Zdeněk Pohlreich: Mladí mají blíž k levici. Chápu to, ale radost z toho nemám
Zdeňka Pohlreicha znají především diváci televizního pořadu Ano, šéfe!, který následovala řada dalších gastroshow. V současnosti se ale šéfkuchař věnuje výhradně svým pražským podnikům Café Imperial, Divinis a Next Door a kariéru moderátora opustil. „Mám více volného času, nejezdím 60 tisíc kilometrů za rok a je spousta dní, které mohu trávit s rodinou nebo po svých hospodách,“ říká v pořadu Osobnost Plus.
Z televizní obrazovky Pohlreich odešel po deseti letech a svého rozhodnutí nelituje. „Od té doby žiji jiný život,“ vysvětluje ve vysílání Českého rozhlasu Plus.
Několikrát se v minulosti vymezil vůči mladým, levicově smýšlejícím lidem. „Hromady těch, kteří se vyjadřují k dění a mají ambici někomu radit, nic o věcech nevědí. Logicky to patří k věku. Mladí lidé mají blíž k levicovému myšlení než k tvrdé práci a k tomu být zticha. Chápu to, radost z toho ale nemám a nemůže ji mít nikdo,“ říká.
„Šílená představa je, že všichni budou žít zadarmo. Ti, kteří mají dluhy, je nebudou platit a další podobné vynálezy, které vymysleli. Celkově se ale o politice nechci bavit. Nemá to smysl,“ dodává.
Praxe, praxe, praxe
K práci a morálce v kuchyni má šéfkuchař velmi pragmatický přístup, výhrady ale má k českému vzdělávání v oblasti gastronomie. Považuje ho za nepružné a systém výchovy nových kuchařů podle něj nefunguje.
„Tahají se do toho věci, které s řemeslem nesouvisejí - například maturita. Nechápu, proč má číšník maturitu z matematiky a učební obor na tři roky. Tito lidé se potřebují naučit vše potřebné o surovinách, o tom, jak je zpracovat, hygienické zásady, počítat a potom už jen praxe, praxe a praxe,“ tvrdí.
„Sám maturitu nemám a také žiji. Když si budu vybírat někoho do kuchyně, zajímá mě, co umí a co mně ukáže,“ uzavírá téma.
