Počet dětí, které trpí depresemi nebo úzkostmi, vzrostl během pandemie desetinásobně
Deprese, úzkostné stavy a stále častěji sebepoškozování. Počet dětí s psychickými problémy vzrostl v době pandemie až desetinásobně, upozorňují terapeuti, psychologové a psychiatři z Národního ústavu duševního zdraví a Národního pedagogického institutu. Podle nich je důležité, aby dospělí s dětmi o jejich problémech otevřeně mluvili a v případě nutnosti včas vyhledali odbornou pomoc. Dětských psychologů a psychiatrů je ale v Česku nedostatek.
„My si děláme ze všeho srandu, ale pak už tam ten prostor pro to nebyl, protože fakt na tom nebyli dobře. Ani ten starší ne. Prostě se bál. Psychicky na tom nebyl dobře,“ popisuje Radiožurnálu situaci Helena.
Má dva syny - Davidovi je 14, Jakub je o dva roky mladší.
Zatímco uzavřenějšímu Jakubovi distanční výuka vyhovovala, jeho starší bratr se zpátky do školy těšil. „Už nechtěl být doma, těšil se na kamarády. Ale těsně před tím nástupem na tom taky nebyl úplně dobře. Nevěděl, co ho čeká po tom roce,“ popisuje.
Tlak na výkon
„Rozumíme tomu, že se na pedagogy vyvíjí velký tlak - především na to, aby doznámkovali to, co mají. Aby dodrželi rámcový vzdělávací plány. Zas na druhou stranu děti, žáci, studenti museli dohnat velké množství učení sami,“ vysvětluje terapeutka, vedoucí psychologické a adiktologické ambulance pro děti z Národního pedagogického institutu Michaela Štáfková.
3:06
Třetina učitelů měla v distanční výuce úzkosti a deprese. ‚Nevěděli, jak žáky hodnotit,‘ říká sociolog
Číst článek
„Ten rozpor mezi nimi pak přináší nehezké stavy u dětí, protože nemůžou naplnit to, co by třeba i samy chtěly,“ dodává.
Tlak na výkon - ze strany učitelů, rodičů či samotných dětí - je jedním z faktorů, které mají na jejich duševní stav zásadní vliv.
„Jsou to těžké stavy úzkosti až deprese, obsedantně kompulzivní porucha, sebepoškozování... Jsou to opravdu velmi náročné duševní potíže, se kterými se dítě potýká. A tím, že si neumí pomoct samo a mnohdy ani si neumí říct o pomoc, zůstává v takové pasti,“ přibližuje Štáfková.
‚Nebýt v pohodě je v pořádku‘
Rodiče by si měli u svých dětí všímat především rychlých změn nálad, případně dlouhodobých potíží s usínáním. Pokud se dítě straní kamarádů, izoluje se od rodiny nebo se u něj projevují psychosomatické problémy - stěžuje si na bolesti břicha, hlavy nebo zad - podle terapeutky může jít o varovné symptomy.
Čtyřicet procent lékařů kvůli pandemii trpí úzkostmi. Celkově psychiatrických pacientů v Česku ubylo
Číst článek
„Nejdůležitější rada, která by tady měla zaznít, je, že nebýt v pohodě je v pořádku, a je velmi nutné o tom mluvit. Je tady spoustu institucí, ať už zdravotních, nebo sociálně psychologických, které dokáží pomoci s terapií, s psychofarmaky. Dokáží pomoci tam, kde je potřeba,“ apeluje.
Odborníci pracují s daty třeba z linek důvěry, České školní inspekce nebo z diagnostických ústavů. Národní ústav duševního zdraví se zaměřil na žáky základních škol.
„Děti zažívají mnoho negativních emocí – obavy o rodinu, budoucnost, stres z měnících se školních nároků a podmínek pro výuku, pocity izolace, odloučení od kamarádů a blízkých. Měly problémy s přizpůsobením měnícím se podmínkám ve škole, v rodině, v okolí,“ vypočítává ředitel ústavu Petr Winkler.
Akutní duševní problémy
Zároveň dodává, že zprávy z dětských psychiatrických pracovišť ukazují výrazný nárůst urgentních příjmů dětí a dospívajících s akutními duševními problémy.
19:56
Jak bojovat s postcovidovou úzkostí? Strachem mozek reaguje na nebezpečí, upozorňují odborníci
Číst článek
„Zejména tedy s depresí, chaotickým emočním prožíváním, ale také těžkým sebepoškozováním. To je téma, které teď řešíme hodně – slyšíme hodně z praxe právě ty problémy se sebepoškozováním, sebevražedností a tak dále,“ dodává.
Národní pedagogický institut ve spolupráci s Národním ústavem duševního zdraví spustili web, který nabízí informace pro pedagogy i rodiče.
Kromě rad, jak dítěti pomoci, zde najdou také kontakty na specialisty. Dětských psychologů a psychiatrů je ale v Česku nedostatek. Na volný termín se často čeká několik týdnů až měsíců. Podle Petra Winklera je proto potřeba zaměřit se na prevenci.
