá část populace, zejména proto, že jsou pod lékařskou kontrolou. Pokud pacient s diagnózou rakoviny přežije následujících pět let, považuje se riziko, spojené s tímto konkrétním nálezem, za zažehnané; proto právě „pětileté přežití“.
I dlouhodobě přežívající pacienti zůstávají pod kontrolou lékařů. Ne vždy jde totiž o úplné vyléčení. Velmi často dochází k recidivě, tedy návratu původního onemocnění.
Jak se zvyšuje doba přežití pacientů, setkávají se navíc lékaři se navíc s novým fenoménem: čím dál častěji zachytávají nová onemocnění u osob, které nádor měly již dříve v jiných lokalizacích. U jednoho z deseti onkologických pacientů se tedy i v případě úspěšné léčby rakovina objeví znovu a zasahuje jiný orgán.
„Vyšší výskyt nádorových onemocnění je jakousi daní za úspěchy, které se nám daří na téhle úrovni dosahovat,“ popisuje Mužík. „Při kumulativní pravděpodobnosti výskytu rakoviny platí, že asi třetina Čechů, pokud se dožije osmdesáti let, má pravděpodobnost nějakého nádorového onemocnění.“
Hlavní je přijít včas
Klíčem k úspěšné léčbě je včasná diagnóza. Ukazuje to třeba zmíněná rakovina prsu – pokud je odhalena v prvním stadiu, je pravděpodobnost pětiletého přežití prakticky stejná jako ve zdravé populaci. Odhalení ve čtvrtém, tedy posledním stadiu snižuje šanci na čtvrtinu.
Lékaři se spoléhají na programy plošného vyšetření populace, takzvané screeningy. Ty nabízejí pacientům v rizikovém věku vyšetření na nejčastější typy nádorových onemocnění.
Za 25 let se u některých typů nádorů zvýšila šance, že pacient rakovinu přežije. Důležité je přijít včas na vyšetření. Detaily v reportáži Ivety Vávrové
„Takový program dnes máme jen u rakoviny prsu, rakoviny tlustého střeva nebo konečníku a rakoviny hrdla děložního,“ upozorňuje Mužík. „U některých onemocnění není k dispozici přímo screening, ale provádíme vyšetření, které umožní zachytávat právě časná stadia. To je případ nádoru prostaty u mužů.“
Tam, kde je obtížnější rozpoznat příznaky, je šance na přežití obvykle nižší. Zhoubné nádory mozku a míchy, slinivky nebo žlučníku se v raných stadiích neprojevují nijak silnými příznaky, a jsou proto často objeveny až později, kdy se léčí daleko obtížněji.
Pokud je zhoubný nádor objeven včas, zvyšuje se také pravděpodobnost, že se ho lékaři pokusí odstranit. U prvních tří stadií rakoviny prsu se pokoušejí o vyléčení pacientky téměř vždy. Tam, kde je nádor objeven až ve čtvrtém stadiu, často nemůže být poskytnuta dostatečně účinná léčba zaměřená proti nádoru.
Každá rakovina nastupuje v jiném věku. Kdy poprvé zajít na prohlídku?
Rozhodující je tedy přijít včas. Co přesně tahle fráze znamená?
Obecně platí, že vyšší riziko onkologických onemocnění přichází s vyšším věkem. Pro stárnoucí populaci, jako je ta česká, je tedy rakovina závažný problém; umírá na ni dnes přibližně třetina populace.
„Vyšší délka dožití zvyšuje šanci, že se dožijete své rakoviny,“ komentuje demografický vývoj Jan Holčík z Lékařské fakulty Masarykovy univerzity.
Pro ilustraci: zatímco u patnáctiletých Čechů se každoročně objeví 18 případů rakoviny na 100 tisíc lidí, u padesátiletých je to 502 případů a po osmdesátce dokonce 2203 případů.
Pro každé onkologické onemocnění je typický věk nástupu trochu jiný. V relativně nízkém věku se objevují například nádory varlat u mužů a nádory děložního hrdla u žen: u nich roste riziko nejrychleji mezi dvacátým a třicátým rokem života, nádory prsu začnou vážně hrozit po čtyřicítce.
U nejčastějších onkologických onemocnění – rakoviny prostaty, tlustého střeva a plic – prudce stoupá riziko nálezu kolem padesátého roku života. Sem proto míří i většina preventivních a screeningových programů.
Zdroj dat: Národní onkologický registr České republiky
Lékaři doporučují úvodní kontrolu mezi čtyřicátým a padesátým rokem, v případě genetické dispozice je však zapotřebí zahájit pravidelné kontroly co nejdříve. Vyšetření, které dokáže s vysokou pravděpodobností začínající nádor odhalit, nabízí síť onkologických center ve většině krajských měst.
V grafu se vyskytují také dvě netypická onkologická onemocnění, která se od ostatních výrazně liší. Je to hlavně diagnóza „jiný kožní nádor“. Ta je sice v populaci nejčastější, ale oproti jiným nádorům není tak nebezpečná. Na rozdíl od závažnějšího onkologického onemocnění kůže, melanomu, je u jiných kožních nádorů pětileté přežití prakticky stoprocentní.
Druhou netypickou diagnózou jsou „nádory in situ“. Jde o „nulté“ stádium nádoru, jeho objevení neznamená aktuální nebezpečí. Největší nástup ve věku 25-29 let odráží výsledky screeningu děložního hrdla.
Za minulých 25 let se prognózy zlepšily až pětinásobně
Hrůza z diagnózy „rakovina“ má velkou setrvačnost. Od roku 1990, kdy jsou k dispozici srovnatelná data, se přitom u drtivé většiny nemocí prognózy významně zlepšily.
Příkladem může být opět zhoubný nádor prsu. Šance na pětileté přežití se u něj zvedla z 66 na 84 procent; pokud byl objeven v prvním stadiu, šance se zvýšila z 91 na 99 procent. Ještě radikálnější změnu pak můžeme vidět u nádorů plic, tlustého střeva a prostaty.
„U nádorů tlustého střeva lze do budoucna předpokládat pozitivní vliv screeningu, jeho vliv byl však doposud limitován nedostatečným pokrytím cílové populace,“ vysvětluje doktor Mužík z Institutu biostatistiky a analýz. „To se postupně, i díky úspěšnému projektu adresného zvaní, daří zlepšovat.“
Následující graf ve výchozím stavu ukazuje, jak se zvýšila naděje na přežití mezi lety 1990 a 2010. Když najedete myší na konkrétní diagnózu, zobrazí se šance na přežití v jednotlivých obdobích, úplně vlevo v nestarším, vpravo v nejaktuálnějším. Červený box opět znamená, že jsou k dispozici pouze data pro celkovou diagnózu, modrý box znamená konkrétní stadium.
Zdroj dat: Národní onkologický registr České republiky
Pokrok v onkologii se projevuje zejména podílem pacientů s konkrétní diagnózou, u kterých se lékaři rozhodnou zhoubný nádor léčit. Přitom nemusí jít jen o čistě medicínské hledisko – léčba rakoviny patří k nejdražším, spolurozhoduje tedy i nákladnost léčby nebo věk pacienta.
Pokud se tedy u některé diagnózy za minulé čtvrtstoletí zlepšila prognóza, znamená to obvykle, že se léčí i případy, dříve považované za beznadějné. V případě zhoršení pak obvykle nejde o snížení kvality onkologické péče. „Může to znamenat, že se prostě snažíme léčit pacienty, kteří jsou na tom prognosticky hůř,“ vysvětluje Michal Uher z Institutu biostatistiky a analýz.
Diagnózou se zajímavým vývojem je zhoubný nádor plic. Data ukazují, že v posledních letech neklesá počet nálezů ani počet úmrtí. Při detailnějším pohledu se ale ukáže, že změny v diagnózách jsou poměrně zřetelné – jen jsou u mužů a u žen opačné. Zatímco u mužů výskyt i úmrtnost klesá, u žen roste. Souvisí to pravděpodobně s hlavním rizikovým faktorem, tím je kouření.
Současné trendy v léčení nádorových onemocnění řeší například únavu imunitního systému. Rozvoj nádoru vyžaduje jak genetickou predispozici, tak zátěž organismu, která oslabuje imunitní systém člověka. Imunitní systém pak nedokáže včas rozpoznat a zastavit nádorové bujení. Nově vyvíjená léčiva proto míří právě na posílení imunity.
„Délku života ale nemůžeme prodlužovat donekonečna, je to dáno i biologickým nastavením člověka,“ dodává Mužík. „Náš organismus je evolučně nastavený na úplně jinou délku života, než máme dnes.“
