Přibývá dětí s poruchou příjmu potravy. Rodiče by měli věnovat pozornost změnám v jídle a chování
Počet dětí s poruchou příjmu potravy v Česku dramaticky roste, jen v případě dívek činí nárůst od roku 2010 dvě stě procent, jak ukazují data, která analyzoval web iROZHLAS.cz. Rodiče by měli věnovat pozornost především změnám ve stravovacích návycích dítěte, přílišnému důrazu na jídlo, přejídání se, nebo naopak nevoli se o jídle bavit. „Rodič si může všimnout, že dítě například tvrdí, že už jedlo nebo že nemá hlad,“ popisuje psychoterapeutka.
„Začala jsem se jinak stravovat a více sportovat. Zpočátku to vypadalo zdravě, jenže poměrně brzy jsem se stala otrokem jídla i sportu,“ vzpomíná na pubertu dnes sedmatřicetiletá Lada Brůnová, která se léčila s mentální anorexií.
Dětí jako ona podle dat poskytnutých Ústavem zdravotnických informací a statistiky přibývá. Od roku 2010 narostl počet dívek s poruchou příjmu potravy dvojnásobně, tedy o dvě stě procent. Velký nárůst nastal především po pandemii covidu-19.
„U poruch příjmu potravy, které jsou často spojeny s úzkostí a neschopností regulovat emoce, přinesl covid obrovskou nejistotu. Život se otočil vzhůru nohama, děti často nevěděly, co je další den čeká, a nejistí byli i jejich rodiče, kteří by jim v méně extrémní situaci potřebné zpevnění mohli poskytnout,“ líčí klinická psycholožka a psychoterapeutka Tereza Maková.
Poruchy příjmu potravy
Poruchy příjmu potravy jsou vážná duševní onemocnění, která ovlivňují vztah jedince k jídlu, tělu a váze. Mezi nejznámější patří:
- Mentální anorexie: Charakterizovaná extrémním omezením příjmu potravy a intenzivním strachem z přibírání na váze, i když je člověk často výrazně podvyživený.
- Mentální bulimie: Spočívá v epizodách přejídání, po kterých následuje zvracení, nadměrné cvičení nebo jiné metody, jak zamezit přibírání.
- Záchvatovité přejídání: Jedinec konzumuje velké množství jídla v krátkém čase, přičemž nad jídlem ztrácí kontrolu, což často vede k pocitům viny a studu.
Nepomohly ani videohovory, přes které například probíhala výuka. „Některé výzkumy ukazují, že děti, které se viděly na obrazovkách, měly zvýšené nároky na svůj vzhled, což prohloubilo jejich nespokojenost se sebou,“ dodává.
Rady pro rodiče
Okolí Lady Brůnové si s nemocí nevědělo rady. „Rodiče samozřejmě vnímali, že jsem extrémně hubená a mám zvláštní stravovací návyky, ale nevěděli, co se děje, proč a co s tím můžeme dělat. Byla to šílená situace pro nás všechny. Bylo nám v tom strašně špatně, ale neviděli jsme cestu ven,“ popisuje nyní.
Podle psycholožky mohou nemoc odhalit rodiče či učitelé, musí však poznat varovné signály.
„Dítě, které dříve jídlo vůbec neřešilo, najednou přestává jíst, nosí jiný typ svačin nebo vyhazuje jídlo. Může například tvrdit, že už jedlo a že nemá hlad, což nemusí na začátku vypadat podezřele, ale když se to opakuje a začíná se objevovat určitý vzorec tvrzení, tak by tomu rodiče měli věnovat pozornost,“ přibližuje Maková.
A pozornost by měli věnovat také přílišnému důrazu na jídlo, přejídání se, nebo naopak nevoli se o jídle bavit.
„Dalším varovným signálem může být narůstající potřeba plánování okolo jídla. Dítě potřebuje vědět dopředu, kam půjde do restaurace, aby si mohlo prohlédnout jídelní lístek a naplánovat si, co přesně si dá,“ říká Maková a dodává, že děti věnují pozornost časování jídla, nádobí ze kterého jedí a dalším okolnostem kolem stravování se.
To byl i případ Lady. „Jíst ve společnosti mi bylo hrozně nepříjemné, úplně jsem přestala chodit na obědy do školní jídelny, kde jsem si nemohla vybrat a měla jsem pocit, že mě všichni pozorují a hodnotí,“ popisuje. Nejprve to vypadalo, že hubne do zdravé váhy. S podváhou měla problémy až v pozdější fázi nemoci.
Nevíme, proč nám věci voní. Porozumění čichu může pomoci s léčbou poruch příjmu potravy, říká vědkyně
Číst článek
„Zpočátku to vypadalo zdravě. Lidé mi říkali, jak mi to sluší a jak jsem šikovná. Ošklivé komentáře na moje tělo se změnily v lichotky. Poprvé jsem zažívala opojný pocit, že mě spolužáci berou a nechtěla jsem o něj přijít,“ vzpomíná s tím, že od malička měla silnější postavu.
Nejde jen o váhu
Psycholožka Maková zdůrazňuje, že se nemoc může rozvinout i u dětí, které nemají podváhu a podvýživa na nich není na první pohled znát. Podváhu má totiž jen 6–15 procent lidí s poruchou příjmu potravy. Psycholožka varuje, že i děti s nadváhou mohou mít poruchu příjmu potravy a být podvyživené.
„Obezita je problém dnešního světa, který je třeba řešit. Je ale důležité chápat jeho komplexitu a přistupovat k nim individuálně a s respektem,“ říká psycholožka a dodává, že u dětí, které hubnou z obezity, může při nesprávném postupu dojít k nezdravému omezování jídla.
„Máme tendenci je chválit nebo odměňovat, když zhubnou, monitorujeme jim váhu, používáme grafy a tabulky. U dětí s dispozicí k poruchám příjmu potravy tak i ve spojitosti s oceňováním, které do té doby nezažívaly, můžeme přispívat k tomu, že se hubnutí nezastaví včas,“ varuje.
Začít sám u sebe
Jde nemoci předejít? Podle Makové má na rozvoj poruchy příjmu potravy velký vliv i to, jak se chovají rodiče. Mohou dítěti pomoci například tak, že přehodnotí své návyky.
8:17
‚Viděly jsme sebepoškozování.‘ Studentky natáčí film o psychických problémech své generace
Číst článek
„Pokud se například rodič nikdy s ostatními nenavečeří nebo si dá jen salát, každý den se váží nebo se každé ráno prohlíží před zrcadlem a nelibě si osahává tělo, je dobré se ptát: Jaký signál o vztahu k tělu to vysílá mému dítěti. Chci, aby to chápalo pro sebe jako normální a přebíralo si to do života?“ říká Maková.
„Pokud většina slov, která pro sebe a ke svému zevnějšku mají, je kritická, je potřeba, aby věděli, že jejich dítě to bude vnímat a bude se to nějak promítat do utváření jeho sebehodnoty,“ dodává.
A pokud mají rodiče podezření, že se u jejich dítěte nemoc rozvíjí, měli by s ním nejprve mluvit. „Můžeme říct něco jako: zdá se mi, že jsi poslední dobou smutnější než dřív, rád/a bych si s tebou popovídal/a, zajímá mě, jak se máš. A dát dítěti čas zareagovat, nemusí na to takové povídání být připravené hned,“ podotýká.
Pokud však dítě reaguje opakovaně odmítavě, problém zapírá a přitom zjevně chřadne, je vhodné se poradit s dětským psychologem nebo pediatrem. Pro akutní pomoc rodičům a dětem existují také krizová centra či linky důvěry.
Problémy u chlapců
Maková také varuje, že navzdory stereotypům se poruchy příjmu potravy mohou týkat také chlapců. „U chlapců se často rozvíjí poruchy příjmu potravy přes touhu mít svaly a co nejméně podkožního tuku. Bývá při ní velký důraz na cvičení a nejrůznější fitness doplňky výživy,“ popisuje psycholožka s tím, že až čtvrtina všech typů poruch příjmu potravy se týká právě chlapců.
Jejich rodiče by měli věnovat pozornost například i obsesivnímu využívání různých biohackingových strategií, například urputné až obsesivní snaze chovat se podle doporučení informacích chytrých hodinek nebo doporučení lifestyle a fitness influencerů.
Potřebujete pomoc?
V případě, že vy nebo vaše dítě hledáte pomoc, můžete se obrátit na pediatra, psychologa, linku důvěry či jedno z krizových center. Kompletní síť pomoci najdete zde.
