Praktici navrhují, aby místo ročního školení, které je potřeba dnes, stačil šestidenní kurz a praktický seminář. Měly by se podle vás zjednodušit podmínky pro možnost poskytovat psychosomatickou péči, jak navrhuje Sdružení praktických lékařů?
Michaela Ročňová: Já vás nejprve opravím. Ten roční kurz teprve připravujeme v reakci na dlouhodobé požadavky ze strany praktických lékařů. My všichni – já jsem taky praktický lékař – vnímáme množství pacientů, se kterými potřebujeme v ordinaci pracovat.

Přehrát

00:00 / 00:00

Jak zpřístupnit pacientům péči o psychosomatické problémy? Debatují gynekoložka Lenka Tocháčková a předsedkyně Společnosti psychosomatické medicíny Michaela Ročňová

A jak říkáte, velká složka z nich také potřebuje, abychom měli povědomí o psychosomatické péči. Z tohoto důvodu vznikl podnět na vytvoření kratšího kurzu, než je samotná atestace.

Vzdělání v psychosomatice u nás existuje, ve vyhlášce je obor zavedený od roku 2013 a atestovat se může od roku 2015. Možnost vzdělání tady je, ale je to poměrně dlouhodobé. Celkově to trvá minimálně dva roky a někdy se to táhne ještě déle. 

Součástí našeho návrhu na kratší kurz je osmnáctidenní teoretické vzdělávání a také sebezkušenost, vy budete asi říkat praktický seminář. A této sebezkušenosti požadujeme 80 hodin, tedy stejné množství, jaké je potřeba pro atestaci. 

Ale pro atestanty je tam delší vzdělávání a také praxe, která je ale těžko dostupná, protože akreditovaných psychosomatických pracovišť je hrozně málo.

Chápu správně, že ten kratší kurz s praktickým seminářem by mohli absolvovat praktici a vykázat to pak pojišťovnám?  
Ano, to je součást návrhu. Ale je otázkou, jestli za toto vzdělání pak budou lékaři ohodnoceni. A i to je v návrhu.

Základem je tedy požadavek na kratší kurz a o tom ohodnocení se ještě jedná s pojišťovnami.

Paní doktorko Tocháčková, je to podle vás dobrý nápad? Jestli to chápu správně, tak tento kurz, který se zatím připravuje, nemá vychovávat specialisty na psychosomatiku, kteří by byli na roveň těm atestovaným. Ale jenom rozšířit možnosti, jak poskytovat psychosomatickou péči třeba na nižších úrovních. Je to tak?
Lenka Tocháčková: Já ten problém vidím v tom, že vzdělávání v psychosomatice garantované ministerstvem zdravotnictví začalo v roce 2013. Je to atestační obor a v republice je zhruba 60 atestovaných lékařů, což je málo.

Rozhodně vidím jako pozitivní rozšíření možnosti poskytování psychosomatické intervence pacientům. Ovšem toto už se stalo – byl převzat model vzdělávání z Německa, kde je psychosomatická medicína velice dobře dlouhodobě etablovaná.

Došlo tedy ke vzniku tohoto kurzu základní psychosomatické péče v objemu devětkrát dva dny teoretické přípravy plus 120 hodin sebezkušenosti.

Lékaři, kteří měli o toto zájem, mohli i bez atestace vykazovat tuto péči psychosomatické intervence. A to teprve od ledna roku 2024, kdy poprvé bylo možné za tuto péči dostat odměnu od zdravotních pojišťoven.

Čili snížení počtu hodin, jak stojí v návrhu praktiků, na třikrát dva dny, to je podle vás už přílišné změkčení? A podle vás by to nevedlo k tomu, aby psychosomatici byli dostatečně vzdělaní, aby mohli poskytovat v nejnižších úrovních toho péči?
Tocháčková: Ano, z mého pohledu jde o redukci teoretického kurzu o dvě třetiny. Dále je tam požadavek na redukci sebezkušenostní skupiny o 40 hodin.

V republice je víc než 5000 praktiků, každý praktik má přibližně 2000 pacientů a dle obecních poznatků zhruba 40 procent pacientů může mít psychosomatické potíže.

Myslíme si, že na základě velmi krátkého a povrchního psychosomatického vzdělání by došlo k ohromnému nárůstu čerpání prostředků z veřejného zdravotního pojištění. A to by nebylo opodstatněné a bylo by to na úkor kvality poskytované péče pacientovi.

Docházíme tak k bezprecedentní situaci, kdy lékař s delším vzděláním, lékař s plánovaným krátkým vzděláním, které má začít někdy v září tohoto roku a také lékař s atestací budou vykazovat úplně stejný kód psychosomatické intervence. To je v medicíně neobvyklý úkaz.

Vyjednávaní s pojišťovnami

Dává to smysl? Pakliže říkáte, že odstupňujeme znalosti a zkušenosti, které jednotlivými kurzy psychosomatici atestací získají, ale zároveň je necháte vykazovat ten stejný kód. Jinými slovy budou dostávat stejné množství peněz.
Ročňová: Ono to už existuje. Stejný kód můžou vykazovat ti, co mají atestaci, a ti, co mají pouze kurz a sebezkušenost a chybí jim atestace, chybí jim zkouška, chybí jim praxe, chybí jim doložení kazuistiky, prostě to, co patří k atestaci. Tohle už existuje. To je jenom prostě realita.

Otázka však je, jestli se tím tohle ještě nezhorší.
Ročňová: Já bych neříkala, že zhorší. Samozřejmě ideál pro nás pro všechny by bylo vícestupňové vzdělání. Na tom se shodujeme dlouhodobě ve výboru, pracujeme na tom. Vícestupňové vzdělání a tomu odpovídající vícestupňové placení pojišťovnami.

V tomto smyslu naše Společnost psychosomatické medicíny podávala opakovaně návrhy na proplácení výkonů pojišťovně. To už běží, začalo to roky zpátky. Pojišťovny zatím přijaly pouze tento jediný kód. Přičemž tento jediný kód byl právě zrovna v tom návrhu uvedený jako ten pro ty lékaře bez atestace.

Pojišťovny tenkrát nezavedly ten vyšší kód, který by patřil atestovaným. Ale daly ho tomu nižšímu vzdělání. A to je spíš téma pro jednání s pojišťovnami, které na to zatím nepřistoupily.

Proč se mají změkčovat podmínky atestace psychosomatiků? A hrozí, že to povede k čerpání peněz z veřejného zdravotního pojištění, které budou na úkor kvalitní péče? Poslechněte si celou debatu ze záznamu v úvodu článku.

Karolína Koubová, job Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít