Devětadvacetiletá učitelka Anna Kulbanská ještě před nedávnem učila malovat děti na škole v ukrajinském městě Kaluš. Teď už je čtvrtý týden v Česku, kam se svým malým synem Alexandrem uprchla před válkou. Nový domov našla v jihočeském Táboře.

„Pracuji na cyklu obrazů s názvem Andělé pro Ukrajinu. Téma jsem zvolila, protože andělé pomáhají všude tam, kde je třeba. Andělé chrání naši zemi, rodiny i domovy. Bojují za nás, protože jsou symbolem míru. I proto jsem zvolila jemné něžné barvy,“ popisuje výtvarnice, která chystá benefiční výstavu svých obrazů, chce tak pomoci své zemi.

Dobročinnou aukci si už vyzkoušela před pár dny, kdy v táborské Galerii Šatna úspěšně vydražila své první benefiční plátno s názvem Obraz Anděl nad městem. Celkem se dražilo 18 děl.

„Aukce výtvarného umění jsem se zúčastnila poprvé v životě. Jsem překvapená zájmem lidí, jejich ochotou přispět. Je tady skvělá atmosféra, stejně jako je skvělý výsledek dražby, která nakonec vynesla 100 tisíc korun. Jsem ráda, že jsem se do ní mohla zapojit a pomoci tímto způsobem Ukrajině,“ popisuje Kulbanská.

Výtvarnice Anna do Tábora přijela před měsícem. Zpočátku jí hodně pomohli příbuzní, v současnosti už se o sebe stará sama.

„Můj manžel tři dny po začátku války, podobně jako řada dalších zdravých chlapů, nastoupil jako dobrovolník do armády. Rozhodl se dobře, udělal správnou věc. Teď je na frontě, brání naši zemi, bojuje proti okupantům. Já jsem s malým synem před válkou utekla do Čech. Nebylo na co čekat. Manžel má tady v Táboře příbuzné, tak jsem zamířila sem, mám v nich oporu,“ popisuje.

Jedním z prvních lidí, které Anna v Táboře potkala, je akademický malíř moldavského původu Teodor Buzu, který Ukrajinu dobře zná.

„Objevila se tady mladá dáma s dítětem, malířka z Ukrajiny, samozřejmě jsem ji vzal do naší školy a kamarádi udělali sbírku; koupili jsme barvy a plátna. Na základní umělecké škole v Táboře kromě dětí učím i dospělé. Byl jsem hodně potěšený, že skupina dospělých žáků přijala Annu skvěle,“ vypráví Teodor Buzu.

Anna Kulbanská v Táboře maluje kdykoli má čas. Nejčastěji u Teodora Buzu a pak po večer doma, když usne její syn.

„Na začátku války jsem pořád sledovala zprávy, byla jsem neustále na telefonu. Byla jsem pod velkým psychickým tlakem, začalo se to projevovat třeba i tím, že mě bolela hlava. Pak jsem začala malovat a kreslit, je to opravdu skvělá terapie, která se teď díky benefičním přesahům stala příjemnou povinností,“ popisuje, jak malování pomáhá i jí samotné.

Anna se kromě malování věnuje studiu češtiny. Hlavně se ale stará o čtyřletého syna Alexandra.

„Malý Saša si první dny myslel, že jsme do Tábora přijeli na návštěvu. Pak už se mu začalo stýskat, chtěl domů, ptal se pořád dokola, kdy se vrátíme, kdy přijede tatínek, teď už si pomalu zvyká. Snažím se mu vysvětlit, proč jsme tady a proč se zatím domů vrátit nemůžeme,“ říká malířka, jejíž syn bude mít tento týden čtvrté narozeniny.

Anna Kulbanská věří, že ty příští, páté oslaví i se svým otcem znovu v jejich domově na Ukrajině.

Jan Kopřiva Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít