Lidé dříve drželi přes Štědrý den přísný půst. Končil až v momentě, kdy na obloze vyšla první hvězda. Den před narozením Ježíška měl být podle tradic klidný a beze shonu. Na Štědrý den proto platila spousta zákazů.

„Na Štědrý den byste neměli věšet prádlo, zametat, jíst drůbež, aby vám neuletělo štěstí, kýchat, bílit, vylévat vodu, vynášet popel nebo prudce vstávat od stolu, něco si půjčovat, prodávat a kupovat nebo se hlasitě smát a mluvit,“ vyjmenovává pro Radiožurnál etnografka Alexandra Zvonařová z Muzea Jindřichohradecka.

Štědrý den také lidé v minulosti považovali za tajemný. Po večeři se proto například věštila budoucnost. Dělaly to hlavně svobodné dívky, které chtěly vědět, jestli se příští rok provdají a za koho.

„Házelo se střevícem. Když špička boty ukázala směrem z domu, znamenalo to, že se dívka vdá. Netradiční věcí bylo, že si dívky pojmenovaly nápadníky, napsaly si to na lístečky, které pak daly do knedlíků, a čekaly, který knedlík vystoupá na hladinu nejdříve. A ten byl budoucím nastávajícím,“ doplňuje Zvonařová.

Další takové zvyky - například lití olova, rozkrajování jablka nebo pouštění lodiček - drží lidé dodnes.

Pro věřící je Štědrý den spojený s očekáváním příchodu Ježíše Krista. Ten se jako Syn Boží narodil Panně Marii v chlévě v Betlémě. Křesťané si to připomínají během půlnoční mše.

„Ježíš se podle textů narodil v noci. Hodinu sice nevíme, ale snažíme se sejít v nějakou hodinu, kdy se to mohlo stát,“ vysvětluje rektor kostela Pražského Jezulátka Pavel Pola.

V některých kostelech je součástí bohoslužby i Česká mše vánoční od Jakuba Jana Ryby, takzvaná rybovka. Vypráví příběh o zvěstování narození Ježíše Krista a příchodu pastýřů k jesličkám.

Lucie Špetová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít